Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » O čem se mluví »

reflexe

Jak létáme se svázanými křídly?

ilustrační foto

Vydáno před 35 dny

Každý den k nám do Komunitního centra Motýlek (dále jen Motýlek) přichází desítky lidí. Motýlek provozuje tři služby. Jedná se o sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi (SAS), nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM) – klub Pacific pro klienty ve věku 6–18 let a ještě centrum denních služeb (CDS) pro klienty se zdravotním znevýhodněním ve věku od 5 do 21 let. Naše práce v Motýlku, ať se jedná o jakoukoli ze tří služeb, vyžaduje komunikaci s klienty, pravidelné setkávání a mnohdy i bezprostřední kontakt.

Vzhledem ke své pracovní pozici v CDS nastíním náhled na situaci z mého úhlu pohledu – tedy z pozice každodenního kontaktu s klienty se zdravotním znevýhodněním (např. tělesným, mentálním i kombinovaným, Downovým syndromem, autismem, DMO). Nabízíme jim aktivity zaměřené na rozvoj jejich soběstačnosti, dovedností a zájmů. Vzhledem k zmíněnému znevýhodnění pro ně bývá naše služba mnohdy jedinou možností, jak mimo školu trávit čas v kolektivu vrstevníků. Klienti chodí na skupinové aktivity, které je baví, a zároveň rozvíjejí jejich dovednosti.

V rámci pohybových aktivit je kladen důraz na koordinaci pohybů, rozvoj motoriky a kondice, ale také na spolupráci s ostatními účastníky a posílení či rozvoj sociálních dovedností. Osvojení přijatelného společenského chování a komunikačních dovedností jsou oblasti, na kterých pracujeme u našich klientů jak v rámci dílčích aktivit průřezově, tak cíleně na Klubu pro rozvoj sociálních dovedností. Na základě individuálního plánování a metodických podkladů jsou volena témata, která adekvátním způsobem, s ohledem na znevýhodnění, klienty informují o tom, co je a není žádoucí. Je zde rovněž prostor pro aktivní zapojení a diskusi, tzn. s klienty pracujeme interaktivně. Poskytujeme jim podporu ve vhodném vyjádření a komunikovaný obsah dle potřeby transformujeme do uchopitelných celků.

Klienti mají dále možnost v rámci Kulturně-společenského odpoledne s pracovníkem vyrazit na místa běžně dostupná a získat tak nové zážitky. Jedná se například o muzea, kavárny, bowling, lezeckou stěnu, kino a další místa. Daná místa jsou zvolena na základě komunikace s účastníky aktivity. Dle jejich preferencí navštěvujeme ta, která obohacují jejich životy a zároveň zde klienti mají možnost praktické aplikace sociálních dovedností například zakoupení vstupenky, objednání občerstvení či komunikace a interakce s přítomnými osobami. Poskytováním služeb usilujeme o přípravu klientů na funkční život dospělého člověka.

Na dalších aktivitách rozvíjíme u klientů dovednosti praktické, které potřebuje každý člověk k obstarání základních každodenních činností. Klienti získávají dovednosti, díky nimž si zvládnou připravit pokrm, uklidit domácnost či složit oblečení. Pracovníci na základě funkčních postupů, aplikovaných dlouhodobou praxí, připravují pro klienty program, v rámci něhož účastníci získávají výše zmíněné dovednosti. Ať už se jedná o aktivitu, která je cíleně zaměřena na rozvoj dovedností, tvoření nebo speciální prázdninový provoz, účastníci díky osvojování zmíněných dovedností rozvíjejí také své sebevědomí. V případě, že je to zapotřebí, věnujeme se klientům rovněž v rámci individuálních nácviků, a to z důvodu potřebné větší míry podpory při osvojování zvolené dovednosti.

Nikdo z nás pochopitelně neočekával, že ze dne na den nastane situace, která přinese restrikce související s výše uvedeným provozem. S nařízením Vlády ČR přišlo kromě mnoha nastolených otázek také přerušení poskytování služeb v Motýlku. Na jak dlouho? Na dobu neurčitou. Co bude v mezidobí s klienty? Máme s nimi zcela přerušit kontakt a pak opět navazovat tam, kde jsme přestali? Jak velké budou dopady na psychické zdraví klientů, když najednou přijdou o důležitou jistotu naší služby? Tyto otázky jsme si my, sociální pracovníci, v prvních dnech vládních nařízení kladli. O to více situace tížila naši paní ředitelku a celé vedení organizace. Snažila se odpovídat na naše otázky a zjišťovat informace na všech dostupných místech. Odpovědi, které dostávala, byly z pochopitelných důvodů mnohdy nejasné. Tato situace byla pro všechny nová a nikdo nevěděl, jak se bude vyvíjet. Máme zavřeno na týden, měsíc nebo na půl roku? Co s námi bude dál a co bude s našimi klienty, kteří nás potřebují?

Byli jsme zavřeni doma a nevěděli, jak se bude situace vyvíjet. Jako sociální pracovníci jsme vzhledem ke krizovému vývoji situace byli postaveni také před otázku, zda nebudeme muset nastoupit v rámci „Rezervního pečovatelského týmu“ do jiného zařízení, které poskytuje pobytové služby. Snažili jsme se přes Skype a telefonické hovory se spolupracovníky vymýšlet funkční scénáře. Studovali jsme dostupné materiály a dohledávali informace. Revidovali jsme individuální plány, hovořili o konkrétních případech. Hlavní otázkou bylo: „Co vlastně můžeme?“ Nakonec jsme začali poskytovat neformální podporu potřebným. Hlavní oporou nám v tomto ohledu byly zejména moderní technologie.

Níže se budu věnovat informacím o Skype, jehož prostřednictvím jsme zajistili podporu pro rodiny se zdravotně znevýhodněnými dětmi a mladistvými, které navštěvují naše CDS. Z informací od rodičů jsme zjistili, že se u klientů začíná projevovat vliv karantény zejména na duševním zdraví. Objevuje se apatie, úzkosti a ztráta motivace k běžným činnostem. Měli jsme v této situaci pochopení a potřebu se k této situaci postavit čelem. Rozhodli jsme se tedy poskytovat neformální podporu, kterou nám aktuálně situace umožňovala.

A tak jsme se sami sebe ptali – jak vše bude fungovat? Budeme potřebovat zapojení rodičů – to jsme věděli hned. Otázkou bylo do jaké míry. Uvědomovali jsme si, že rodiče mnohdy musí i přes nepříznivou situaci pracovat, vzdělávat své děti z domova a obstarávat domácnost. Snažili jsme se tedy zařadit takové aktivity, které budou pro rodiče zároveň jistým odlehčením, nikoli zátěží. Vybrali jsme tedy vaření a pečení, pohybovou aktivitu a zpívání s prvky muzikoterapie. Nejprve jsme nevěděli, zda bude možné a prakticky realizovatelné vytvořit skupinové hovory tak, abychom si rozuměli a klientům poskytli to, co je opravdu zapotřebí. U nemálo z nich se vyskytují i řečové vady v důsledku zdravotního znevýhodnění, což situaci znesnadňuje. Zpočátku koordinace skupiny přinášela drobné komplikace, nicméně po několika hovorech se aktivity podařilo sladit, a dovolím si konstatovat, že aktuálně jsou Skype video-hovory hodnotnou náhradou běžné služby. V rámci vaření a pečení připravujeme pro klienty, s dostatečnou časovou rezervou pro nákup surovin, obrázkové recepty tak, aby byli co nevíce schopni pracovat samostatně. Vybíráme takové pokrmy, které lze zařadit místo jednoho denního jídla a reflektujeme přání účastníků. Pohybové aktivity motivují klienty k větší aktivitě i v domácím prostředí, právě zdravý pohyb jim chybí, ač si to možná ani neuvědomují. Jako v Motýlku klademe důraz na koordinaci pohybů, zapamatování pohybových prvků, ale necháváme prostor i pro vzájemné pobavení účastníků a volný pohyb na písničky dle jejich preferencí. Poslední, ale nikoli zanedbatelnou aktivitou je zpívání pod vedením muzikoterapeuta. Skupina účastníků při něm zažívá pocit sounáležitosti (ač na dálku), může řízeně komunikovat a zvýšit si sebevědomí díky možnosti zazpívat si zvolené známé písničky. Těší nás, že i přes nepříznivou situaci, se kterou se aktuálně svět potýká, jsme našli neformální možnost, jak naše klienty tímto obdobím provázet a cíleně je podpořit.

Ale je možné takto fungovat do budoucna? Dle mého úhlu pohledu jsme za technologické možnosti všichni rádi, ale živý kontakt je nenahraditelný. Možnost opravdové interakce klientů a pracovníků, sociální kontakt účastníků a to, co život během aktivit přináší, nám moderní technologie nejsou schopny poskytnout. Všichni tedy věříme, že si budeme brzy moct rozvázat křídla a vzlétnout zpátky do Motýlku.  

 

Adéla Míčková,
sociální pracovnice Komunitního centra Motýlek



Sdílet text:


Podobné zprávy

O čem se mluví COVID-19 může přijít i do věznic, varuje Asociace organizací v oblasti vězeňství
O čem se mluví Role sociálního pracovníka v azylovém zařízení při práci s žadateli o udělení mezinárodní ochrany
Inspirace Capability přístup jako příklad kriticky reflektující praxe sociálních pracovníků
O čem se mluví Společná supervize pracovníků sociálně aktivizační služby a OSPOD
O čem se mluví Význam zahradní terapie a bariéry, které brání jejímu rozvoji


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: šest

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Jak navazovat ...
Devora Zack
obalka
Zooterapie v ...
Jaroslava Bicková
obalka
Poruchy osobnosti ...
Riegel, Pěč, Kalina
obalka
Existenciální ...
Irvin D. Yalom
obalka
Transformace ...
Ladislav Timuľák
obalka
Když ty nejsi ty
Anita de Nennie
obalka
Zbláznění
Ellen Forney

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | … vstup do administrace