Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » O čem se mluví »

publicistika k číslu
5/2016

esej

Východiska a oborové i mezioborové souvztažnosti sociální ekonomiky či podnikání v kontextu sociální práce

Vydáno před 3 lety

Úvodem:

Sociální práce je zakotvena do světa lidí, jimž má sloužit. Protagoras říká: „Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“ Dnešní svět je světem mnoha paradoxů a rozporů. Celosvětové rozvírání pomyslných nůžek mezi kultem spotřeby a blahobytu, a s ním souvisejícím plýtváním potravinami, energiemi, surovinami – na straně jedné, a problémy té nejhlubší chudoby, podvýživy, nedostatečné základní zdravotní a sociální péče společně s degradací lidské důstojnosti a hodnoty lidského života – na straně druhé představuje obrovský zdroj impulzů pro hledání cest k uměřenosti, humanitě a sociální spravedlnosti (resp. smíru). Sedm globálních problémů (hříchů) moderní doby definoval již M. Gándhí takto: „Bohatství bez práce, radovánky bez svědomí, poznání bez charakteru, obchod bez morálky, věda bez lidskosti, víra bez sebeobětování a politika bez páteře.“ Dnes k těmto „hříchům“ můžeme ještě doplnit převažující lhostejnost vůči životnímu prostředí i neefektivní iniciativu v předcházení a řešení náboženských či etnických konfliktů (Novosád, 2003, upraveno). Navíc výkonové a spotřební priority, resp. hodnotová orientace majoritní společnosti, akcentující zdraví a fyzickou zdatnost, osobní image, profesní úspěch, materiální zázemí a společenské postavení jednotlivce, ještě více destabilizují životní situaci, resp. postavení těch, kteří tyto – v daném referenčním rámci běžné, resp. žádoucí – atributy postrádají. Nemohou z různých důvodů splňovat obvyklá očekávání, jsou znevýhodněni, něčím se odlišují, mají omezené možnosti sebeprosazení i seberealizace a musejí na cestě životem zdolávat mnohé překážky. Právě na této cestě je může podpořit i sociální práce, jako svébytná pomáhající a proměnami doby se aktualizující profese (Novosád, 2009, upraveno).

Výše uvedené naznačuje, že se stále rozšiřuje či proměňuje okruh osob ohrožených sociálním vyloučením a chudobou, tedy lidí, kteří mají redukované možnosti k řešení své nepříznivé situace. V reakci na to se koncept sociální ekonomiky, resp. sociálního podnikání (viz dále) zaměřuje na řešení problémů sociálně vyloučených lokalit a osob z různých důvodů znevýhodněných na otevřeném trhu práce. Je postaven na skutečnosti, že postmoderní výkonově a tržně orientovaná společnost svými akcenty či nároky vytváří bariéry pro kvalitní život a pracovní uplatnění těch občanů, kteří navzdory svému potenciálu mají v důsledku souhry nepříznivých okolností výrazně sníženou konkurenceschopnost na trhu práce. Jde o osoby, jež se z věkových, etnických, zdravotních, vzdělanostních, sociokulturních, rodinných aj. důvodů nemohou uplatnit v běžných pracovních podmínkách. Dalšími pracovně i sociálně znevýhodněnými skupinami mohou být lidé po ukončení dlouhodobé péče o blízkou osobu, ženy po mateřské dovolené (resp. rodič po rodičovské dovolené) nebo lidé propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, po skončení ústavní léčby a také mladí lidé, opouštějící ústavní výchovu (Novosád, 2016, upraveno, doplněno).

Sociální ekonomika a podnikání

Koncept sociální ekonomiky představuje (relativně) nové a moderní, inovativní řešení témat, jako je inkluze osob ohrožených sociálním vyloučením, jejich (re)integrace do pracovního procesu, rozvoj místních zdrojů ad. Vychází z předpokladu, že stát již nemůže v plné míře uspokojovat ani finančně zabezpečovat sociální potřeby všech obyvatel a že tradiční, tržní pojetí ekonomiky nevyhovuje úplně nárokům moderní demokratické společnosti, což se mj. týká dostupnosti služeb, uplatnění veřejného zájmu aj. (Sociální 2007, upraveno). Sociální ekonomika a sociální podniky představují alternativní nebo komplementární možnosti řešení sociálních, ekonomických a environmentálních problémů a přispívají k ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu povznesení regionů a skupin obyvatel trpících sociálním vyloučením. Máme-li porozumět ekonomickým souvislostem a zaměstnanosti, musí se sociální ekonomika vysvětlovat z pohledu různých společenských věd. Podle Charty sociální ekonomiky sociální ekonomika významně přispívá k rozvoji pluralitní společnosti, která poskytuje více demokracie a solidarity“ (Dohnalová, 2009) a reflektuje problémy, které tradiční ekonomika (resp. komerční podnikání) přináší a hlavně nedokáže vždy uspokojivě řešit (nezaměstnanost, sociální exkluze určitých skupin obyvatel, sociálně problémové regiony atd.).

Sociální podnikání odpovídá prioritám a strategickým cílům EU, mezi něž patří solidarita, sociální soudržnost, maximálně dosažitelná zaměstnanost, boj proti chudobě a vyloučení ze společnosti, participativní demokracie s důrazem na veřejný zájem, podpora rozvoje a dostupnosti místních zdrojů, společenská odpovědnost a trvale udržitelný rozvoj. Sociální podnikání může mít řadu forem – mj. společensky účelná pracovní místa, chráněná pracovní místa, tzv. chráněné dílny, zapojení do veřejně prospěšných prací či sociálních služeb nebo vytváření škály pracovních příležitostí v rámci rozvoje obce či regionu. Zde zaměstnavatelé čerpají příspěvky z fondu aktivní politiky zaměstnanosti, jejíž nástroje jsou v ČR mj. zakotveny v zákoně o zaměstnanosti a Zákoníku práce (Novosád, 2016, upraveno), a také z evropských zdrojů (ESF, ROP, OP LZZ aj.).

V podstatě samofinancujícím se prostředkem k rozšiřování a vytváření sociální ekonomiky mohou být také sociální družstva, firmy a podniky, které jsou vedle vytváření zisku zaměřené na „prosociální“ cíle. Jde o subjekty, jejichž socio-ekonomická charakteristika se blíží družstevnímu, podílnickému či „spolkovému“ podnikání s tím rozdílem, že případné výnosy z činnosti (zisky, nadhodnota) nejsou přerozdělovány členům „družstva“ či spolupodílníkům, ale reinvestovány do pracovní komunity, tzn. do kondice, profesního růstu či vzdělávání a zvyšování sociálně-profesní konkurenceschopnosti pracovníků i do zlepšování pracovního prostředí v tomto specifickém sociálně-ekonomickém subjektu (Novosád, 2016, upraveno). Sociální firmy bývají dotovány z veřejných zdrojů a často pracují pro veřejnou správu. Realizuje se v nich jak pracovní zácvik či zaškolení, tak následné pracovní uplatnění, přičemž základním východiskem je předpoklad, že flexibilita pracovního úvazku i výkonu a existence podpůrných podmínek může pomoci překonat handicap na svobodném (volném, otevřeném) trhu práce a také řešit rizika v místní komunitě (Novosád, 2009, upraveno, doplněno). Sem patří i tzv. „obecní prosociální podnikání“, tedy aktivity obcí v oblasti vytváření pracovních příležitostí s cílem podpořit rozvoj obce či mikroregionu a současně zlepšit situaci obtížně zaměstnatelných obyvatel. Existuje mnoho příkladů, kdy obce přímo nebo zprostředkovaně vstoupily do sféry sociálního podnikání a podpořily malovýrobu, řemesla, chybějící služby nebo cestovní ruch tak, aby zatraktivnily danou lokalitu, saturovaly místní potřeby, rozšířily veřejné zdroje a zároveň řešily možná rizika plynoucí z nezaměstnanosti a sociální exkluze. Zvláště cenné jsou takové aktivity, jejichž iniciátory a aktéry jsou ti, kteří sami byli v obtížné životní situaci a tuto prožitou, realisticky zpracovanou zkušenost, která je obohatila mj. specifickými kompetencemi, nyní jak profesionální, tak dobrovolnickou formou využívají v pomoci druhým dle „peer principu“.

Můžeme tedy konstatovat, že stále perspektivnější sociální podnikání má primárně povahu „služby“ se sociálními cíli a jeho výnosy, zisky jsou distribuovány zpět k rozvoji podniku či komunity tak, aby bylo možné budovat, poskytovat a stabilizovat důstojné zaměstnání pro různě znevýhodněné osoby. Přínosy sociálního podnikání mohou směřovat i do oblasti rozvoje veřejných zdrojů a saturace potřeb místních občanských komunit (obcí). Vytváří tak předpoklady pro kvalitnější a společensky přínosný život příslušníků daných cílových skupin. Formuje tak rámec vhodný pro nové formy podnikání a práce, napomáhá ke stabilitě i pluralitě ekonomických trhů a mj. přispívá k praktickému naplňování podnikatelské etiky i společenské odpovědnosti firem. Zde popsané charakteristiky a principy „prosociálně“-ekonomických aktivit byly akcentovány mj. na 1. evropské konferenci k sociální ekonomice, konané roku 2002 v Praze (Sociální, 2007, upraveno).

Pracovní aktivita a kvalita života

Ze samotné povahy sociální práce je zřejmá souvztažnost mezi ní a sociálním podnikáním. Bezprostředně souvisí se vzděláním, adaptabilitou, sociálními i pracovními kompetencemi a životní situací, resp. biografií ohrožených, rizikových a znevýhodněných osob, což ovlivňuje jejich sociální inkluzi a fungování, uplatnění na trhu práce i celkovou kvalitu života. K dobrému, tzn. v daném referenčním rámci očekávanému a pro jedince i společnost žádoucímu sociálnímu fungování a aktivnímu životu každého člověka v produktivním věku obvykle patří i adekvátní pracovní uplatnění. To v sobě zahrnuje jak využití osobnostního potenciálu a nadání každého jedince, tak zúročení jeho dosavadního vzdělání, zkušeností, dovedností a schopností, což však nemusí být z mnoha osobních, sociálních i ekonomických příčin možné a samozřejmé. V rámci toho lze říci, že podpora pracovního uplatnění znevýhodněných osob má tři zásadní společenské a individuální přínosy: osobnostně-rozvojový (člověk má možnost seberealizace a může pracovat na svém osobním i profesním rozvoji, získává sebevědomí, ujasňuje si hodnoty a smysl svého života), sociálně-ekonomický (jedinec se stává méně závislým na sociální pomoci a ze své mzdy odvádí daně, tzn. přispívá do systému zdravotního, nemocenského a sociálního pojištění) a sociálně-integrační (člověk se v práci setkává s jinými lidmi, kooperuje s nimi, vytváří hodnoty a nachází své místo ve společnosti; Novosád, 2009 a 2016, upraveno, doplněno). Aktivním podílem na řešení vlastní nepříznivé situace i samotným pracovním uplatněním se upevňuje holisticky pojímané zdraví a zlepšuje kvalita života jedince. Např. Bártlová (volně, 2005) definuje kvalitu života takto: „Kvalita života (dle WHO) je to, jak jedinec vnímá své postavení ve světě v kontextu kultury a hodnotových systémů, v nichž žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům.“ V tomto rámci kvalita života zahrnuje:

  • Subjektivní pocit pohody, spokojenosti, souladu, cítěni se dobře (well being),
  • objektivní schopnost fungovat v každodenním životě, pečovat o sebe a zastávat věku, potenciálu, schopnostem, vzdělání atd. adekvátní sociální role,
  • dostupnost vnějších zdrojů materiální povahy a sociální i psychosociální podpory.

Můžeme tedy říci, že kvalita života je nepochybně subjektivní, avšak objektivně ovlivnitelný parametr, jenž zahrnuje dobré životní podmínky, neomezení žádoucích aktivit a pocit štěstí. S tím úzce souvisí smysl života (a pocit užitečnosti vlastního bytí), jenž spokojenost i pocit štěstí podmiňuje.

Prosociální management, ekonomika a sociální práce

Bez managementu v podstatě nemůže fungovat žádná organizace, instituce nebo formální aktivita. V odborné literatuře najdeme řadu vysvětlení pojmu management, pro sociální práci se hodí především:

a) Management je proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně a účinně dosahují vybraných cílů;

b) management je proces optimalizace využití lidských, materiálních a finančních zdrojů k dosažení cílů.

Termín management se rovněž vysvětluje jako soubor navazujících činností, které musejí být vykonávány, má-li být dosaženo cílů, např. analýzy, plánování, rozhodování, organizování, řízení lidí, kontroly. Pojetí managementu jako procesu obsahuje významně tvořivé prvky, nejedná se o proces mechanický, jednoduše osvojitelný, ale naopak o vysoce odbornou činnost založenou na kreativním využívání zdrojů za daným účelem“ (Matoušek, 2008, upraveno). „Prosociální“ management lze považovat za řídící proces, vedoucí ke koordinovanému dosahování cílů mj. v oblasti sociální práce a služeb, zaměstnanosti a sociální ekonomiky. S tím souvisí i obecnější rovina vztahu mezi ekonomikou a managementem. Např. T. Parsons považuje ekonomiku za subsystém, který ve společnosti adaptuje prostředí prací, výrobou a rozdělováním“ (Jandourek, 2001). Ekonomika tedy přizpůsobuje prostředí potřebám společnosti a současně pomáhá společnosti přizpůsobit se vnějším podmínkám“ (Jandourek, 2001) či skutečnostem. Ze sociologického hlediska lze ekonomiku definovat jako škálu institucí, jež zajišťují produkci, distribuci a spotřebu zboží nebo služeb (tedy i služeb sociální práce a sociálních, resp. zdravotně-sociálních služeb), a právě to, aby ono „zajišťování“ efektivně a pružně fungovalo, spadá do oblasti managementu.

Matoušek (2008) k tomu poznamenává: Dobré řízení je dlouhá řada po sobě jdoucích dobrých rozhodnutí“, k čemuž můžeme doplnit, že „efektivita řízení sociální práce úzce souvisí s analýzami dané i očekávatelné situace a plánováním kroků podporujících zabezpečení, stabilizaci a rozvoj sociální práce v konkrétních podmínkách a s ohledem na specifika klientely“ (Novosád, 2004). Různorodá struktura subjektů působících v „sociální oblasti“ vyžaduje diferencovaný přístup k potřebám jednotlivých organizací a možnostem i dimenzím adekvátního managementu (personálního, finančního, časového, krizového aj.). V sociální práci vede kvalitní management k pozitivnímu ovlivňování osobní i socioekonomické situace klienta nebo uživatele služeb. Jestliže je totiž sociální práce saturována dobrým managementem, tedy takovým, jenž zaručuje stabilitu podmínek pro její výkon i evaluaci a rozvoj, tak vede ke zlepšování kvality života klienta, vede ho od pomoci, podpory k svépomoci, uschopňování a sebeurčujícímu životu, což je jedním ze základních cílů moderní sociální práce. (Pozn. aut.: Tento cíl by měl korespondovat s pojetím a prioritami sociální politiky, resp. naplňovat její zadání, což však dnes nemusí být pravidlem, a tak může docházet k nekompatibilitě, kdy cíle sociální práce neodpovídají prioritám sociální politiky – jde tedy o disproporci mezi eticko-humanistickým posláním sociální práce a vládou realizovanými politickými programy, jež sociální politika zákonitě reflektuje.) Koneckonců nalezení a využití lidského potenciálu i práce s lidskými potřebami a motivací jsou nezbytné při interakci s klientem v rámci sociální práce a současně patří k základním nástrojům managementu (zejména personálního řízení a rozvoje). Jakýmsi vnitřně propojeným výsledkem či cílově integrovaným výstupem managementu a sociální práce je kupř. klient s vyřešenou obtížnou situací, klient motivovaný, nezávislý nebo méně závislý na sociální pomoci, schopný bezpečně (tj. s ohledem na sebe, své blízké i společnost) zacházet se svým životem a ve „finále“ již klient ekonomicky aktivní. V socioekonomické dimenzi tedy jde o sociální prací facilitovaný přerod občana pasivního, víceméně odkázaného na sociální dávky a jinou pomoc, čerpajícího zdroje ke svému životu ze systému sociálního zabezpečení, v občana pracovně aktivního, žijícího sebeurčující život a odvádějícího příspěvky zpět do sociálního systému (Novosád 2009, upraveno).

Závěrem

Cílem této stati-eseje bylo připomenout oborovou propojenost sociální práce a sociální ekonomiky, zamyslet se nad ní a zdůraznit potřebu zvyšování kompetencí sociálních pracovníků v této oblasti, včetně nezbytného zapojení sociální práce do multidisciplinárních aktivit směrem k systematické podpoře handicapovaných, ohrožených nebo rizikových osob.

Společným rysem aktivní podpory pracovního uplatnění a socioekonomické emancipace různě znevýhodněných občanů je maximální využití (zhodnocení) jejich osobního potenciálu (nadání, zkušenosti, schopnosti aj.) i „investic“ do jejich vzdělání (vědomosti, dovednosti atd.), zdravotní péče (zlepšení či stabilizace jejich zdravotního stavu, obnova práceschopnosti) a sociální podpory (bydlení, minimalizace sociokulturního handicapu, sociální služby nebo dávky ap.). V tomto ohledu bezpochyby jde o reálný prostor k prospěšnému propojení ekonomiky, managementu, sociálního podnikání a sociální práce. Sociální práce se tak ještě více stává nástrojem „dobré“ změny v životě znevýhodněného či sociálně potřebného člověka (Novosád 2009, upraveno). Klíčově je to o lidech, smyslu, důstojnosti, postojích, přístupech, hledání a naději. Práce s člověkem v nepříznivé životní situaci se odehrává po holistické linii poznávání geneze, příčin i důsledků jeho životního příběhu se zřetelem k jedinečnosti a neopakovatelnosti klientovy osobnosti. Je založena na partnerské, interaktivní kooperaci mezi pomáhajícím a klientem. Orientuje se na rozpoznání klientova potenciálu, využitelného při řešení problémové situace, a společné hledání i utváření takových způsobů či strategií pomoci a podpory, které kompenzačně navážou na klientovy v některých ohledech omezené možnosti, redukují jeho pozici pasivního příjemce sociální pomoci a budou respektovat jeho lidskou důstojnost i občanský a sociokulturní statut (Novosád 2004, upraveno).

Libor Novosád,
Katedra křesťanské sociální práce
Cyrilometodějské teologické fakulty UP v Olomouci

 

Použité zdroje:

BÁRTLOVÁ, S. 2005. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Praha: Grada.

DOHNALOVÁ, M. 2009. Sociální ekonomika – vybrané otázky. Praha: VÚPSV.

JANDOUREK, J. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál.

MATOUŠEK, O. a kol. 2008. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál.

NOVOSÁD, L. 2003. Základy teorie a metod sociální práce. I. díl. Uvedení do sociální fenomenologie a teorie sociální práce. Liberec: PF TU.

NOVOSÁD, L. 2004. Základy teorie a metod sociální práce. II. díl. Vybrané problémy, přístupy a metody sociální práce. Liberec: PF TU.

NOVOSÁD, L. 2009. Sociální práce, management a ekonomika – nesourodost jen zdánlivá. In: Sociálna práca, manažment a ekonómia, prepojenie a spolupráca. Ružomberok: PF KU.

NOVOSÁD, L. 2016. Sociální práce a sociální podnikání – anotace čísla 5/2016. In: Sociální práce práce / Sociálna práca 3(16).



Sdílet text:


Podobné zprávy

Akademické články Vzdělávání sociálních pracovníků v oblasti sociálního podnikání
Inspirace Sociální podnik jako další krok v sociální práci
Akademické články Klinická supervize v gerontologické sociální práci: reflexe praxe v Bulharsku
Inspirace Pokud sociální pracovníci nezmění způsob myšlení, nemůžou na trhu obstát
O čem se mluví Vztah sociální práce a sociálního podnikání


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: jedna

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Blíž tě nepustím
Rolf Sellin
obalka
Minimalismus do ...
Aston Sanderson
obalka
Umění uměřenosti
Svend Brinkmann
obalka
Mateřský koučink
Jana Černá
obalka
Nic mi není! Pomoc ...
Xavier Amador
obalka
Všímavost a soucit ...
Jan Benda
obalka
Narušení
Susanna Kaysen

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace