Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Inspirace pro praxi »

příklady pozoruhodné praxe

Různá podoba sociální práce na obci

ilustrační foto

Vydáno před 14 dny

Složitý případ s otevřeným koncem

Janě je 27 let. Bydlela původně v Mostě. V rodině, která
příliš nefungovala a nezvládala péči o ni. Byli prý rádi, když je opustila. Její matka jí prý vyčítala, že je pro ně břemeno a že vyžaduje víc, než má. Jana je kvadruplegik, používá k pohybu vozík. Má přiznán 4. stupeň příspěvku na péči. Jana se do Prahy přistěhovala před rokem. Vzala si za manžela běžence z Venezuely. Ten měl v Mostě problémy, protože má tmavší pleť. Domníval se, že v Praze bude tento problém nepodstatný.  Jana pobírá 11 000 Kč invalidního důchodu a 19 600 Kč příspěvek na péči. Její manžel zatím žádný příjem nemá, neboť je pro Janu jedinou pečující osobou a Jana je na něm zcela závislá. Manželé si v Praze na sídlišti pronajali byt 2 + kk za částku 16 000 Kč měsíčně včetně poplatků. Na vše ostatní jim proto zbývá 14 600 Kč měsíčně.

Dozvěděli jsme se o nich na základě podnětu z intervenčního centra poté, co byl manžel policií ČR vykázán z bytu za to, že Janu napadl. Vykázání bylo po deseti dnech soudem prodlouženo o další měsíc. Od Jany jsme se pak dozvěděli, že z jeho strany byla napadena vícekrát, a to již v době, kdy s manželem žili v Mostě.

Když byl manžel Jany vykázán z bytu, musela být Jana převezena do nemocnice, protože neměla nikoho, kdo by o ni pečoval. Důvod hospitalizace Jany v nemocnici nebyl tedy zdravotní, ale ryze ošetřovatelský a sociální.

Jana je t.č. navíc ve dvanáctém týdnu těhotenství. Byla proto umístěna na gynekologicko-porodnickém oddělení, kde s ní však měli potíže. Tamější ošetřovatelský personál dával Janě nepokrytě najevo, že tam nepatří, čehož jsme byli v době návštěvy sami svědky. Když měla jít Jana do sprchy, musely jí při tom asistovat dvě sestry… a tak podobně. V případě téměř nepohyblivé Jany jde o mnoho práce, na níž se nedostává lidí. To posléze generovalo vzájemnou nevraživost a napětí.

Sociální oddělení nemocnice na nás apelovalo, abychom pro Janu našli vhodné umístění, chtěli ji propustit. Kontaktovali jsme proto různé instituce, což zabralo téměř celý pracovní týden. Janě by stačila i kvalitní asistenční péče, protože má k dispozici byt. S ohledem na závažné zdravotní postižení a s ním související zbytkovou soběstačnost vyžaduje však Jana tuto péči takřka nepřetržitě, což v takovém rozsahu a kvalitě není žádný subjekt schopen zajistit, nehledě na finanční náročnost takového požadavku. Na různých místech nám sdělili, že jsou schopni poskytovat jen sociální rehabilitaci, že by klientku museli nejdříve vidět, zhodnotit její potřeby atd., jenže situaci Jany bylo třeba řešit hned.

Jana spolu s manželem uhradili majiteli domu kauci ve výši dvou nájmů. Majitel dodatečně souhlasil s tím, že bude polovinu kauce pokládat za jeden uhrazený nájem. Z hlediska úhrady nájemného na další měsíc, kdy Jana nebyla v kontaktu se svým mužem v důsledku jeho vykázání z bytu Policií ČR, tedy nebezpečí ztráty bydlení akutně nehrozilo. Nakonec se podařilo Janu umístit do charitního domova pro lidi s tělesným postižením, kde bude do doby, než jejímu manželovi vyprší měsíční lhůta, kdy nesmí být se svou ženou v kontaktu.

Intervenční centrum zařídilo účast Janina manžela na programu pro pachatele domácího násilí. Pracovnice tohoto centra konstatovala, že Janina manžela jako nebezpečného násilníka nevnímá, jednalo se prý o situační zkrat. My si tímto jisti nejsme; není nám známo, zda v intervenčním centu vědí, ke kolika incidentům mezi manželi došlo.

Domníváme se, že jsme učinili, co bylo v našich možnostech. Jsme schopni situaci monitorovat, až budou manželé žít opětovně ve společném bytě. Plánujeme manžele navštěvovat dvakrát měsíčně nebo na základě podnětu jednoho z nich. Chováme podezření, že Janin sňatek mohl být účelový. Jakmile on dosáhne přiznání trvalého pobytu v ČR, mohlo by se stát, že se s Janou rozvede. To bude koncem příští zimy a Janina situace bude v důsledku narození dítěte úplně odlišná.

Jana už jednou těhotná byla, ale dítě nedonosila. Kdyby teď dítě porodila, nemohla by se o ně v důsledku těžkého zdravotního postižení starat. Má proto představu, že by dítě svěřila na jeden rok do pěstounské péče na přechodnou dobu. Namítli jsme, že dítě se na pěstounku naváže a že nebude snadné, aby pak přijalo Janu jako svoji mámu. Vyjádřili jsme také názor, že by Janě někdo musel s péčí o dítě pomáhat. Domníváme se, že Jana, ač je schopna za sebe bojovat, nevnímá svou situaci a své možnosti úplně realisticky.

Podařilo se nám předběžně domluvit pro Janu osobní asistenci, takže manžel by v budoucnu nemusel být jediná pečující osoba. Navrhli jsme také, že by jim pečovatelská služba mohla dovážet obědy. To ovšem závisí také na finančních možnostech manželského páru.  Dle sdělení Jany argumentuje manžel tím, že se jim jeho zaměstnání nevyplatí, protože by získané finance ve větší míře investovali do celodenní asistenční péče, kterou by v době jeho nepřítomnosti musela zajistit externí agentura. On se domnívá, že pokud bude o svou manželku pečovat sám, je to pro ně v konečném součtu finančně efektivnější. Otázkou zůstává, co se vzájemným vztahem manželů provede každodenní 24hodinové soužití. S ohledem na jeho emoční „zkrat“ v nedávné minulosti, vidíme riziko jeho opakování.

Při společném jednání s manželi v pronajatém bytě, na kterém jsme byli předem domluveni, bylo zjištěno, že manžel Jany vnímá naši intervenci jako nadbytečnou a vůči nim oběma spíše nepřátelskou. Bylo zřejmé, že vychází ze zkušenosti s policií České republiky, která asistovala při jeho vyloučení z bytu. Vysvětlili jsme mu, že naše úloha v jejich příběhu je podstatně jiná a že jsme zde přítomni z důvodu pomoci při zajišťování jejich potřeb, neboť z našeho hlediska je jejich aktuální situace riziková. Přesto se podle reakcí Janina manžela domníváme, že případná další spolupráce s nimi nebude bez komplikací. To jediné, co si manželé výslovně přáli, je naše součinnost při zajišťování možnosti získat bezbariérový byt v Praze.

Martin Voslář,

sociální pracovník, MÚ Praha  

Zpracoval: Oldřich Matoušek

 

Případ, který se vyvíjí dobře

Na základě doporučení praktické lékařky nás na zdejším úřadě navštívil manželský pár a dotazoval se na možnost zajištění bydlení v domě s pečovatelskou službou (dále jen DPS). Jednalo se o paní se zdravotním postižením, která je již v důchodovém věku, a pána, o 10 let mladšího, zaměstnaného, jehož finanční situace není optimální. Vysvětlili jsme manželům podmínky pro podání žádosti o umístění v DPS a předali jsme kontakt na sociální pracovnici v DPS, která tyto žádosti přijímá.

Při dalším setkání s námi manželé sdělili, že jejich žádost o umístění v DPS nebyla přijata. Podrobnějším rozhovorem s manželi jsme zjistili, že je majitel domu chce vystěhovat z bytu. Manželé nám sdělili, že nemají uzavřenu nájemní smlouvu a současně v hovoru přiznali, že již několik měsíců nehradí majiteli stanovený nájem, čímž svou situaci značně ztížili. Z opakovaných jednání vyplynulo, že manžel má exekuci. Pán sice tvrdil, že má pracovní smlouvu, ale tu nikdy nebyl schopen předložit. Peníze od své firmy dostával údajně každý týden v hotovosti. Domníváme se proto, že se v jeho případě jedná o dohodu o pracovní činnosti. Nevíme, zda je v této věci pán dezorientovaný nebo zda pouze záměrně nesděluje vše podstatné. Paní byl starobní důchod zasílán na její účet, který však exekutor později obestavil. Proto nebyli manželé schopni nájem hradit. A celých pět měsíců tento problém neřešili.

První krok, který jsme učinili, byla změna způsobu výplaty důchodu tak, aby peníze pobírala paní v hotovosti.

Manželé již nějakou dobu s majitelem domu nekomunikovali, nepřijímali poštu ani telefonní hovory. Iniciovali jsme proto společnou schůzku s manželi a s panem majitelem, který si ke schůzce přizval také svou právní zástupkyni. Zjistili jsme, že na bytě vázne věcné břemeno. Protože paní, které byt původně podle řádné nájemní smlouvy náležel, neměla v době privatizace bytového fondu dostatek finančních prostředků na jeho odkoupení, současný majitel byt odkoupil. Ve smlouvě o věcném břemenu bylo výslovně uvedeno, že pokud nebude paní hradit nájem, smlouva o věcném břemeni zaniká. Protože na společné schůzce byl přítomen i právní zástupce majitele, bylo dohodnuto, že se smlouva o věcném břemenu zruší a uzavře se klasická nájemní smlouva. Navíc byl stanoven i splátkový kalendář na dlužné částky za nájemné, se kterým obě strany souhlasily.

Z důvodu dalších dlužných pohledávek jsme pána doprovázeli na jednání s exekutorem. Také ohledně těchto dlužných pohledávek byla dojednána forma a výše splátek. Naše činnost spočívá nyní v tom, že k manželům do bytu pravidelně docházíme a monitorujeme, zda a jakým způsobem plní své závazky.

Manželé získali prostřednictvím naší intervence opětovnou možnost si stávající způsob bydlení zachovat a vyhnuli se tak riziku sociálního vyloučení (bezdomovectví), což jim předtím hrozilo.

 

Irena Hrnčiříková,

sociální pracovnice MÚ Praha 8

Zpracoval: Oldřich Matoušek



Sdílet text:


Podobné zprávy

Inspirace Praxe vedoucí střediska PMS, probační pracovnice
Inspirace Praxe kurátorky pro děti a mládež
Inspirace Případy sociální pracovnice v dětském domově
Inspirace Případy sociálního pracovníka pro doprovázení pěstounských rodin v nestátní organizaci
Inspirace Případy sociální pracovnice v oddělení nepojistných dávek Úřadu práce


1

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Zázrak tří květin
L.Zatloukal...
obalka
Dítě s autismem a...
A.Scarpa; A.Wells...
obalka
Pandořina skříňka
Lauren Slater
obalka
Můj hlas půjde s ...
Sidney Rosen
obalka
Jít vlastní cestou
Jeff Goins
obalka
Mindfulness pro ...
Gary Hennessey
obalka
Speciální sourozenci
David Havelka...

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace