Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » »

Zaostřeno na péči o seniory

ilustrační foto

Vydáno před 7 lety

Určitá skupina seniorů trpících demencí je domovy pro seniory vnímána jako nežádoucí. Tři čtvrtiny krajských zařízení uvádí na svých webových stránkách okolnosti, které určité zájemce odradí a zařízení je tím eliminuje. Veřejný ochránce práv se tímto problémem chce v letošním roce více zabývat. Úřad Ombudsmana nyní vykonává JUDr. Pavel Varvařovský. Ten se chce v rámci dohledu nad omezováním svobody zaměřit právě na prevenci špatného zacházení se seniory, zejména na péči o seniory trpící demencí.

Vyspělost kultury společnosti se pozná podle toho, jaký postoj zaujímá ke svým nejslabším jedincům a jak se o ně umí postarat. Sociální stát přitom vychází z principu občanské solidarity, která má zajistit vysoký standard sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu, že populace stárne, požadavky na sociální služby, jejich kvantitu i kvalitu, budou stoupat. Jejich zlepšování ostatně patří k cílům i v České republice, kde vláda schválila Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 – 2017.

Pro rok 2013 si proto ochránce v rámci dohledu nad omezováním osobní svobody a prevencí špatného zacházení zvolil jako hlavní téma péči o seniory v pobytových zařízeních, zejména pak péči o skupinu obzvlášť křehkých seniorů trpících demencí. V průběhu roku bude provádět systematické návštěvy různých typů zařízení pro seniory v celé České republice s cílem zjistit, jak jsou sociální služby poskytovány, v jakých podmínkách senioři žijí, zda je respektována jejich důstojnost a nejsou vystaveni špatnému zacházení, jak je v zařízeních sociálních služeb zajištěna dostupnost lékařské péče.

Otázkám spojeným s péčí o seniory a podmínkám v zařízeních sociálních služeb se ochránce průběžně věnoval i v minulých letech. Naposledy se jednalo o neregistrovaná zařízení, kdy upozorňoval na neoprávněně poskytované sociální služby bez potřebné kvalifikace a požadované úrovně. Ohlasy veřejnosti, ať už jde o registrovaná či neregistrovaná zařízení, soukromá či zřizovaná kraji a obcemi, potvrzují zjištění ochránce a zejména u neregistrovaných často v reakci veřejnosti zaznívá i trpká osobní zkušenost. Především nejkřehčí senioři s omezenou soběstačností, závislí na pomoci rodiny, pracovníků zdravotních a sociální služeb a dalších institucí mohou být velmi snadno vystaveni špatnému zacházení a zneužívání. Zkušenost ochránce z dříve prováděných návštěv je taková, že lidé v institucích se bojí si stěžovat, senioři zvláště. Pokud už se na ochránce obracejí, upozorňují na tíživou sociální situaci, kdy nejsou schopni hradit doplatky na léky a další nezbytné potřeby, nejsou si jisti správností vyúčtování úhrad za služby poskytované sociálním zařízením nebo poukazují na příliš přísný a omezující režim v zařízení.
 
Nežádoucí senioři s demencí

Za zvlášť ohroženou skupinu, které je třeba věnovat velkou pozornost, ochránce považuje seniory trpící demencí. Je nespornou skutečností, že Alzheimerova choroba a demence vůbec jsou nemocemi stáří a jejich výskyt v populaci se zvyšujícím se věkem strmě stoupá. V Evropě je dnes demencí postiženo více než 7 milionů lidí a je možné očekávat, že v souladu s demografickým vývojem bude takto postižených lidí přibývat. Uvádí se, že jedna pětina obyvatel České republiky je starší 60 let, a předpokládá se, že za 25 let už to bude celá třetina. Úměrně tomu poroste i počet lidí trpících demencí. V rámci systematických návštěv zařízení pro seniory se proto ochránce chce zabývat i otázkou, zda a do jaké míry jsou sociální služby vůbec seniorům trpícím demencí dostupné. Opakovaně se totiž setkává s příběhy seniorů, kteří už nemohou žít s dopomocí doma, ale současně nemohou najít místo v žádném zařízení sociálních služeb. Pro ně i pro jejich blízké taková situace představuje nejen obrovský stres, ale mnohdy vede k přežívání seniorů v nemocnicích nebo doma v nedůstojných podmínkách a bez potřebné péče. Společným jmenovatelem těchto případů je demence nebo skutečnost, že člověk někdy ve svém životě měl problém s alkoholem nebo byl v minulosti léčen pro nějakou duševní poruchu. Jejich chování přitom není tak náročné či rizikové, aby závažně narušovalo kolektivní soužití seniorů v pobytovém zařízení.

Aby ochránce zjistil, zda se jedná o systémový problém nebo jen o ojedinělé náhodné případy, rozhodl se ještě před zahájením systematických návštěv zařízení provést průzkum všech 183 domovů pro seniory zřizovaných kraji. Zaměřil se na vstřícnost zařízení vůči zájemcům o sociální službu, na podmínky, které si zařízení stanovují, a na informace, které od zájemců požadují před rozhodnutím o nabídnutí místa v zařízení. Vycházel přitom z veřejně dostupných informací, které jednotlivá zařízení poskytují zájemcům prostřednictvím webových stránek.

Seniorům, jimž už nemůže být poskytována pomoc doma, jsou určeny domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem. Zatímco domovy pro seniory představují základy typ a jsou určeny obecně seniorům, domovy se zvláštním režimem jsou specializovaná zařízení určená ze zákona pro osoby s chronickým duševním onemocněním, včetně demencí, a pro osoby závislé na návykových látkách.

Již první výsledky průzkumu ochránce ukazují, že odmítání určitých skupin seniorů není náhodné. Většina míst pro seniory se nachází v běžných domovech pro seniory. I zde však žijí klienti trpící demencí, protože se zvyšujícím se věkem se přirozeně zvětšuje pravděpodobnost, že touto chorobou onemocní. Demence přitom sama o sobě neznamená, že klient ohrožuje sebe či ostatní, závažně narušuje kolektivní soužití. Přesto je péče o seniory s demencí náročná a poskytovatelé sociálních služeb se už ve zveřejňovaných podmínkách snaží tyto klienty odradit, ačkoli podle zákona je mohou odmítnout jen tehdy (kromě kapacitních důvodů), pokud by jejich zdravotní stav vylučoval poskytnutí služby a chování závažným způsobem narušovalo kolektivní soužití.

Skutečnost je taková, že 75 % krajských domovů pro seniory uvádí na svém webu jako překážku přijetí seniora nějakou okolnost, kterou nelze podřadit pod zákonný důvod odmítnutí. Jedná se zejména o okolnosti týkající se duševního zdraví, v menší míře pak konzumace alkoholu či závislosti na něm. Objevují se však i domovy, které na svých stránkách zájemce varují, že nepřijímají „společensky nepřizpůsobivé“, klienty bez „vytvořených základních sociálních návyků“ nebo dokonce odmítají přijímat seniory po výkonu trestu odnětí svobody. Některé domovy zjišťují o zájemcích o sociální službu osobní údaje, které nejsou podstatné pro vyhodnocení žádosti, a výjimkou nejsou ani domovy, které podmiňují přijetí tím, že zájemce musí pobírat příspěvek na péči. Tím jsou například zcela vyloučeni senioři, kteří jsou v době podání žádosti dlouhodobě hospitalizováni. Více než 90 % domovů pro seniory zřízených kraji se, soudě podle jejich informací na webu, dopouští jedné nebo i více z popsaných chyb.

Na sociální službu není nárok a její zřizování je výsledkem iniciativy krajů a obcí, či dalších nestátních subjektů. Ačkoli je v současné době v České republice registrováno 2 762 poskytovatelů sociálních služeb (z toho 924 pobytových), jejichž jednou z cílových skupin jsou senioři, jejich kapacita nestačí. Zvlášť u náročnějších služeb se stává, že jich je v určitém regionu nedostatek, nebo úplně chybí. Je přitom úkolem obcí a krajů pečovat o potřeby svých občanů a plánovat rozvoj sociálních služeb. Jestliže se běžné domovy pro seniory snaží eliminovat přijímání klientů trpících demencí, v mnoha případech jim tím fakticky znemožňují prožít zbytek života v důstojných podmínkách a s potřebnou péčí.

Domovy se zvláštním režimem poptávku po péči o seniory trpící demencí pokrýt nemohou. Jde sice o zařízení pro osoby s chronickým duševním onemocněním včetně demence, ale nejsou určena pouze seniorům. Slouží i dalším skupinám klientů potřebujících zvláštní režim (osoby závislé na alkoholu či jiných návykových látkách apod.).

Vzhledem k tomu, že Alzheimerova choroba a další formy demence jsou častým průvodcem vyššího věku, je třeba s ohledem na budoucí vývoj společnosti rozvíjet specializovanou péči pro seniory ve větším měřítku. Pobytová zařízení sociálních služeb zpravidla využívají dotace z veřejných prostředků, takže se jedná o veřejnou službu, na jejímž financování se podílí celá společnost. Ochránce je proto přesvědčen, že by stát, kraje i obce měly nejen znát potřeby svých občanů, ale zejména by měly zjišťovat dostupnost sociálních služeb.
 
Ochránce poprvé na záchytkách

Kromě zařízení pro seniory se bude ochránce věnovat i dalším místům, kde může docházet k omezování svobody. Vůbec poprvé chce zjišťovat podmínky v protialkoholních záchytných stanicích, způsob umístění osoby do záchytné stanice, průběh pobytu a dodržování základních práv. Ochránce tím reaguje na kritiku České republiky ze strany Evropského soudu pro lidská práva týkající se způsobu omezování svobody na záchytných stanicích.

Pokračovat budou i průběžné návštěvy policejních zařízení, zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, případně ochranného léčení.
 

Zdroj: tisková zpráva Ombudsmana



Sdílet text:

0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: tři

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Zbláznění
Ellen Forney
obalka
Třinácté komnaty ...
Violet Oaklander
obalka
Stín v nás
Verena Kast
obalka
Stárnutí, ...
T. Cimrmannová a kol.
obalka
Sny jako řeč ...
Robert A. Johnson
obalka
Smysl života
Alfred Adler
obalka
Síla nevysloveného
Peter Pöthe

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | … vstup do administrace