Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Inspirace pro praxi »

příklady pozoruhodné praxe

Případy sociálního pracovníka pro doprovázení pěstounských rodin v nestátní organizaci

ilustrační foto

Vydáno před 15 dny

Případ, který se vyvíjel dobře

Dáša se narodila v roce 1999. Vyrůstala jako malá v několika dětských domovech. Matka Dáši byla soudně zbavena rodičovské odpovědnosti, protože se o dítě dostatečně nestarala a možná mu i ubližovala. Otec je neznámý. Měla několik vlastních sourozenců. V kontaktu s původní rodinou Dáša není, i když se jako větší dítě na internetu o sourozencích a matce něco dozvěděla. Jako dospívající dokonce jela k bydlišti matky, ale neměla odvahu vystoupit z auta a matku navštívit. Dnes se o tom vyjadřuje tak, že původní rodina je pro ni „uzavřená kapitola“. 

Náhradní rodina se s Dášou seznámila, když jí byly tři roky. Seznámili se náhodně, Dáša byla u své tety z ústavu na návštěvě doma a přišla tam na návštěvu její budoucí pěstounka. Budoucí pěstounka už v té době s manželem procházela přípravami na pěstounství a byli rozhodnutí, že přijmou dítě.

Dáša byla romská holčička a měl od malička zelený zákal. Bylo tedy jasné, že se její zrak bude zhoršovat. Přesto mezi ní a budoucí pěstounkou „přeskočila jiskra“.  Rodina měla už tři vlastní děti, dvě dcery a syna.

Budoucí pěstouni se začali s Dášou vídat.  Pobývala u nich v rámci hostitelské péče. V roce 2004 byla Dáša pěstounům svěřena. Od začátku měla Dáša dobrá vztah k nevlastním sestrám a bratrovi v rodině pěstounů, což trvá dodnes. Rodina pěstounů je orientovaná hodně na hudbu a Dáša je hudebně nadaná, což se dobře sešlo.

Dáša nejdřív chodila do místní školy, později přestoupila na internátní školu pro děti se zrakovým postižením se zaměřením na hudbu. Rodina to dlouho zvažovala, ale vyplatilo se to. Dáša na této nové škole úplně rozkvetla. Hrála na několik hudebních nástrojů, zpívala ve sboru.

Já se rodinou zabývám od roku 2013, to už Dáša byla v internátní škole. Byla jsem v kontaktu se školní psycholožkou v době, kdy Dáša začala chodit na internátní školu. Na víkendy a na prázdniny jezdila domů. Sama škola byla pro Dášu nakonec méně důležitá než všechny aktivity kolem školy související s hudbou, s chozením do divadla, se sportem. To jí velmi bavilo a dodnes baví. Chtěla dělat zvukařku na hudebních festivalech, ale to by bylo velmi těžké, protože se její zraková vada dost zhoršila. Dnes už chodí s bílou holí. Teď je na střední škole, studuje ekonomii. Plave, běhá, lyžuje, ráda by se po škole věnovala jako profesionál podpoře sportu hendikepovaných.   

Poté, co dosáhla zletilosti, jsme spolupráci formálně ukončili. Rodina nedávno prošla těžkým obdobím. Dášin pěstoun před několika lety vážně onemocněl, to jsem rodinu ještě doprovázela. Pěstoun před dvěma lety zemřel doma, kde se o něj starala jeho žena. Dáša, když byla doma, s péčí o něj také pomáhala. Dáša měla k pěstounovi velmi silný vztah. Po jeho smrti jsme jí zprostředkovali psychologickou pomoc, nesla jeho ztrátu velmi těžce. I odloučení od rodiny na internátní škole pro ni nebylo lehké. A postupující ztráta zraku byl pro ni další stres. Já jsem chtěla, aby ty intimní a těžké věci raději řešila s někým jiným, kdo na to má kvalifikaci.

V době doprovázení jsem byla v kontaktu i s dcerami pěstounky, přes ně jsem si ověřovala, jak na tom Dáša je. Dáša má totiž sklon dělat hrdinku a přemáhat se i v situaci, kdy už je zle…Dcery pěstounky se mnou třeba mluvily o Dáše, když byla pěstounka v lázních a Dáša na to nebyla dobře. Ta rodina prostě drží pohromadě, všichni si poskytují podporu.

V době, kdy jsem s rodinou pracovala, se pěstoun i pěstounka aktivně vzdělávali a sami se zapojili do vzdělávání pěstounů. Velké téma pěstounky je kniha života, tu Dáše udělala a pomáhala ji dělat i jiným rodinám. Ona i vlastním dětem ušila patchworkové deky z jejich dětského oblečení. Pěstoun na našich kurzech pro pěstouny mluvil o mužské zkušenosti s pěstounstvím.

Případ složitý

Iva se narodila v roce 1996. Se svým bratrem, o dva roky starším, žila u babičky a dědy od dětství, protože jejich rodiče se nebyli schopni o ně starat. Matka je invalidní důchodkyně. Obě děti mají jiného otce, otec Ivy není znám. Do péče prarodičů byly děti svěřeny v roce 2003. Já jsem se do kontaktu s nimi dostala v roce 2012. Už předtím sem do Arkády Iva chodila na konzultace k psycholožce kvůli svým problémům.

Žili všichni na statku. Bratr Ivy je pracovitý a šikovný člověk, ten prospívá dobře.

Po základní škole šla Iva do učení. Tam víc nechodila, než chodila. Babička s námi spolupracovala dobře. Chodila na vzdělávání pěstounů i na konzultace sem k nám. Chodila i do učiliště. Babička dělala dokonce to, že Ivu vozila před budovu učiliště, aby měla jistotu, že tam Iva dojde. Ale Iva jedněmi dveřmi vešla a jinými odešla, což už babička neviděla. Tohle Iva dělala několik týdnů. Až se zpožděním jsme se dozvěděli - my i OSPOD - na případové konferenci, že Iva má stovky hodin neomluvených absencí.

Spolupracovali jsme s městským úřadem, s učňovským zařízením, samozřejmě s prarodiči, s psycholožkou tady u nás, ale Iva měla problémy dál. Stávala se agresivnější, na to si stěžovali hlavně z učiliště. Chodila i do skupiny mládeže, kterou jsme v Arkádě v té době měli, tam se probírala témata, které pro mládež jsou aktuální, jako zdraví, drogy, sexualita, vztahy... Já jsem s ní také měla individuální konzultace, jeden čas každý týden. Ale nic nepomáhalo.

Iva začala krást. Utíkala od babičky. Několikrát jí hledala policie. Když jsme se ptali na motivy, tak nám třeba řekla, že usnula v autobuse a ten jí odvezl až do Prahy.

Pak babičce ukradla z účtu asi 200 000.- korun. To se hlásilo na policii. Řešila to také kurátorka na OSPOD. Dědeček mezitím zemřel. Případových konferencí jsme o ní měli několik. Aktualizoval se individuální plán. Iva dostávala úkoly, ale výsledek pořád žádný. A babička nakonec řekla, že už jí nezvládne a že s pěstounstvím končí.

Iva pak šla ke své biologické matce na ubytovnu, daleko od nás. Dali jsme jí kontakt na nízkoprahové centrum, které je tam poblíž a domluvili jsme jí tam první konzultaci. K matce má Iva vztah těžce ambivalentní. Matka má nového přítele a pořád bydlí na ubytovně.

Já jsem pak s matkou Ivy několikrát mluvila. Domlouvali jsme, co je třeba hlídat, včetně antikoncepce. Ale Iva otěhotněla a její dítě teď vychovává babička, u které dál bydlí bratr Ivy.          

Vladimíra Zborníková,
pracovník pro doprovázení pěstounských rodin,
Arkáda Písek (NNO)
 
Zpracoval O. Matoušek


Sdílet text:


Podobné zprávy

Inspirace Případy sociální pracovnice v oddělení nepojistných dávek Úřadu práce
Inspirace Praxe kurátorky pro děti a mládež
Inspirace Praxe vedoucí střediska PMS, probační pracovnice
Inspirace Případy terénní pracovnice OSPOD
Inspirace Případy sociální pracovnice v dětském domově


1

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Praxe a metody...
T. Hradilková a kol.
obalka
Přechodové...
A. van Gennep
obalka
Autenticita
Stephen Joseph
obalka
Sebeúcta u dětí
H.-P. Röhr
obalka
Aspergerka
Rudy Simone
obalka
Domluvit se dá...
Mark Goulston
obalka
Stovka černých...
Elias Hirschl

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace