Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Fakta, legislativa, dokumenty »

publicistika k číslu
6/2017

expertiza

Bez iluzí o znaleckých posudcích z psychologie

ilustrační foto

Vydáno před 249 dny

Formu ani obsahovou strukturu psychologických znaleckých posudků zákon neurčuje. Znalec má přesně, jasně a jednoznačně odpovědět na jemu položené otázky. Musí zdůvodnit, proč odpověděl tak, nebo onak.[1] Bez kontrolního vyšetření zkoumané osoby se lze vyjádřit k vhodnosti použitých metod při práci znalce, ke způsobu prezentace výsledků, k interpretaci toho, co je z výsledků v textu uvedeno. Tj. k metodologii vyšetření včetně přiměřenosti odpovědí na otázky zadavatele.

Posouzení vychází z konstatování: Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Ani on a priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce, nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce... věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet zodpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce, takový postup nelze z ústavně právních hledisek akceptovat.“ (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. US 4457/12.)

Občan má právo na spravedlivý proces i znalecký posudek.

Ověříme:

  1. Jsou v posudku uvedeny názvy použitých metod?
  2. Jde o metody standardizované na naši populaci? Tj. existují normy umožňující srovnání našeho výsledku s českou nebo alespoň středoevropskou populací?
  3. Pokud nejde o metodu v českých podmínkách standardizovanou, jak znalec metodu získal a co o ní nastudoval?
  4. Jsou u psychologických dg. metod uvedeny výsledky tak, aby je bylo možno v rámci eventuálního kontrolního posudku ověřit? Má znalec data archivována ke kontrole pro případ posudku supervizního?
  5. Jsou použity i metody projektivní pro zkoumanou osobu „neprůhledné“, tj. znemožňující stylizaci? Je v testech zjišťována věrohodnost výpovědi, tj. tzv. lži skóre?
  6. Jsou závěry potvrzeny alespoň „ze dvou stran“, např. dvěma metodami?
  7. Zda text posudku obsahuje doslovně formulované otázky soudu z usnesení o určení znalce.
  8. Na otázky má být odpovězeno jednoznačně. Není-li to možné, nesmí formulace připouštět dvojí výklad. Je zde tomu tak?
  9. Je preference jednoho z rodičů v opatrovnickém sporu objektivně zdůvodněna?
  10. Je posudek gender korektní? Bez ceny jsou obecné úvahy např. „menší děti mají k matce blíže“, „k výchově děvčete je matka kompetentnější“. V posudku jde o konkrétní děti a rodiče. Ne o veřejné mínění.
  11. Přesně v čem je jeden z rodičů lepším vychovatelem posuzovaného dítěte než rodič druhý. Odpovědi typu „dokáže se lépe postarat o domácnost“ nestačí.
  12. Jsou v posudku zohledněny nepsané dohody mezi rodiči dítěte? Není korektní negativně hodnotit fakt, že jeden z rodičů se po dohodě s druhým více věnoval zaměstnání.
  13. Bylo dítě vhodným způsobem konfrontováno s dospělým, v jehož neprospěch se vyslovuje? Jak dlouho před vyšetřením bylo v péči jednoho i druhého?
  14. Mohl s potomkem „odmítnutý“ z rodičů před vyšetřením být o samotě?
  15. Je-li dítě přivedeno jedním z rodičů, předtím bylo delší dobu v péči onoho rodiče a ví, že se zmíněným rodičem odejde, je tím ovlivněno. Měli oba rodiče podobné možnosti?
  16. Je využito i mimoslovních projevů dítěte? Např. možnost sednout si na klín (pohladit) toho z rodičů, jehož preferuje.
  17. Je hodnocení výchovných schopností rodičů založeno na objektivních datech z testů a pozorování?
  18. Zneužitím empatie je citová manipulace až citového vydírání. Zabývá se znalec i těmito vlivy? Jaké z nich vyvozuje závěry?
  19. Vychází znalec ze zjištěných dat a nespekuluje o tom, co není podloženo fakty?
  20. Součástí znaleckého posudku je i vyúčtování znalečného. Je reálné? Setkal jsem se i s údaji typu 4 hodiny příprava vyšetření, což je položení testů na stůl a ořezání tužek. Dále např. porada znalců psychiatra a psychologa 8 hodin ve zcela nekomplikovaném případě.

Ukázky posouzení části znaleckého posudku z psychologie

Předkládám dvě rozsáhlé citace z posouzení posudků. Znalec i znalkyně jsou docenty psychologie. Znalec působil mj. i jako vedoucí katedry psychologie na nejmenované fakultě nejmenované vysoké školy. Její studenti se podrobně učí psychologii dítěte.

Ukázka 1

Zadání okresního soudu:

  1. Posoudit, jaký je vztah nezletilého (aktuální věk tři roky) k otci a matce.
  2. Vysledovat poruchy vlivu výchovy na nezletilého ze strany každého z rodičů, poruchy osobnosti rodičů ve vztahu k jejich výchovné způsobilosti i jiné poruchy osobnosti rodičů.
  3. Porovnat do budoucna výchovnou způsobilost a schopnost obou rodičů vzhledem ke stadiu vývoje nezletilého a k aktuální situaci.
  4. Posoudit, zda matka nebo otec negativně neovlivňují nezletilého vůči druhému rodiči.
  5. Posoudit, zda má matka nebo otec schopnost dohodnout se na výchově s druhým rodičem.
  6. Posoudit vhodnost matkou navrhované její výlučné péče, otcem navrhované střídavé péče, a to zejména s ohledem na věk nezletilého, s ohledem na jeho potřeby a jeho stadium vývoje.
  7. Navrhnout vhodná řešení situace.
  8. Pokud není vhodná střídavá péče, uvést, jaké výchovné prostředí pro nezletilého je znalcem doporučováno, zda u otce, či u matky, a to s ohledem na jejich osobnosti, rodinné prostředí a další řádnou výchovu, a v jakém rozsahu a za jakých podmínek by se nezletilý pak měl stýkat s druhým rodičem.
  9. Postihnout všechny další důležité skutečnosti pro posouzení věci.

Značné výhrady lze mít k odpovědím k bodům 1, 2, 4, 5 a 9.

Ad 1. Odpověď znalce zní: „Tento vztah nebylo možno pro věk i osobnost nezletilého přímo ověřit, orientačně je však možno uvažovat o tom, že tento vztah není narušen k žádnému z rodičů.“

Ad 2. „Nezletilého nebylo možno vyšetřit, aby bylo možno uvedené věci posoudit.“

Ad 4. „Nebylo možno ověřit vyšetřením nezletilého, tvrzení rodičů nejsou v tomto směru dostatečná.“

Ad 5. „Z výpovědi obou rodičů je možno konstatovat, že na výchově se mohou dohodnout. Sporný zůstává rozsah styku otce s nezletilým.“

Ad 9. „Bylo by vhodné uvažovat v budoucnu, tj. za 2–3 roky, o vyšetření nezletilého, aby byly získány další potřebné podklady pro posouzení dané věci.“

Naopak částečnou relevanci lze přisoudit odpovědi na otázku 3, pokud abstrahujeme od požadovaného srovnání. Znalec zde odpovídá: „Výchovná způsobilost a schopnost obou rodičů se zatím jeví jako dostatečná pro zvládání nároků výchovy nezletilého. Do budoucna je to, vzhledem k aktuálnímu věku nezletilého, obtížné rozhodnout, protože mohou nastat situace, které nároky na výchovnou způsobilost a schopnost výrazně zvýší. Je rovněž obtížné odhadnout, jak se bude do budoucna odvíjet situace samotných rodičů.“

Vlastní posouzení znaleckého zkoumání a posudku

Znalec uvádí použití následujících metod: Rorschachova metoda, ICL, NEOPS, PSSI, dotazník rodičům, Rohnerova metoda rodinné diagnostiky, rozhovor, anamnestický rozhovor a spec. explorační metody. Nebyl použit žádný test výchovných kompetencí a postojů. Jako úvod k tragikomickému uvedu o Rohnerově metodě (dle Svobody, 2001:362): „Je zaměřena na bipolaritu akceptace-rejekce ve vzájemných vztazích rodičů a dětí. V dotaznících děti vypovídají, jak se k nim rodiče chovají, rodiče vypovídají o svých postojích a způsobech chování k dětem…“ Co v tomto dotazníku vypověděl nevyšetřený tříletý chlapec, to – slovy písně – snad jen vítr ví.

Též nejsou nijak specifikovány a co do výtěžnosti popsány „spec. explorační metody“. Různých metod soukromě zvaných „dotazník rodičům“ existují stovky. V posudku není metoda konkretizována a není uvedeno, ani co z ní znalec zjistil.

Nepřiměřené je odůvodnění, proč není možné vyšetřit dítě. Znalec byl v kontaktu s nezletilým dítětem 2x, vždy v přítomnosti matky. Jednou je sledoval usazené v autosedačce. Možná právě toto považoval za jinak utajené „spec. explorační metody“. Podruhé je náhodně potkal společně s matkou v nákupním centru. Vždy plakalo. Při náhodném setkání tříletého dítka s cizím mužem nelze bez adaptace očekávat vstřícnost.

V posudku nejsou uvedeny výsledky jednotlivých testových metod, dosažené skóry, zejména pokud znalec zmiňuje určité neobvyklosti ve výsledcích. Zcela absentuje uvedení metod a jejich hodnotících skór, ve kterých byly neobvyklosti zjištěny. Nejsou uvedena pravidla, dle kterých byl výběr v textu prezentovaného prováděn. Nejsou uvedena tzv. tvrdá data, tj. výsledky skóre subtestů i rozboru produktů činnosti.

Uváděné závěry ohledně osobnostních charakteristik nejsou ničím odůvodněny.

Za zásadní nedostatek posudku lze považovat absenci vyšetření dítěte, jak samostatně, tak s rodiči. Je řada psychologických metod pro děti velmi útlého věku založených na pozorování nonverbálních projevů, na hrách samostatných nebo s rodičem (rodiči), testy rodinných vztahů včetně zjištění reakce dítěte na odlučování či fixaci na rodiče, saturace emocionálních potřeb dítěte rodičem. Formulování závěrů ve vztahu k dítěti stojí pouze na obecných teoretických základech. Tj. bez jakéhokoliv pokusu o vyšetření dítěte a jeho rodinných vztahů. Názor znalce, že vlastní vyšetření dítěte nebylo potřeba, je nejen nezdůvodněný, ale i pro mne nepochopitelný.

Ve formulaci doporučení znalec uvádí nutnost zkoušení rozšiřování pobytu dítěte u otce. Na jiném místě ve vyjádření k návrhu otce na vyzkoušení přespávání nařízením soudem, zpochybňuje průkaznost vyzkoušení pro další rozhodování. Jak ve znaleckém posudku, tak v přípisu znalce z 1. 7. 2017 znalec navrhuje vyzkoušení dvou, případně tří přespání za sebou. Toto odůvodňuje nutností reakce na případnou lítost dítěte, pláč. Ze znaleckého posudku nevyplývá podklad pro takové obavy ani pro domněnku, že by otec snad nebyl schopen takovou situaci řešit. Tvrzení znalce „je nutno zohlednit labilitu psychiky nezl.“ nemá podklad ve vyšetření dítěte. Zřejmě vychází z náhodného pozorování dítka v obchodním centru…

Z rodinné anamnézy vyplývá, že otec se spolu s matkou o dítě staral od samého narození rovnocenně. „Otec si vytvořil takové podmínky, aby mohl být s dítětem stále doma a vykonával kromě kojení všechny úkony péče o dítě včetně koupání, přebalování, krmení.“ Skutečnost, že usiluje o svěření dítěte do střídavé péče, je v plném souladu se zákonem a zájmem dítěte.

Posledním ze zákonů, jež v této souvislosti uváděly věkové limity pro péči otce, byl příslušný právní dokument Rakousko-Uherska z 19. století. Nabízí se zde motivace genderovou podjatostí znalce. Tj. podjatostí společenskými stereotypy o výhradně pečující matce a obživu zajišťujícím otci. Dítě potřebuje jak matku, tak i otce, a to i v době, kdy je velmi útlého věku, i kdy nabude zletilosti.

Teorie attachmentu počítá jak s verzí jediného primárního pečovatele, tak existencí více vztažných osob. Sám znalec uvádí, že oba rodiče jsou pro dítě vztažnými osobami. Proto v prvních 6 měsících života, kdy rodina žila pohromadě, se vytvořila vazba dítěte na dva primární pečovatele, matku i otce. Narušení této vazby tím, že matka omezila kontakt s otcem na v posudku zmiňovaných 2,5 hodiny v úterý, 2 hodiny ve čtvrtek a 4 hodiny v sobotu jednou za 14 dní, lze hodnotit jako velmi necitlivý zásah do vazby dítěte a jednoho z primárních pečovatelů (otce) dítěte. Pro zdravý vývoj dítěte byla tato změna v životě dítěte mnohem zásadnější (v negativním smyslu), než kdyby se nyní péče otce rozšířila ze zmiňovaných 5 dnů a dvou nocí za 14 dní na zcela vyrovnanou péči s matkou (v pozitivním smyslu k zajištění péče obou nezastupitelných rodičů).

Mezi druhým a třetím rokem věku se závislost na primárním pečovateli (pečovatelích) snižuje. Dochází k postupnému osamostatňování se (autonomii) dítěte, které je již zralé k separaci. Proto dítě ve třech letech již zvládne nastoupit do mateřské školky, i když je to pro něj zpočátku těžké. Naopak se prokázalo, že dítě s dvěma a více primárními pečovateli se na odpoutání od nich adaptuje výrazně lépe. Zde roste význam otce i v situaci, kdy v ranějším stadiu vývoje dítěte nezastává roli primárního pečovatele vedle matky, natož pokud byl jedním z primárních pečovatelů. Je načase učit dítě pozitivně akceptovat i jiné než vyhraněně mateřské chování. Poskytuje mu mj. i informaci, že jiné nemusí být horší. Podotýkám, že termín pečující osoba je gender neutrální. Může to být jak muž, tak i žena. Podstatné je, že dítě se může na „svého“ dospělého spolehnout, může se učit a zdravě rozvíjet.

Posudek se hlouběji nezabýval interakcí mezi dítětem a každým z rodičů. Je to právě věk kolem třech let dítěte, kdy vyvážená péče obou rodičů je pro dítě přínosem. To platí jak v případě jediného primárního pečovatele a vztažné osoby v mladším věku, tak tím spíše v případě, že roli primárního pečovatele a vztažné osoby plnili oba rodiče, jako zde.

Závěr k první ukázce

V posuzovaném znaleckém posudku jsou vážné metodologické chyby. Výsledky jsou převážně prezentovány v rozporu s požadavkem ÚS na ověřitelnost. Chybí interpretace z konfrontace výsledků jednotlivých testových metod. Další výhrady viz výše.

Zdůrazňuji, že promítání osobních – tj. ryze subjektivních – zkušeností je u vyšetření závažný prohřešek. Nevyvážený přístup znalce k oběma rodičům, nevyšetření dítěte, ale vyvozování závěrů o něm bez individuálního zkoumání je závažnou chybou. Znalec se může vyjadřovat výhradně ke skutečnostem, které znaleckým zkoumáním osobně zjistil.

Ukázka 2

U posuzovaných sourozenců šlo nejen o opatrovnický spor. Zároveň byla podána žaloba z týrání svěřené osoby. Otec např. děti dle jejich vyjádření trestal ponořením hlavy do umyvadla plného vody. Prokazatelné modřiny a různá poranění, dle chlapců následek tělesných trestů, otec vysvětloval jako důsledek sportovních aktivit dítek.

Z výpisu ze spisu je zřejmý rozdílný názor účastníků na výchovné postupy a krizi v rodině. Informace z testů – neintepretované a jen kvalitativní – se věci týkají jen okrajově. Test A-B byl zřejmě chybně administrován. Dojmy znalkyně nemají oporu v testech. Jsou neověřitelné a tím v rozporu s požadavkem ÚS. Vzhledem ke zcela nedostatečné testové baterii znalkyně odpovídá na otázky v některých případech tzv. šalamounsky. Jindy jen na základě dojmologie. Děje se tak i tam, kde psychologická diagnostika nabízí řadu možností, jež by umožnily na otázky odpovědět na základě objektivních standardizovaných metod.

Výhrady k Testu rodinných vztahů:

Dle charakteru zaznamenaných odpovědí jde nepochybně o test autorů Anthony-Bene. V tomto testu si dítě z nabízených figurek vytvoří vlastní rodinu. Psycholog si s ním „hraje na poštu“. Proband jednotlivým figurkám přiřazuje pro ně typické charakteristiky. Např. „Tato osoba je velmi veselá“ přiřadí k bratrovi a tím jej i charakterizuje. Podstatnou součástí testu je „pan Nikdo“. Ten je na rozdíl od ostatních obrácen k dítěti zády a dítě si jej samo nevybere. Psycholog rodinu, ještě před zahájením hodnocení, doplní o „pana Nikdo“. Vysvětlí, že „pan Nikdo“ dostane charakteristiky nevystihující nikoho v rodině. Psycholog není oprávněn postupovat v rozporu s manuálem metody. Nezbytnost „pana Nikdo“ je uvedena jak v manuálu, tak i ve vysokoškolské učebnici (Svoboda, 2001:260). Pouhý mechanický opis charakteristik osob, jež bez další interpretace prezentuje znalkyně, je nedostatečný. Nejde zde jen o obraz percepce dítětem. Dále zjišťujeme „egocentrické odpovědi, ambivalence, inhibici-dezinhibici, adaptaci apod. Záznamový arch umožňuje tyto vztahy podrobně zachytit“ (Svoboda, 2001:261).

Volná kresba:

Volná kresba je popsána pouze kvalitativně, bez interpretace. V obou případech takto prezentovaných dětských kreseb obrázky připomínají kresebnou zkoušku Z. Matejčka: Začarovaná rodina (do zvířat). Jeden z klasiků české psychodiagnostiky prof. Smékal zdůrazňoval: „Minimum vědecké informace vyžaduje alespoň jedno srovnání.“ Volná kresba nesporně mohla být porovnána jak se „začarovanou“ rodinou, tak i s běžnou variantou kresby „Naše rodina“. Znalkyni nelze předepisovat, jaké metody použije. Nelze se ale ubránit dojmu její povrchní práce s testy.

Test tří přání:

Test je zaznamenán pouhým výčtem odpovědí. Je vytržen z kontextu projektivního rozhovoru podle dr. Michala. I zde by srovnání s dalšími součástmi tohoto rozhovoru, vydaného Psychodiagnostikou Bratislava a Brno, přineslo podnětné informace.

Tzv. Nedokončené věty pro děti:

Test nedokončených vět je často užívaný semiprojektivní test. Instrukce zní: „Odpověz (doplň) nedokončenou větu prvním, co tě napadne.“ Některé varianty testů tohoto typu splňují i psychometrická kritéria. Např. Rotterův test (Rotter Incomplete Sentences Blank, 1950). Další Curtis Completion Form (J. W. Curtis, 1953) je zaměřen na testování emocionální zralosti a přizpůsobení. J. M. Sacks a S. Levy vytvořili Sentence Completion Test, obsahující 60 nedokončených vět, rozdělených po čtyřech do patnácti kategorií (např. vztah k matce, otci, rodině, příbuzným, představeným, podřízeným, pohlavnímu životu, vlastním schopnostem, minulosti, budoucnosti atd.).

Nejde prezentaci vzpomínek (nelze proto mluvit o vzpomínkovém klamu). Jde výhradně o první asociaci. Oficiální definice asociace zní: Je to pamětní či fantazijní pocit, myšlenka, představa apod., která se pojí s určitou osobou, objektem či ideou, představa na základě předchozí zkušenosti, sdružování představ.

Test nedokončených vět „PRO DĚTI“ bez dalšího upřesňujícího názvu event. uvedení autora působí dojmem samizdatové, nestandardizované pomůcky. Název neodpovídá žádné diagnostické variantě „nedokončených vět“ standardizovaných na českou populaci. Použitý mechanický přepis bez vyvození souvislostí odpovídá úrovni práce, k níž je třeba jen elementární gramotnost.

O interpretaci si přímo říkají např. položky:

„Nejčastěji myslím na… tátu.“

„Moje rodina je… hodná.“

„Nejvíc se bojím… táty.“

„Často vzpomínám… na tátu.“

„Už nechci opakovat… takový zlý tresty.“

„Tatínek mne považuje… za uklízečku.“

„Je možné, že mě… neměli rádi.“

Nevyužití zejména posledních dvou asociací k další interpretaci je nepochopitelné. Znám stovky protokolů Nedokončených vět. Nevzpomínám si, že bych se setkal s doplněním „uklízečky“. Lze se ptát, zda zde není přítomen tzv. syndrom zavržení otce. I když taková dg. není v platném seznamu chorob, má své oprávnění. Zřejmě o trauma zavržení nejde (viz Pavlovský, 2005). Pavlovský (2005:382), docent psychiatrie, popisuje kazuistiku dvou sourozenců trpících – po prožitých zážitcích – strachem ze setkání s otcem alkoholikem. Symptomatologie jejich projevu připomínala trauma zavrženého rodiče. Formoval je u dětí – sám vůči sobě – otec. Autor důrazně varuje před mechanickou dojmologií.

Základní vztah k otci vyplývající z raného attachementu je u drtivé většiny dětí pozitivní. Nepředpokládám, že by zde mohl být jiný. Je překryt pravděpodobně objektivně prokazatelnými zážitky chlapců. Viz některé lékařské zprávy. Tyto zážitky otec popírá nebo vysvětluje zkresleně. Tím u synů ztrácí kredit a výrazně zhoršuje jejich percepci sebe sama. Jsou-li děti přesvědčeny o své pravdě, pak, i kdyby otec uspěl s tvrzením, že modřiny u synů jsou důsledkem sportování, by šlo o tzv. Pyrrhovo vítězství.

Psychologická úvaha

Na str. 13 posudku uvádí znalci zdroje svých závěrů. Mj. je uveden výpis ze spisu i videozáznam výslechu nezletilého dítěte a znalecký posudek Mgr. Krále z 13. 4. 2016. V textu posudku nenacházím informaci o psychologickém rozboru videozáznamu. Není uvedena ani charakteristika průběhu výslechu formou analýzy diskursu. Není jasné, jak znalci využili text posudku Mgr. Krále, resp. není jasné, co z něj převzali, co ověřili, zda se závěry souhlasí či je poněkud korigují.

Úroveň psychologického testového vyšetření je nedůstojná znaleckého posudku. Práce s testy odpovídá orientačnímu vyšetření, jež provedla velmi nezkušená psycholožka. Vzhledem ke zřejmému nezařazení figurky „pana Nikdo“ by neměla pracovat bez kontroly erudovaného kolegy. Za úvahu by stálo předložit text posudku etické komisi České a Moravské psychologické společnosti. Ta se nezabývá věcnou správností posudku. Jistě by se mohla vyjádřit k úplnosti portfolia testů a k použití neúplného testu A-B v kontextu otázek položených PČR.

K odpovědím na otázky PČR

Otázka 1: Žádný z použitých testů nepatří mezi testy osobnosti ani intelektu. Nebyl změřen IQ ani jiná forma mentální kapacity. Znalkyně mentální úroveň i intelekt pouze odhaduje, a to zřejmě jen na základě rozhovoru ve zkouškové situaci vyšetření.

Otázka 2: Kognitivní funkce nebyly objektivně zkoumány. Znalkyně neuvedla, z čeho a jak na jejich úroveň usuzuje.

Otázka 3: Odpověď znalkyně je zcela obecná. Lze říci, že výpověď dítěte o záležitostech týkajících se jednoznačně a palčivě rodinné situace je vždy „ovlivněna celou rodinnou situací“. Míra, typ, zaměření, jakož i fakt, zda některý z dospělých dítě ovlivňuje, má být zkoumán důkladněji.

Pro ilustraci: H. Drábková, zkušená soudní znalkyně, publikovala názor, že „ve sporu o ně je každé dítě do jisté míry ovlivňováno“. Ani v rámci korektního přístupu se nelze vyhnout sdělení osobního postoje typu „byl bych moc rád, když budeš u mne“. V přehledu postupuje tato znalkyně od zcela evidentního k těžko prokazatelnému ovlivnění:

  • vyhrožování a navození strachu z druhého rodiče,
  • vnucování nepravdivých prožitků typu jak strašný byl život před rozchodem,
  • přesvědčování dítěte o nevhodném chování druhého rodiče vůči potomkovi,
  • nenápadné působení – povzdech, lehký vzlyk, pláč, bezradné pokrčení ramen, výrok „zase musíme na to vyšetřování, on (ona) si nedá pokoj, já se z toho nejspíš zblázním, už teď mne bolí hlava“.

Důležitý je tón hlasu. Výrok typu: „rozhodni se sám, s kým budeš“ lze rozechvělým tónem eventuálně i s „vlhkýma očima“ obsahově zcela změnit. Neverbálně podané informace mohou působit víc než slova.

Otázka 4: Na zjištění věrohodnosti výpovědi dítěte existují, jak již bylo uvedeno, baterie testů. Nic takového znalkyně nepoužila. Není jasné, z čeho znalkyně usuzuje na to, že věrohodnost dítěte je průměrná vzhledem k věkové normě. Není uvedeno, kde norma existuje a jak lze uváděné ověřit. Problematické je tvrzení znalkyně „v některých případech zjevně nemluví pravdu, například o tom, že u otce nemají žádné hry a hračky“. V praxi jsem se opakovaně setkal s nepřiměřeně trestanými dětmi, jež neměly doma žádné hry. Hraček měly minimálně. Znalkyně měla tento údaj podrobněji explorovat. Teprve pak by eventuálně mohla uvažovat o lži.

Závěr – co já (sociální pracovnice či pracovník OSPOD) s tím?

Především lze navrhnout soudu specifické otázky, jež budou položeny k zodpovězení znalci. Tak lze předejít výlučnosti šablonovitých otázek typu, jaké jsou „osobnostní rysy rodičů a dítěte, jejich výchovné kompetence a vzájemný postoj k dítěti“. Nad textem se nejen mohu, ale i mám zamyslet, konfrontovat s ním své poznatky. Hojně využívaná fráze „opatrovník se připojuje ke znění znaleckého posudku“ je nenapadatelná. To neznamená, že nemůže být důsledkem vyhořelosti (burn out syndrom). Chybí-li některá z 20 charakteristik „spravedlivého posudku“ (viz výše), požadujme doplnění.

„Milý Ježíšku…“ aneb co by si v kontextu předchozího odstavce přál autor tohoto článku

Do osnov vysokoškolského studia sociální práce zařadit výuku předmětu „Psychologická diagnostika“. To navzdory tvrzením mnohých psychologů zdůrazňujících, že „socky“ nemají oprávnění k práci s testy. Chybí jim patřičné vzdělání k pochopení přísně tajné (leč na internetu překvapivě snadno dostupné) baterie testových metod. Nemyslím, že by absolvent uvedeného předmětu měl být konkurencí psychologa. Měl by vědět, co lze zjišťovat, čím, jaké jsou podmínky a postupy korektní administrace testu. Měl by poznat nesmyslnost a neodbornost některých rádoby charakteristik projektivních testů.[2]

Studenti sociální práce jsou připravováni mj. na „Moderní pojetí sociální práce s rodinami a dětmi v obtížné rodinné situaci“ (viz Vrbovská, 2006). K tomuto cíli by mohl přispět kurz typu „Co dítě sděluje, když nakreslí svoji rodinu“ (viz Novák, 2004). Od založení FSS MU (předtím FF MU od roku 1990-91) externě učím na katedře sociální práce a sociální politiky kurz Práce s klienty. Okrajově se s ukázkami zmiňuji o práci s kresbami „Naše rodina“ a „Začarovaná rodina“. Studenti o tuto – žel marginální část výuky – jeví po celou dobu zcela mimořádný zájem.

Tomáš Novák,
soukromý psycholog Brno

Použité zdroje

NOVÁK, T. 2004. Co dítě sděluje, když nakreslí svoji rodinu. Olomouc: Rubico.

NOVÁK, T. 2017. Poznámky k soubornému článku Josefa Pavláta a Oldřicha Matouška: Opatrovnické znalecké posudky – doporučení, námitky, úskalí. Česká a Slovenská Psychiatrie, 113(4):190–194.

PAVLÁT, J., MATOUŠEK, O. 2016. Opatrovnické znalecké posudky – doporučení, námitky, úskalí. Česká a Slovenská Psychiatrie, 112(2):82–87.

PAVLOVSKÝ, P. 2005. Podnět k diskusi o tzv. syndromu zavřeného rodiče. Česká a Slovenská Psychiatrie, 101(7), 382.

SVOBODA, M. 1999. Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál.

SVOBODA, M. (ed.). 2001. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál.

VRBOVSKÁ, P. 2006. Moderní pojetí sociální práce s rodinami a dětmi v obtížné rodinné situaci. Sociální práce / Sociálna práca, 6(1):37–45.



[1] Základní informace o diagnostických metodách lze najít v knihách Mojmíra Svobody (1999, 2001). Inspirující může být mj. i metodické doporučení k postupům a cílům psychologického vyšetření žadatelů o osvojení nebo o pěstounskou péči. Odd. pro rodinu a děti odboru sociální politiky MPSV ČR Praha, březen 2000. K užití a vyhodnocení psychologických dg. technik doporučuje: „V každém případě uplatnit řízený rozhovor a strukturované dotazníky. Vždy použít techniku umožňující interakční přístup (pozorování). Vždy uplatnit projektivní přístup. Adekvátně, výběrově volit metody speciální. Způsob aplikace a propojení diagnostických metod je věcí odborné erudice psychologa a specifických nároků v individuálních případech (účelu vyšetření).“

[2] Viz text Josefa Pavláta a Oldřicha Matouška (2016) nebo moje replika (Novák, 2017).



Sdílet text:


Podobné zprávy

Inspirace Sociálně-právní ochrana je především o hledání cesty
Fakta, dokumenty, legislativa Reforma systému ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti
O čem se mluví Společná supervize pracovníků sociálně aktivizační služby a OSPOD
Fakta, dokumenty, legislativa Práce s rodinami v rozvodové situaci
O čem se mluví Skončila kampaň Právo na dětství



Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: tři

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Kniha rozhodnutí
Mikael Krogerus...
obalka
Muž, který...
David Adam
obalka
Jenom já...
Andrea Jolander
obalka
Mohou neuro...
B. Sahakian...
obalka
Zítra je...
Tobi Katze
obalka
Citlivý pomocník
Ilse Sand
obalka
Komplexy
Erel Shalit

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace