Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Čísla

Archiv čísel » 2015/1 - Sociální práce a sociální služby »

Libor Musil

Editorial: Podmínky uplatnění a metody sociální práce v sociálních službách



Mám tu čest představit Vám první multimediální číslo našeho časopisu. Jak jste již byli informováni, odborná sdělení, která jsou zpracována formou akademické stati, jsou a nadále budou vytištěna na papíře, pojednání, která jsou napsána publicisticky, jsou a budou zveřejňována na webu. Osobně si od toho hlavně slibuji, že publicistická sdělení o sociální práci bude prostřednictvím internetu navštěvovat širší publikum, které skrze odkazy webu na tematicky příbuzné stati nahlédne také do světa systematické argumentace akademiků.

Tlumočení statí a publicistiky dvěma odlišnými médii je v prvním takto provedeném čísle provázeno odlišným tematickým zaměřením obou částí. Tištěné stati akademiků se na téma čísla dívají převážně z hlediska podmínek pro uplatnění sociální práce v kontextu sociálních služeb. Publicistika, jejímiž autory jsou většinou sociální pracovníci z praxe, popisuje spíše způsoby, jimiž sociální pracovníci v kontextu sociálních služeb pracují s klienty. Pěkně se to podle mě doplňuje. Praktici hovoří o svých zkušenostech v sociální práci s klienty sociálních služeb. Akademici si dělají starosti, zda a jak někdo klientům sociálních služeb nabídne pomoc sociálních pracovníků.

Nutno ovšem poznamenat, že uvedené rámcové rozdělní asi platí jen pro toto číslo časopisu, a to ještě s určitou opatrností. V roce 2009 vyšla v našem časopise stať Kateřiny Kubalčíkové věnovaná metodám podpory účasti klientů na rozhodování o nabídce sociálních služeb (číslo 3/2009). Markéta Szotáková napsala nedávno stať o zprostředkování komplexní pomoci, tzv. case managementu (číslo 3/2014). V tomto čísle je na metody práce s klienty zaměřena stať Pavly Radové o směřování sociální práce s oběťmi trestných činů k vytváření systémů služeb a funkční pomoci pro lidi z dané cílové skupiny (s. 36 tištěné části tohoto čísla). Rovněž stať slovenského tria Monika Bačová, Eva Žiaková, Zuzana Katreniaková o sociální opoře onkologicky nemocných žen je pojata z hlediska práce se vztahy těchto žen v procesu pomoci. Pavel Pěnkava, muž z praxe, charakterizuje v publicistice na webu využití socioterapie. Neopomenul přitom zmínit, že financování a využívání této metody znesnadňuje skutečnost, že jí Zákon o sociálních službách nepřidělil status sociální služby. Z pravidla „akademici podmínky, kdežto praktici metody“ tedy existují výjimky.

Navzdory uvedeným výjimkám z rámcového pravidla se to v publicistice na webu hemží doporučeními k sociální práci s klienty sociálních služeb. Čtenář zde najde mimo jiné metodický návod Mileny Johnové a Dany Kořínkové, jak napomáhat uplatnění svéprávnosti lidí s postižením; dále je publicistické části již zmíněný popis užití socioterapie Pavla Pěnkavy; výklad zvláštností individuálního plánování v terénní práci Jiří Frýberta; odpověď na otázku, jak dle zkušeností organizace Rubikon pomáhat lidem po ukončení výkonu trestu při hledání zaměstnání; pojednání o vyhledávání a podpoře lidí s psychickým onemocněním a o zprostředkovávání návazných služeb pro ně od case manažerek Petry Stromské a Barbory Plochová; upozornění Libora Novosáda, jaká rizika je třeba brát v úvahu při transformaci ústavních služeb pro lidi s postižením v podporu jejich života v komunitě.

V tištěném sešitě akademických statí se Hana Valová s Radkou Janebová zabývají strategiemi, které využívají organizace poskytující sociální služby, pokud čelí poklesu přísunu finančních prostředků. Nad podrobným popisem škály těchto strategií si Valová s Janebovou kladou otázku, zda a jak vycházejí strategie zvládání finanční tísně z představy, že úbytek finančních prostředků je hrozbou pro klienty, které je třeba zplnomocňovat k vyjednávání s těmi, kdo o penězích rozhodují. Ivana Šimíková popisuje napětí mezi aplikací tzv. New Public Management a posláním neziskových organizací. Z této perspektivy zkoumá vliv implementace zákona o sociálních službách na činnost neziskového sektoru, mimo jiné na uplatnění takových funkcí sociální práce, jako je např. obhajoba zájmů klientů. Andrej Mátel a Milan Schavel nabízejí svou intepretaci vlivu zákona o sociální práci, který byl nedávno schválen na Slovensku, na vývoj sociální práce jako profese. Popisují proces rozhodování o obsahu zákona a o jeho ustanoveních kladou otázky, které mohou být účinnou inspirací pro tvůrce analogického zákona v České republice. Markéta Elichová a Anna Sýkorová zkoumají, jaké podmínky vytváří vzdělávání v sociální práci pro uplatnění absolventů. Kladou si proto otázku, v čem ladí a v čem se rozcházejí dovednosti a znalosti absolventů škol sociální práce a požadavky zaměstnavatelů na trhu práce. Michaela Lukešová se na předpoklady uplatnění sociálních pracovníků dívá z jiného úhlu: zabývá se předpoklady sociálních pracovníků pro mezikulturní komunikaci. Kompetence v této oblasti lze, vzhledem ke kulturní diferenciaci a individualizaci soudobé společnosti, považovat za klíčové předpoklady schopnosti sociálních pracovníků zprostředkovávat řešení problémů ve vztazích mezi klienty a jejich kulturně různorodým sociálním prostředím.

V mých očích je číslo časopisu Sociální práce/Sociálna práca, které právě dostáváte do rukou, svěžím čtením příkladů sociální práce s klienty sociálních služeb. Současně nabízí neotřelé pohledy na podmínky, ve kterých se sociální práce s touto klientelou uskutečňuje nebo snaží prosazovat.

Mám tu čest představit Vám první multimediální číslo našeho časopisu. Jak jste již byli informováni, odborná sdělení, která jsou zpracována formou akademické stati, jsou a nadále budou vytištěna na papíře, pojednání, která jsou napsána publicisticky, jsou a budou zveřejňována na webu. Osobně si od toho hlavně slibuji, že publicistická sdělení o sociální práci bude prostřednictvím internetu navštěvovat širší publikum, které skrze odkazy webu na tematicky příbuzné stati nahlédne také do světa systematické argumentace akademiků.

Tlumočení statí a publicistiky dvěma odlišnými médii je v prvním takto provedeném čísle provázeno odlišným tematickým zaměřením obou částí. Tištěné stati akademiků se na téma čísla dívají převážně z hlediska podmínek pro uplatnění sociální práce v kontextu sociálních služeb. Publicistika, jejímiž autory jsou většinou sociální pracovníci z praxe, popisuje spíše způsoby, jimiž sociální pracovníci v kontextu sociálních služeb pracují s klienty. Pěkně se to podle mě doplňuje. Praktici hovoří o svých zkušenostech v sociální práci s klienty sociálních služeb. Akademici si dělají starosti, zda a jak někdo klientům sociálních služeb nabídne pomoc sociálních pracovníků.

Nutno ovšem poznamenat, že uvedené rámcové rozdělní asi platí jen pro toto číslo časopisu, a to ještě s určitou opatrností. V roce 2009 vyšla v našem časopise stať Kateřiny Kubalčíkové věnovaná metodám podpory účasti klientů na rozhodování o nabídce sociálních služeb (číslo 3/2009). Markéta Szotáková napsala nedávno stať o zprostředkování komplexní pomoci, tzv. case managementu (číslo 3/2014). V tomto čísle je na metody práce s klienty zaměřena stať Pavly Radové o směřování sociální práce s oběťmi trestných činů k vytváření systémů služeb a funkční pomoci pro lidi z dané cílové skupiny (s. 36 tištěné části tohoto čísla). Rovněž stať slovenského tria Monika Bačová, Eva Žiaková, Zuzana Katreniaková o sociální opoře onkologicky nemocných žen je pojata z hlediska práce se vztahy těchto žen v procesu pomoci. Pavel Pěnkava, muž z praxe, charakterizuje v publicistice na webu využití socioterapie. Neopomenul přitom zmínit, že financování a využívání této metody znesnadňuje skutečnost, že jí Zákon o sociálních službách nepřidělil status sociální služby. Z pravidla „akademici podmínky, kdežto praktici metody“ tedy existují výjimky.

Navzdory uvedeným výjimkám z rámcového pravidla se to v publicistice na webu hemží doporučeními k sociální práci s klienty sociálních služeb. Čtenář zde najde mimo jiné metodický návod Mileny Johnové a Dany Kořínkové, jak napomáhat uplatnění svéprávnosti lidí s postižením; dále je publicistické části již zmíněný popis užití socioterapie Pavla Pěnkavy; výklad zvláštností individuálního plánování v terénní práci Jiří Frýberta; odpověď na otázku, jak dle zkušeností organizace Rubikon pomáhat lidem po ukončení výkonu trestu při hledání zaměstnání; pojednání o vyhledávání a podpoře lidí s psychickým onemocněním a o zprostředkovávání návazných služeb pro ně od case manažerek Petry Stromské a Barbory Plochová; upozornění Libora Novosáda, jaká rizika je třeba brát v úvahu při transformaci ústavních služeb pro lidi s postižením v podporu jejich života v komunitě.

V tištěném sešitě akademických statí se Hana Valová s Radkou Janebová zabývají strategiemi, které využívají organizace poskytující sociální služby, pokud čelí poklesu přísunu finančních prostředků. Nad podrobným popisem škály těchto strategií si Valová s Janebovou kladou otázku, zda a jak vycházejí strategie zvládání finanční tísně z představy, že úbytek finančních prostředků je hrozbou pro klienty, které je třeba zplnomocňovat k vyjednávání s těmi, kdo o penězích rozhodují. Ivana Šimíková popisuje napětí mezi aplikací tzv. New Public Management a posláním neziskových organizací. Z této perspektivy zkoumá vliv implementace zákona o sociálních službách na činnost neziskového sektoru, mimo jiné na uplatnění takových funkcí sociální práce, jako je např. obhajoba zájmů klientů. Andrej Mátel a Milan Schavel nabízejí svou intepretaci vlivu zákona o sociální práci, který byl nedávno schválen na Slovensku, na vývoj sociální práce jako profese. Popisují proces rozhodování o obsahu zákona a o jeho ustanoveních kladou otázky, které mohou být účinnou inspirací pro tvůrce analogického zákona v České republice. Markéta Elichová a Anna Sýkorová zkoumají, jaké podmínky vytváří vzdělávání v sociální práci pro uplatnění absolventů. Kladou si proto otázku, v čem ladí a v čem se rozcházejí dovednosti a znalosti absolventů škol sociální práce a požadavky zaměstnavatelů na trhu práce. Michaela Lukešová se na předpoklady uplatnění sociálních pracovníků dívá z jiného úhlu: zabývá se předpoklady sociálních pracovníků pro mezikulturní komunikaci. Kompetence v této oblasti lze, vzhledem ke kulturní diferenciaci a individualizaci soudobé společnosti, považovat za klíčové předpoklady schopnosti sociálních pracovníků zprostředkovávat řešení problémů ve vztazích mezi klienty a jejich kulturně různorodým sociálním prostředím.

V mých očích je číslo časopisu Sociální práce/Sociálna práca, které právě dostáváte do rukou, svěžím čtením příkladů sociální práce s klienty sociálních služeb. Současně nabízí neotřelé pohledy na podmínky, ve kterých se sociální práce s touto klientelou uskutečňuje nebo snaží prosazovat.


Nabídka nových knih

obalka
Co mě výcvik zvířat...
Amy Sutherland
obalka
Když narcisté...
Nina W. Brown
obalka
100 mozkocvič...
R. Eastaway, D. ...
obalka
Holka, kterou...
Torey Hayden
obalka
Pondělí či pátek...
R. Škaloudová
obalka
Jak navazovat ...
Devora Zack
obalka
Zooterapie v ...
Jaroslava Bicková

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | … vstup do administrace