Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Čísla

Archiv čísel » 2018/5 - 100 let československé sociální práce »

Kateřina Glumbíková, Soňa Vávrová

Koncept naděje a žádoucí budoucnosti jako nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylových domech v České republice


Medailon autora:

Mgr. et Mgr. Kateřina Glumbíková, Ph.D., je odbornou asistentkou na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Ve svém výzkumu se zabývá zejména reflexivitou v praxi sociální práce s ohroženými dětmi a bezdomovstvím žen, matek a dětí.

Doc. Mgr. Soňa Vávrová, Ph.D., vystudovala doktorský studijní obor sociální práce na Ostravské univerzitě, kde se i v oboru sociální práce habilitovala. V současné době působí jako proděkanka pro vědu a výzkum na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Výzkumně se zabývá úlohou sociální práce a postavením sociálních pracovníků v sociálních službách, kvalitou sociálních služeb a procesem jejich transformace spojeným s deinstitucionalizací. 

Abstrakt:

CÍLE: Cílem článku je analyzovat a popsat koncept naděje a žádoucí budoucnosti jako možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylových domech v České republice. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Postindustriální společnost, v níž je sociální práce vykonávána, lze charakterizovat nejistotou a fragmentací, která je silně ovlivněna neo-liberální politickou ideologií (Ruch, 2005). V kontextu postindustriální společnosti je věcná odpovědnost ke klientovi („substantive accountability“) nahrazována instrumentální odpovědností („instrumental accountability“) k organizaci (viz Bauman, 1987). Výše zmíněné se projevuje i v individuálním plánování v azylových domech, které často probíhá pouze formálně v kontextu své (zákonné) nutnosti. METODY: Výzkum byl realizován pomocí kvalitativní výzkumné strategie za využití hloubkových interview s 32 klienty azylových domů v České republice. VÝSLEDKY: V rámci výzkumu byly využity přístupy situační analýzy A. Clarke a byla sestavena poziční mapa vztahující se k naději / beznaději a budoucnosti / minulosti osob bez domova. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Koncept naděje a žádoucí budoucnosti lze považovat za možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylovém domě, která vzniká v kontextu soudobé společnosti; stejně jako koncept recovery a orientace na silné stránky.

Klíčová slova:

individuální plánování, naděje, žádoucí budoucnost, instrumentální odpovědnost





Podobné články

Fakta, dokumenty, legislativa Individuální plánování sociálních služeb: legislativa a praxe
Inspirace Individuálne plánovanie v príbehoch
O čem se mluví Pečovatelská služba a individuální plánování. Praktický průvodce
Inspirace Individuální plánování s dětmi z chudých rodin
Inspirace Uplatnění svéprávnosti lidí s postižením jako úkol sociální práce


Nabídka nových knih

obalka
Člověk, jaký je
Alfred Adler
obalka
Na vnitřní vlně
Anke Precht
obalka
Když už na ničem...
Bev Cobain
obalka
Nedostupný otec
Sarah S. Rosenthal
obalka
Kniha rozhodnutí
Mikael Krogerus...
obalka
Muž, který...
David Adam
obalka
Jenom já...
Andrea Jolander

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace