Epistemické diskursy „vysvětlení“ a „porozumění“ v modelech posouzení životní situace

Medailon autora:

Doc. PhDr. Pavel Navrátil, Ph.D., je docentem sociální práce na Katedře sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií MU v Brně. Věnuje se zkoumání tvorby a využití poznatků v sociální práci, profesionalizaci sociální práce.

Abstrakt:

CÍL: V této studii si kladu za cíl analyzovat hlavní modely posouzení životní situace, které byly formulovány od počátku 20. století, z hlediska dvou klíčových epistemických diskursů „vysvětlení“ a „porozumění“. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Otázku povahy sociální práce spojuji s diskusí o oborové epistemologii (Lorenz, 2016). K této diskusi se připojuji prostřednictvím dvou epistemických konceptů „vysvětlení“ a „porozumění“, které využívám pro diskusi o způsobech posouzení životní situace (Lorente-Molina, Luxardo, 2018). METODY: Práci předkládám jako teoretickou analýzu. VÝSLEDKY: Analyzoval jsem šest modelů posouzení: model diagnostický, model posouzení rizika, model rozhodování, model kritický, byrokratický model a participativní model. V modelu diagnostickém, v modelu posouzení rizik a v modelu rozhodování jsou vyzdvižena objektivizující stanoviska vysvětlení, v participativním modelu je akcentováno rozumějící stanovisko konstruktivistické, zatímco kritický model stojí někde mezi oběma krajnostmi a v některých aspektech se více blíží k vysvětlující perspektivě, zatímco jinde zaujímá interpretativní hledisko. Specifickým případem je pak model byrokratického posouzení, který sice inklinuje k objektivizační logice diskursu vysvětlení, ale není jeho důslednou aplikací. IMPLIKACE: Svojí studií chci přispět k debatě o předpokladech výstavby poznatků v sociální práci jako specifické akademické disciplíně a praktické profesi, jak ji chápe současná definice sociální práce IFSW (2014).

Klíčová slova:

epistemologie, sociální práce, modely posouzení, profese, komplexita