Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » O čem se mluví »

publicistika k číslu
2/2017

reflexe praxe

Role sociálního pracovníka v azylovém zařízení při práci s žadateli o udělení mezinárodní ochrany

ilustrační foto

Vydáno před 2 lety

Správa uprchlických zařízení (SUZ) disponuje několika typy zařízení, a to dle právního postavení cizince. Každé zařízení má specifický režim a svá pravidla. Do přijímacího střediska přicházejí klienti dobrovolně a žádají o udělení mezinárodní ochrany, mají motivaci ke spolupráci a integraci do společnosti. Přijímací středisko je uzavřený typ střediska, ve středisku je pracoviště Služby cizinecké policie (SCP), Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) a Zdravotnického zařízení MV (ZZMV). SCP provádí identifikaci a úkony spojené s pobytem klienta, OAMP přijímá žádosti o mezinárodní ochranu, ZZMV provádí povinné zdravotní úkony, SUZ poskytuje klientům služby spojené s jejich pobytem v zařízení.

Úkolem SUZ je zajištění základních životních potřeb a možnosti důstojné existence osobám, které žádají o mezinárodní ochranu. Aby činnost sociálního pracovníka byla koncepční, účinná a etická, má organizace stanoveny cíle sociální práce, které jsou eticky přijatelné a reflektují zájmy a potřeby klienta, sociálního pracovníka, organizace a společnosti.

SUZ má tým pracovníků oddělení práce s klienty, do kterého patří skupina sociálních pracovníků, pedagogů volného času, vychovatel v dětském centru, skupina příjmu a ubytování a dále provozních pracovníků, kteří se starají o zázemí a provoz zařízení.

Adaptace klienta na nároky a podmínky prostředí

Mezi hlavní cíle sociální práce patří adaptace klienta na nároky a podmínky prostředí společnosti, kam můžeme řadit emocionální podporu klienta, podporu v samostatnosti a odpovědnosti, podporu klienta řešit problém, minimalizaci negativních dopadů pobytu v zařízení na klienta a v poslední řadě přípravu klientů na dobu a způsob ukončení jeho pobytu v zařízení. Dalším cílem je zprostředkování zdrojů a služeb, podpora klienta ve využívání těchto zdrojů podpory a nabídka kontaktů na další odborníky nebo organizace (do tohoto cíle spadá identifikace problému). Posledním cílem je efektivní a humánní způsob podpory klienta, který představuje vytváření důstojných a bezpečných podmínek pro pobyt klienta v zařízení, a to kvalifikovaným personálem ve smyslu etiky sociální práce.

Role sociálního pracovníka v přijímacím středisku spočívá v poradenství, zejména tedy v prvotním předávání informací. Záleží však na klientovi, jak informace přijme a jak bude se sociálním pracovníkem spolupracovat. Sociální pracovník pomáhá klientovi orientovat se v jeho životní situaci, neboť tento stav je pro něj náročný, a to jak po psychické, tak fyzické stránce. V této fázi je nejsložitější identifikovat správně potřeby klienta a jeho přání.

Sociální pracovník s klientem provádí vstupní pohovor, který slouží k získání potřebných informací o klientovi a jeho potřebách. Vstupní pohovor probíhá s tlumočníkem, tak aby bylo zajištěno porozumění s klientem. Zjišťuje se sociální anamnéza klienta, jeho specifické potřeby, případně další informace, které slouží k nastavení služby klientovi na míru. Ze zjištěných informací sociální pracovník, na základě klientových potřeb, spolupracuje s dalšími odborníky, a to jak se zdravotnickými zařízeními, psychology, s různými typy poradenství, ale i s odborníky z oblasti školství, práva a dalšími.

Sociální práci s cizinci ovlivňuje řada okolností

Práci sociálního pracovníka ovlivňuje mnoho faktorů, mezi něž můžeme řadit faktory sociologické, komunikační a psychologické. Při komunikaci vzniká velké riziko neporozumění, a to například volbou nevhodných výrazů a slov, kterým nemusí klient vždy porozumět, nebo vyvozením předčasných závěrů a nepozorného naslouchání. Je to způsobeno minulostí každého jedince, ať již jde o kulturu, tradice, osobní zkušenosti, očekávání, zkušenosti, představy a přání, z čehož je možné odvodit, že každý klient na podobnou situaci reaguje rozdílně.

Odlišné hodnoty a vnímání je u klientů v přijímacím středisku umocněno střetem kulturních diverzit a přímou každodenní konfrontací uvedených faktorů v rámci sociálních interakcí s dalšími klienty nebo s pracovníky, které mohou přinášet různé problémy. Ty jsou patrné zejména v reakcích klientů, které jsou nečekané a zdánlivě nelogické jak pro okolí, tak i pro klienta. To, co je cenné pro naši kulturu, může být bezvýznamné pro klienta z jiné kultury a zcela nepochopitelné pro klienta z další jiné kultury. Tato nedorozumění v chápání hodnot mohou být startérem konfliktů mezi klienty.

Pohled klienta a sociálního pracovníka v zařízení mohou být rozdílné, neboť každá strana je ovlivněna zkušenostmi, dostupnými informacemi, předpisy, nařízeními a hodnotovým systémem. Další roli v práci s klienty hrají předsudky. Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že předsudky ze strany pracovníků se projevují minimálně, ovšem zcela je vyloučit nelze. Předsudky však panují mezi subkulturou samotných klientů.

Sociální pracovníci musí vnímat také komunikační styly klientů. Klienti a pracovníci mezi sebou vnímají barvu a tón hlasu, držení těla, mimiku obličeje a pohled očí. Pro práci s cizinci je volba vhodného komunikačního stylu velmi důležitá k navázání kontaktu a sdělení informací, kterých je při pobytu v zařízení mnoho. Důležitou úlohu zde hraje i neznalost jazyka. Klienti mají u vstupních pohovorů tlumočníky v rodném jazyce nebo v jazyce, kterým jsou schopni se dorozumět. Ale při běžných konverzacích může nastat situace nepochopení jedné nebo druhé strany. Neznalost jazyka pro klienta je problém, a tak se můžeme setkat s tím, že se klienti vyhýbají komunikaci, komunikují co nejméně a tím obě strany ztrácejí potřebné sociální vstupy.

Příčiny migrace a záměry cizinců jsou pro sociální práci důležité

Při práci s cizinci je dobré vědět, proč opustili svoji zemi, co mají v plánu, zda naši zemi považují za tranzitní zemi, nebo zde chtějí setrvat. Tyto informace jsou součástí vstupních pohovorů, ovšem je velmi obtížné motivovat klienty k pravdivému popisu okolností a důvodů odchodu z jejich země. Důvodem odchodu může být ekonomická situace v zemi původu nebo nepříznivá politická situace, přelidnění, přírodní, eventuálně jiné katastrofy, válečné konflikty, kdy nejde o zachování životního standardu klienta, ale o jeho přežití.

Při práci s cizinci se také setkáváme s manipulativní strategií získat pro sebe v určitých situacích výhody, a to mnohdy za každou cenu. Tyto aktivity jsou pochopitelně často příčinou různých konfliktů, což klade zvýšené nároky na sociální pracovníky. Jedná se o konflikty mezi klienty, a to z hlediska udržení vztahů mezi nimi, ale i o konflikty ve vztahu k respektování pravidel a nařízení. Mezi klienty může dojít k pokusu o vydírání a šikanu slabších jedinců nebo menších skupin. Výskyt agresivního chování můžeme vnímat i jako formu obranné reakce organismu na určitou situaci nebo snahu klienta o získání převahy a určitých výhod. Agresivní chování klientů není tak časté, ale přesto je ze strany sociálního pracovníka důležité při práci s těmito klienty pravidlo opatrnosti a prevence.

Co podporuje vzájemnou důvěru?

Sociální pracovníci v přímé práci s cizinci se často setkávají s nedůvěrou klientů v pracovníky. Tento přístup klienta může být způsoben jeho dosavadními zkušenostmi, a to i ze své vlasti. Je tedy na kompetenci každého sociálního pracovníka, aby navázal kontakt s klientem, a to buď při formálních, nebo i neformálních setkáních a rozhovorech. Vztah důvěry se lépe navazuje při neformálních pohovorech, kdy si klienti přijdou popovídat o životě, o rodině a vlasti, ze které přicházejí. Velice kladně klienti vnímají podporu sociálního pracovníka při návštěvách jiných odborníků (psycholog, lékař, právník, apod.) a zde je právě prostor pro neformální vzájemné poznání se a rozhovory. Ale i drobné dárky, jako je bonbon, tužka, papír a podobné maličkosti, mají ve snaze navázat kontakt a získat důvěru klienta nezastupitelnou roli.

Závěrem bych chtěla říci, že práce s cizinci je velice specifická a je třeba k nim přistupovat nejen s odbornou způsobilostí, ale také s porozuměním a znalostí odlišností. Sociální pracovník by měl být vnímán jako koordinátor podpory a pomoci a kouč, který by měl identifikovat silné a slabé stránky klienta a s těmito informacemi dále pracovat.

Eva Illová,
vedoucí Stálé služby*
Přijímací středisko Zastávka, SUZ MV
 

* Stálá služba je ve středisku přítomna 24 hodin denně, přebírá klienty od cizinecké policie, zajišťuje první kontakt s klientem. Další činnosti viz článek. 



Sdílet text:


Podobné zprávy

O čem se mluví Role sociálního pracovníka při práci s žadateli o udělení mezinárodní ochrany
Inspirace Dobrovolníci a „uprchlická krize“
Fakta, dokumenty, legislativa Žadatelé, strpitelé a další příchozí: sociální práce s lidmi hledajícími ochranu v České republice
Akademické články Svépomocné a podpůrné skupiny v Česku: mapa terénu, rizika dalšího vývoje a možnosti veřejné politiky
O čem se mluví Klientom ukazujeme cestu, ako aktívne riešiť svoje problémy


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: jedna

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Zázrak tří květin
L.Zatloukal...
obalka
Dítě s autismem a...
A.Scarpa; A.Wells...
obalka
Pandořina skříňka
Lauren Slater
obalka
Můj hlas půjde s ...
Sidney Rosen
obalka
Jít vlastní cestou
Jeff Goins
obalka
Mindfulness pro ...
Gary Hennessey
obalka
Speciální sourozenci
David Havelka...

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace