Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » O čem se mluví »

publicistika k číslu
2/2017

reflexe

Role sociálního pracovníka při práci s žadateli o udělení mezinárodní ochrany

ilustrační foto

Vydáno před 2 lety

V posledních dvou letech slýcháme a čteme v různých médiích a na sociálních sítích termíny uprchlík, migrant, běženec, cizinec, žadatel o azyl, nelegální uprchlík apod. Lidé, kteří se v problematice neorientují, nemají povědomí o významu těchto výrazů a všechny jim připadají totožné. V České republice existuje několik organizací, které se problematikou zabývají. Tou státní je Správa uprchlických zařízení, která provozuje tzv. přijímací střediska, pobytová střediska, integrační střediska, zařízení pro zajištění cizinců a centra pro integraci cizinců. Bližší informace o činnosti Správy uprchlických zařízení je možné nalézt na www.suz.cz. Já pracuji již více než 15 let s žadateli o udělení mezinárodní ochrany v Pobytovém středisku. To jsou lidé, kteří v České republice čekají na vyřízení jejich žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Zpravidla se jedná o lidi, kteří přicházejí do naší země z důvodu válečného konfliktu, nedodržování lidských práv apod. Toto středisko je tzv. otevřené. To znamená, že žadatelé jej mohou za předem stanovených podmínek opouštět.

Zranitelné osoby jako klienti sociální práce

Speciální skupinou klientů, kterým je ze strany sociálních pracovníků věnována zvýšená pozornost, jsou tzv. zranitelné osoby. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění v § 2, odst. 1, písm. i, definuje zranitelnou osobu takto: „Zranitelnou osobou je zejména nezletilá osoba bez doprovodu, rodič nebo rodina s nezletilým dítětem nebo rodič nebo rodina se zletilým dítětem se zdravotním postižením, osoba starší 65 let, osoba se zdravotním postižením nebo s vážným onemocněním, těhotná žena, oběť obchodování s lidmi nebo osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického či sexuálního násilí.“

Jak z definice samotné vyplývá, jedná se o poměrně široké spektrum klientů, se kterými se sociální pracovník může setkat. Na rozdíl od práce s českými klienty v práci s cizinci narážíme na jazykovou bariéru a často i naprosto jinou mentalitu. Pro práci sociálního pracovníka s cizinci je důležité umět domluvit se alespoň anglicky či rusky. V kurzu jsou i jiné jazyky, na ty máme možnost využít nasmlouvaných tlumočníků přes telefon.

Velká pozornost je věnována základnímu povědomí o kultuře a zvycích jednotlivých zemí, ze kterých klienti přicházejí. Je nutné se zaměřit na vhodné oblékání, vědět, že ženy v některých kulturách mají zcela jiné postavení než muži. Pozor si musíme dávat i na zažité komunikační vzorce a gesta.

Role a povinnosti sociálních pracovníků v azylových zařízeních

Sociální pracovník v azylovém zařízení se musí řídit pravidly, která jsou v organizaci platná. Dále se řídí potřebami klientů samotných. Očekávání klientů na poskytované služby jsou mnohdy nerealistická a pro sociálního pracovníka je mnohdy velmi složité stanovit hranice poskytované péče a klientům vysvětlit, že existují určité limity poskytované péče. Hranice poskytované péče jsou částečně stanovené pravidly organizace a zákony České republiky. Ale i sociální pracovník si ve své práci sám musí stanovit hranice z hlediska lidského. Věřím, že každý se nejednou zabýval myšlenkou, proč je dán určitý limit, a měl tendenci klientovi pomoci nad rámec svých povinností. Zde je nutné si uvědomit, jak to ovlivní vztah sociální pracovník x klient. Klient musí vědět, že jsme tu pro něj, ale zároveň se musí naučit respektovat pravidla.

Jaké jsou role sociálního pracovníka?

  1. Poradce – pomáhá klientům orientovat se, pro ně, v novém prostředí. Seznámí je s informacemi týkajícími se jejich pobytu v zařízení i mimo něj. Vysvětlí jim jejich povinnosti, jako např. prodlužování víza, hlášení pobytu mimo zařízení apod. Nabídne jim možnosti využití volného času, možnost kontaktu s psychologem či právníkem. Seznámí je se systémem zdravotní péče.
  2. Diagnostik – s každým klientem je nutné provést vstupní anamnézu. Dle této se rozhodujeme, jakým způsobem bude klient ubytován. Zjišťujeme, jaké jsou jeho potřeby. Zda je dokáže naplnit sám, s pomocí rodiny či komunity nebo zda je nutná naše asistence. Vzhledem k tomu, že stav klienta se může v čase měnit, je nutné zaměřovat se na jeho potřeby i v průběhu pobytu. Často se stává, že s délkou pobytu klienta v zařízení dochází k psychické tenzi a je nutné zajistit psychologickou péči.
  3. Zprostředkovatel – Sociální pracovník mnohdy klienta směruje k nevládním organizacím, které zajišťují zejména právní poradenství, pomáhají klientům zajistit doklady pro jejich budoucí pracovní praxi apod. Z velké části sociální pracovník zajišťuje kontakty s nejrůznějšími lékaři. S ohledem na jazykovou bariéru zajišťuje i tlumočníka. V případě zajištění lékařské péče často narážíme na správné nastavení hranic sociální práce. Lékaři často odmítají klienta ošetřit bez přítomnosti tlumočníka. Bohužel nikde není stanoveno, kdo je povinen tuto službu zajistit. Je to zpravidla sociální pracovník, který doprovází klienta k lékaři a má s sebou mobilní telefon, přes který zajišťuje překlad. Dostává se tedy do situací, kdy o zdravotním stavu klienta ví mnohem více, než je třeba. Lékař poté spoléhá, že sociální pracovník vše klientovi vysvětlí a dohlédne na užívání léků apod. Klient má snahu tlačit sociálního pracovníka do asistence i při případných dalších návštěvách lékaře. Otázkou je, kde je hranice asistence sociálního pracovníka v tomto případě. Na tu jsme zatím nenašli odpověď.
  4. Pečovatel – zvýšenou péči věnuje sociální pracovník již výše zmiňovaným zranitelným skupinám. V práci s klienty ze zranitelné skupiny narážíme na jedno velké dilema, a to ve chvíli, kdy jsou klientovi ukončeny služby v zařízení (např. z důvodu negativního rozhodnutí v jeho řízení o udělení mezinárodní ochrany). Klient přestává být pro systém zranitelným a jsme povinni ho vyprovodit za brány střediska i s vědomím, že pravděpodobně skončí na ulici. Vím, že stát nemůže zajistit doživotní péči všem, kteří žádají o mezinárodní ochranu, přesto jsou chvíle, kdy mám lidský problém s tímto postupem.
  5. Akulturační poradce – azylové zařízení pro uprchlíky je místem, kde se setkává větší množství kultur. Úkolem sociálního pracovníka je monitorovat atmosféru se středisku a snažit se předcházet možným konfliktům, které vznikají na základě rozdílných kulturních či náboženských zvyklostí. Zároveň musí preventivně působit i v setkávání klientů s majoritní společností. Musí umět klientům vysvětlit, jak funguje česká společnost, a připravit je na možné rozdíly, na něž mohou v běžném životě narazit. Např. že v českých obchodech se nesmlouvá o ceně, že ženy pracují i na vysokých pracovních pozicích a musí je respektovat apod.
  6. Administrátor – práce sociálního pracovníka obnáší rovněž zpracování velkého množství písemných materiálů.
  7. Mediátor – sociální pracovník může formou mediace působit v řešení sporů mezi klienty, a to zejména u sporů týkajících se společného soužití na pokojích, řešení rodinných problémů apod.

Sociální pracovník by se měl řídit Etickým kodexem sociálních pracovníků České republiky a zároveň Etickým kodexem organizace. Základem kvalitní sociální práce v azylovém zařízení je předávání informací mezi sociálními pracovníky i dalším členy týmu. Důležitá je intervize, při které je možné konzultovat s kolegy jejich pohled na konkrétní práci s klientem. Nedílnou součástí práce je supervize. Každý sociální pracovník by se měl zaměřit na sebevzdělávání. Účastnit se odborných kurzů a sám si je aktivně vyhledávat.

Doporučení pro praxi

Za roky praxe na poli práci s žadateli o udělení mezinárodní ochrany musím říct, že nejtěžší je nenosit si práci domů. Z počátku má člověk pocit, že musí spasit svět. Hluboce se ho dotýkají životní příběhy jednotlivých klientů. Má tendenci udělat maximum pro blaho klienta a často tím překračuje hranice svých kompetencí. Není lehké stanovit si své meze tak, aby si uchoval své duševní zdraví a cítil, že pro klienta udělal maximum. Mnohokrát jsem slyšela větu: „… ty sociál, ty musíš!“ Ano, jsme tu pro klienty. Dle mého názoru to nejlepší, co pro ně můžeme udělat, je naučit klienty samostatnosti a zodpovědnosti i přesto, že se jim to zpočátku nebude líbit. Sami to jednou možná ocení ve chvíli, kdy opustí brány našeho zařízení a budou nuceni se spoléhat sami na sebe.

Petra Uhlíková,
vedoucí Oddělení práce s klienty
Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí, SUZ MV


Sdílet text:


Podobné zprávy

O čem se mluví Role sociálního pracovníka v azylovém zařízení při práci s žadateli o udělení mezinárodní ochrany
O čem se mluví Role sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu domácí hospicové péče
Fakta, dokumenty, legislativa Dokázal jsem, že to dokážu…
O čem se mluví Reflexivní posouzení odolnosti sociálního pracovníka
Akademické články Feministické proudy v sociální práci ve vztahu k možnosti redefinovat genderové role v české společnosti


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: šest

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Zázrak tří květin
L.Zatloukal...
obalka
Dítě s autismem a...
A.Scarpa; A.Wells...
obalka
Pandořina skříňka
Lauren Slater
obalka
Můj hlas půjde s ...
Sidney Rosen
obalka
Jít vlastní cestou
Jeff Goins
obalka
Mindfulness pro ...
Gary Hennessey
obalka
Speciální sourozenci
David Havelka...

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace