„Eskymák potřebuje asi padesát výrazů pro sníh, beduín žádný, zato má mnoho výrazů pro písečnou poušť.“[1] Je možné, aby kdy našli společnou řeč? Co je pro jednoho objektivní realitou, pro druhého objektivně neexistuje. Přesto je možnost chtít se vzájemně pozvat na svá území, chtít si vzájemně ukázat, jak vypadá to, co jeden označuje za „sníh“ a druhý za „písečnou poušť“. Pak může obojí skutečně existovat pro oba.
Objektivita je moderním termínem pro nestrannost, věcnost, platnost, spolehlivost či přesnost i magickou formulí ke kýženému popisu skutečnosti či pravdivosti. Říkáme-li o nějakém stanovisku, že je objektivní, pak zpravidla očekáváme, že důsledně odděluje věcná fakta od subjektivních názorů. Lze dosáhnout objektivity v posouzení zdravotní situace pro různé účely intervencí? Jak oddělovat věcná fakta od subjektivních názorů? Co jsou věcná fakta?
Jedním dechem je poctivé přiznat – nevíme. A druhým – ale myslíme, že víme!
Ale kdo to vlastně ví? Experti na posouzení? … Expert, odborník… „Nejen posuzuje! Soudí, posuzuje a má rozhodnout, zda jsme opravdu tak nemocní, že potřebujeme trvalou či dočasnou finanční pomoc, nebo zda to jen tak hrajeme a zkoušíme, zda bychom mohli pobírat sociální dávky a nechodit do práce.“[2]
Jak být v tak citlivé záležitosti co možná nejvíce objektivní? Hledáme-li odpověď, není zcela nezbytná filosofická diskuse k teorii poznání (ačkoli na škodu by jistě nebyla). Stačí byť krátké zamyšlení...
