Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » O čem se mluví »

publicistika k číslu
5/2017

reflexe

Význam zahradní terapie a bariéry, které brání jejímu rozvoji

ilustrační foto

Vydáno před 2 lety

Představte si, že jste 24 hodin denně upoutáni na lůžko. Právě je slunný podzimní den, ptáci zpívají, v zahradách kvetou jiřiny a vzduch voní listím. Jenže vy nemůžete nejen z postele, ale ani z místnosti, ve které ležíte. Trvá to už měsíc, dva měsíce, rok. Hrozná představa? Pro řadu klientů, kteří jsou vinou úrazu, degenerativních onemocnění či jiné vážné choroby dlouhodobě upoutáni na lůžko, zcela běžná situace. Čas jako stvořený pro zahradní terapii.

Zahradní terapie je v sociálních či zdravotnických službách využívána především v rámci smyslových aktivizací, bazální stimulace a reminiscenční terapie. Proto ji nejčastěji využívají domovy seniorů, domovy se zvláštním režimem a domovy pro osoby se zdravotním postižením. Své místo má ale také v paliativní péči a péči o osoby s duševním onemocněním. Její hlavní předností totiž je, že vychází ze skutečných a přirozených aktivit, které jsou lidem blízké. Kontakt s rostlinami evokuje zážitky z přírody či vzpomínky na běžný život, kdy se klienti starali o svoji vlastní zahradu. Zároveň zvyšuje kvalitu života a pomáhá uchovávat motorické, mentální a sebeobslužné funkce, proto je zahradní terapie klienty sociálních služeb i zdravotnictví obvykle dobře přijímána. Během naší praxe se mnohokrát potvrdilo, že zahradní terapie zaujala i klienty, kteří dlouhodobě o běžné terapeutické aktivity a programy neměli zájem. Nebylo neobvyklé, že lidé, kteří se svým okolím vůbec nekomunikovali, díky zahradně terapeutickým aktivitám začali znovu navazovat kontakt s terapeuty, pečovateli, ale i mezi sebou navzájem, a někdy i hovořit.

Obecně má zahradní terapie obrovský potenciál také při zapojování rodin do pečovatelského či léčebného procesu. Ve většině sociálních nebo zdravotnických zařízení žijí lidé, kteří vinou degenerativních onemocnění postupně ztrácí paměť. Mnohdy své blízké při návštěvách nepoznávají, což je oboustranně traumatizující a může to být jedním z důvodů, proč se rodinní příslušníci návštěvám svých blízkých vyhýbají. Cílené zahradně terapeutické aktivity přináší bezpečný prostor pro nové společné příjemné zážitky. Rodinní příslušníci se během návštěvy se seniorem mohou vydat do zahrady, povídat si s ním o zahradnických aktivitách, které jejich příbuzní vyzkoušeli, nebo se rovnou pustit do zalití rostlin v pokoji či ochutnání plodů ze zahrady. Získají i bezpečné náměty k hovoru, kde nespolehlivost paměti přestává být překážkou.

Správně prováděná zahradní terapie zacílená na konkrétního klienta urychluje léčebný proces, snižuje množství podávaných medikamentů, zvyšuje kvalitu života a pomáhá začlenit znevýhodněné skupiny zpět do společnosti (uvědomění si vlastní hodnoty, zlepšení sociálních kontaktů, pracovní návyky a mnohé další).

Pravda je, že zahradní terapie je povětšinou vázána na speciálně upravené zahrady a lidé trvale či dočasně upoutaní na lůžko obvykle přijdou zkrátka, přičemž to jsou zrovna ti klienti, kterým může zahradní terapie výrazně zpříjemnit pobyt v zařízení.

Proto se Lipka rozhodla vytvořit speciální pojízdný záhon, který lidem přiveze zahradu až do postele. Pojízdné záhony sice mnohá zahraniční i tuzemská zařízení využívají, ale povětšinou se jedná pouze o mobilní truhlíky opatřené kolečky, ke kterým se klient posadí nebo k nim přijede na pojízdném křesle. Mobilní záhon z Lipky, tzv. floramobil, umožňuje vysunout pracovní plochu přímo nad lůžko ležícího klienta či pacienta, takže je možné vykonávat zahradně terapeutické aktivity i s klienty, pro které opuštění lůžka představuje obtíž. A v tom je nenahraditelný. Po úpravách se dokáže vypořádat i prostorovým omezením (malé pokoje, úzké chodby, nedostatek skladovacích prostor a další).

A proč ještě všechna zařízení nevyužívají zahradní terapii a nemají floramobil? Příčin je několik, ale všechny se dají překonat:

Bariéra první – riziko podléhání módnímu trendu

Zahradní terapie se dostává do popředí zájmu a řada lidí si myslí, že stačí pouze mít zahradu a vypustit nebo vyvézt do ní klienty. V takovém případě se jedná o pasivní formu zahradní terapie, kdy se klient alespoň dostane ven, mimo čtyři stěny, pod širou oblohu. Je důležité, aby se lidé, kteří chtějí dělat zahradní terapii, dále vzdělávali a získávali zkušenosti, aby bylo možné jasně definovat konkrétní cíl, kam se má klient posunout a jakými činnostmi toho můžeme dosáhnout. Teprve pak bude možné objektivní vyhodnocení celého zahradně terapeutického procesu. Nekoncepčnost (nejasná představa, k čemu má zahradní terapie sloužit) vede ke zkreslení reálných výsledků a účinků na klienty, které může prohloubit nedůvěru vůči využívání zahradní terapie v sociálních či zdravotnických službách.

Daní za popularitu jsou i nově vznikající pro oko krásné, ale v praxi nefunkční terapeutické zahrady (statické nepodnětné zahrady, zahrady nevyhovující potřebám a nereflektující zdravotní omezení klientů, nevhodný sortiment rostlin apod.). Při úpravách stávající zahrady nebo při budování nové je ideální zapojit všechny, kteří budou zahradu využívat, třeba formou komunitního plánování. Zohlednit nejen návrhy architekta a vedení, případně provozních pracovníků, ale zejména představy terapeutů, sociálních pracovníků a klientů (jsou-li toho schopni), jak by zahrada mohla vypadat a k čemu by mohla sloužit. Nebo alespoň o zahradně terapeutických úpravách zahrady všechny informovat, aby došlo k přijetí ideje celým týmem. Budou vědět, proč tu zahrada a zahradně terapeutické pomůcky jsou, k čemu jsou dobré a jak je mohou využívat i oni sami.

Bariéra druhá – údržba zahrad

Péče o zahradu musí být soustavná s ohledem na potřeby zahrady v jednotlivých fázích vegetační doby. Optimální by bylo mít pracovníka, který bude zajišťovat údržbu záhonů, stromů, úklid volných prostranství, průběžně dosazovat květiny a udržovat doprovodnou infrastrukturu. Takového, který bude zahradě rozumět a bude ji mít rád. Pokud není v silách zařízení věnovat zahradě potřebnou péči, je to nutné zohlednit při jejím návrhu nebo úpravě. Máme velmi dobrou zkušenost s poradenstvím přímo v terénu, protože někdy stačí pouze malé změny a na údržbu náročné části zahrady se mohou změnit v téměř bezúdržbové terapeutické prvky. A tak se postupně může přeměnit celá zahrada.

Zahradní terapie je vázána na zahrady, ale vyprahlý anglický trávník lemovaný stromořadím tújí evokuje spíš smutek než místo, kam by se člověk těšil na procházku. Zahradu je potřeba upravit tak, aby poskytovala podněty neustále, každodenně, aby měl klient proč se do ní těšit a vynaložit nemalé úsilí, aby se do ní dostal. Je nezbytné, aby v ní měl co pozorovat (lidi, zvířata, květiny, změny zahrady v průběhu roku i během dne) či o co pečovat při pravidelných vycházkách, nejen při jednorázové návštěvě. Nepodceňujte motivaci ochutnáváním známých i méně známých druhů ovoce a zeleniny, léčivých bylinek či starých odrůd, které klienti znají ze svého dětství.

Bariéra třetí – personální zajištění zahradní terapie

Přetíženost terapeutů a pracovníků v sociálních službách v našich zařízeních je bohužel realitou, což vede k tomu, že prostor pro individuální práci s každým z klientů je velmi omezený. V případě zahradní terapie by mohlo být řešením zapojování sociálních pracovníků a pečovatelů, dobrovolníků i rodinných příslušníků, protože individuální asistence a pomoc klientům s realizací činností je po zaškolení snadná. Často chybí praktické zkušenosti a je obtížné dohledat zdroje k načerpání inspirace. Lipka a další organizace proto nabízí praktické kurzy či exkurze za příklady dobré praxe u nás i v Rakousku a vydává publikace s náměty pro činnosti v zahradní terapii.

Bariéra čtvrtá – obtíže z pohledu vedení

Z pohledu vedení zdravotnických a sociálních zařízení hrají významnou roli nedůvěra k inovacím a neochota ke změnám. Ředitelé se obávají finanční náročnosti a práce navíc, spojené s investicemi do úprav zahrady a nákupu zahradně terapeutických pomůcek a materiálu, náklady na průběžnou údržbu zahrady, investicemi do vzdělávání terapeutů apod. Jedná se o obavy oprávněné, na druhou stranu je možné čerpání dotací a sponzorských darů. Nabízí se také možnost zapojit se do projektů podporujících zavádění zahradní terapie do praxe nebo do různých výzkumů. Různé možnosti financování zahradně terapeutických aktivit jsou shrnuty v Manuálu zakládání terapeutických zahrad, jenž bude představen na konferenci Terapie přírodou a pro přírodu, která proběhne 20. září 2017 v Brně (více na www.lipka.cz/kalendar). V neposlední řadě se objevují obavy, že zahradní terapie klienty nezaujme. Mnohaletá praxe i testování floramobilu nás přesvědčily, že zahradní terapie jako přirozená aktivita připomínající způsob života v jejich minulosti klienty naopak téměř vždy zajímá – vracejí se k něčemu, co znají. Často za odmítáním stojí představa, že zahradní terapie je jen nějaké krácení dlouhé chvíle, bez měřitelného výsledku. To je ale důsledkem neznalosti komplexního působení a účinků zahradní terapie. Zahradní terapii lze výborně využít v kombinaci s bazální stimulací, reminiscenční terapií, fyzioterapií apod.

Asi největším zaklínadlem jsou hygienické předpisy, ale vše je řešitelné, jen je potřeba chtít a hledat cestu k vyřešení problému.

Bariéra pátá – neukotvenost zahradní terapie v terapeutickém/sociálním systému

Zahradní terapie je multidisciplinární obor, k jehož úspěšnému zvládnutí terapeut potřebuje obsáhnout jak zahradnickou složku (znalost rostlin a jejich účinků, péče o rostliny aj.), tak zdravotnickou část (podobně jako ergoterapie nebo fyzioterapie).

V současném vzdělávacím systému chybí samostatný obor zahradní terapeut, zastřešující vzdělávání zahradních terapeutů v rámci univerzitního vzdělávání, pouze na Mendlově univerzitě v Brně lze studovat tuto oblast v rámci celoživotního vzdělávání. V českém prostředí se také potýkáme s nedostatkem terapeutů, kteří by mohli provádět zahradní terapii externě v zařízeních, která mají o tyto aktivity zájem. Lipka vzdělává středoškolský personál zdravotnických a sociálních zařízení a nabízí poradenství, stáže a zapůjčení floramobilu včetně proškolení.

Přes výše uvedené časté argumenty se zahradní terapii v České republice začíná stále více dařit a je již mnoho zařízení, kde tyto metody s úspěchem praktikují. Za mnohé jen pár příkladů: Domov seniorů Mistra Křišťana v Prachaticích, Domov Na Zámku v Nezamyslicích pro mentálně postižené, Speciální základní škola ve Velké Bíteši nebo Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích. Aby se semínka pozitivní inspirace mohla šířit ještě lépe, rádi bychom na podzimní konferenci oslovili účastníky a iniciovali vznik spolku nebo asociace zahradních terapeutů, který by zájemce, a zejména praktiky v této oblasti sdružoval, nabízel jim prostor pro výměnu vlastních zkušeností, nové informace a příklady dobré praxe.

Dana Křivánková, Dana Nováková,


Sdílet text:


Podobné zprávy

O čem se mluví Zahradní terapie jako aktivizační technika pro seniory s demencí
Akademické články Obce a jejich participace při poskytování péče o seniory se sníženou soběstačností. Aktivní hráč, nebo přihlížející?
Akademické články Role sociálních pracovníků z hlediska přístupů rodičů k léčbě enurézy dětí
O čem se mluví Kapky v moři beznaděje. O tom, jak nefunguje systém následné péče v České republice
Fakta, dokumenty, legislativa Zákon o dlouhodobé péči přinese systémovou změnu poskytování sociálních a zdravotnických služeb


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: sedm

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Blíž tě nepustím
Rolf Sellin
obalka
Minimalismus do ...
Aston Sanderson
obalka
Umění uměřenosti
Svend Brinkmann
obalka
Mateřský koučink
Jana Černá
obalka
Nic mi není! Pomoc ...
Xavier Amador
obalka
Všímavost a soucit ...
Jan Benda
obalka
Narušení
Susanna Kaysen

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace