Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Inspirace pro praxi »

příklady pozoruhodné praxe

Podpora a pomoc sociální prací v nemocničním prostředí

ilustrační foto

Vydáno před 215 dny

Případ, který se podařil

Do našeho zdravotnického zařízení byly současně přijaty dvě pacientky: na kožní oddělení 86-ti letá paní Marie, která je opatrovnicí své neteře, 64-ti leté paní Ivany, která má omezenou způsobilost k právním úkonům.

K sociální intervenci byly obě klientky hlášeny ošetřující lékařkou a vedoucí sestrou po třech dnech hospitalizace. Důvodem k hospitalizaci paní Marie byl akutní zdravotní stav, provázený zmateností a dezorientací, z toho důvodu nebylo možné navázat s ní adekvátní komunikaci. Paní Ivana byla přijata na interní oddělení jako causus socialis z důvodu hospitalizace své opatrovnice. Ani s paní Ivanou nebylo možné adekvátně komunikovat, vzhledem ke svému mentálnímu postižení byla schopna vydávat jen neartikulované zvuky. Sociální anamnéza byla tedy zpočátku získána pouze ze zdravotnické dokumentace a od ošetřujícího lékaře a ošetřujícího personálu.

Na postupu při zajištění následné péče pro obě klientky jsme se s paní Marií domluvily až po třech týdnech hospitalizace, kdy pominul akutní zdravotní stav, a byla schopna komunikovat. Na základě jejího souhlasu bylo provedeno sociální šetření za účelem ověření sociálního zázemí a zajištění potřebné následné terénní ošetřovatelské a sociální péče pro ni i svěřenou osobu. Paní Marie zůstávala nesoběstačná a plně odkázána na komplexní ošetřovatelskou péči, neschopná sebeobsluhy ani péče o Ivanu. Kromě akutního důvodu k hospitalizaci si stěžovala také na dlouhodobé problémy související s onemocněním zraku – kataraktou, omezující ji v každodenním životě, v péči o domácnost i v péči o Ivanu.

Obě ženy na sebe byly silně citově fixovány, v období hospitalizace na akutním oddělení velmi těžce nesly odloučení. Paní Ivana byla neklidná, ustrašená a lítostivá. K doléčení byly po třech týdnech hospitalizace přeloženy na ošetřovatelský úsek, kde už bylo možno zajistit jejich pravidelný kontakt a došlo k výraznému zlepšení jak psychického, tak zdravotního stavu obou.

Vzhledem ke vztahu klientek byly oba případy řešeny souběžně. Při opakovaných rozhovorech s paní Marií bylo zjištěno, že obývají s Ivanou městský byt 2+1. Nemají žádné příbuzné, navštěvuje je pouze rodinná přítelkyně, která jim pomáhá v omezeném rozsahu s péčí o domácnost, nákupy a s hygienickou péčí o Ivanu. Dosud nevyužívaly žádnou pomoc domácí ošetřovatelské péče ani pečovatelské služby z toho důvodu, že odmítaly pustit do bytu někoho cizího. 

Na žádost paní Marie se dostavila její přítelkyně paní Alena. Dle jejího sdělení nemá paní Marie dlouhodobě náhled na svoji soběstačnost ani na schopnost zvládat péči o Ivanu. V bytě je dle sdělení paní Aleny hrozný nepořádek, špína, spousta nevypraného znečištěného prádla, zápach. Hygienické podmínky jsou na hranici únosnosti. Paní Marie odmítala radikální úklid bytu. Ona sama k nim dochází a vypomáhá, ale nemůže si vzít zodpovědnost za péči o Ivanu ani za jejich zanedbanou domácnost. 

K úspěšné sociální intervenci bylo potřeba motivovat paní Marii ke spolupráci. Její jednoznačnou prioritou byl návrat domů spolu s Ivanou, nadále o ni chce pečovat. Následovalo naplánování kroků, které by oběma klientkám umožnily návrat do domácího prostředí. Soustředily jsme se na nejdůležitější problémy, které bylo nutno řešit, a to zajištění úklidu v bytě a uvedení bytu do přijatelného stavu, zajištění pravidelného úklidu bytu do budoucna, zajištění pravidelné a vyvážené stravy včetně dovozu obědů, zajištění odborné ošetřovatelské a hygienické péče pro Ivanu. S ohledem na věk a zhoršující se pohyblivost a zdravotní stav paní Marie bylo nutno do budoucna naplánovat pro obě klientky trvalou péči v pobytovém sociálním zařízení, dohodly jsme se tedy na podání žádosti do domova pro seniory, kde by mohly bydlet spolu. Žádosti byly sepsány, zkompletovány a podány.

V tomto období došlo k velmi důležitému kroku, kdy během hospitalizace na ošetřovatelském úseku se paní Marie podrobila na očním oddělení operaci katarakty. Po zhojení došlo k výraznému zlepšení zraku. Zlepšil se taky její celkový zdravotní stav a mobilita.

Následovalo navázání spolupráce se sociálním odborem MěÚ v místě trvalého bydliště klientek. Se souhlasem paní Marie a v doprovodu paní Aleny bylo provedeno sociální šetření v bytě a následně zajištěn úklid bytu a jeho uvedení do obyvatelného stavu.

Bylo naplánováno ukončení hospitalizace a dle indikace ošetřující lékařky zajištěna domácí ošetřovatelská péče pro obě klientky: pro paní Marii ke kontrole zdravotního stavu v rozsahu 1x denně, 5x týdně od pondělí do pátku, pro paní Ivanu komplexní ošetřovatelská péče v rozsahu 2x denně, 5x týdně od pondělí do pátku a 1x denně v sobotu a neděli. Dále byla zajištěna pečovatelská služba k dovozu obědů a nastavení dalších služeb dle aktuální potřeby. Hospitalizace byla ukončena na žádost paní Marie po dvou měsících od přijetí do zdravotnického zařízení. 

Při propuštění do domácího prostředí byla paní Marie mobilní, orientovaná, díky zlepšení zraku byla soběstačnější a schopna základní sebeobsluhy a částečně i péče o Ivanu.

Paní Ivana byla v době propuštění zdravotně stabilizována, byl zlepšen stav výživy a hydratace, byla pozitivně naladěna, dávala najevo radost z přítomnosti své opatrovnice úsměvem a posunky. 

Se souhlasem paní Marie je převzal po domluvě do své péče sociální odbor MěÚ v místě jejich bydliště.

Týden po ukončení hospitalizace bylo provedeno sociální šetření v domácnosti klientek a vše bylo shledáno v pořádku. Obě byly upravené, bylo nakoupeno, v domácnosti byl přijatelný pořádek. Dle sdělení paní Marie jsou velice spokojeny, tolerují vstup pečovatelky a zdravotní sestry do své domácnosti. Do budoucna, až nebude schopna doma vše zvládnout, počítá s nástupem do domova pro seniory, kde by chtěla být společně s Ivanou.

Přestože se v tomto případě jednalo o závažný a dlouhodobý sociální problém, bylo při přijetí k hospitalizaci zjištěno, že se až dosud touto situací nikdo nezabýval. Při sociální intervenci byly vyřešeny nejzávažnější problémy. Do budoucna pro případ, že by paní Marie vzhledem k věku přestala zvládat péči o svěřenou osobu, připraví MěÚ návrh na ustanovení kolizního opatrovníka a poté zajistí přijetí klientek do domova pro seniory.

   

Případ, který se nevyvíjí dobře

Z dětského oddělení byl k sociální intervenci nahlášen nezletilý Daniel. 13-ti letý chlapec bývá dle sdělení ošetřující lékařky opakovaně hospitalizován na dětské jednotce intenzivní péče (dále JIP) z důvodu dekompenzovaného diabetu. Chlapec je diabetik na inzulinoterapii. 

Doma žije s matkou a nezletilým bratrem. Přestože se maminka snaží synovi zajistit pravidelný režim, Daniel nespolupracuje, je vzdorovitý, odmítá si aplikovat inzulín. Ve spolupráci s ošetřující pediatričkou byla předepsána a zajištěna pro Daniela domácí ošetřovatelská péče tak, aby každou aplikaci inzulínu provedla doma zdravotní sestra. Ani tato snaha o nastavení léčebného režimu nebyla úspěšná. Daniel v době, kdy měla zdravotní sestra přijít, opakovaně utíkal z domu, stalo se, že se nevrátil domů ani na noc.

Po domluvě s ošetřující lékařkou na dětské JIP kontaktujeme OSPOD s žádostí o spolupráci při řešení této obtížné situace, kdy Daniel nedodržováním léčebného režimu ohrožuje svoje zdraví i život. OSPOD s rodinou již pracuje a podmínky v rodině zná. Dle jejich sdělení i Danielův nezletilý bratr je problémový, ale je zdráv a není ohrožen na zdraví.

V rodině matky nezletilého bylo opakovaně provedeno šetření, bylo zjištěno, že matka výchovu syna nezvládá a není schopna zabezpečit, aby řádně dodržoval léčebný režim. Situace řešena na OSPOD, kde s matkou sepsán návrh na nařízení předběžného opatření, kdy matka žádala soud, aby vydal usnesení, na jehož základě bude nezletilý Daniel předán do diagnostického ústavu (DDÚ). DDÚ informován a bylo přislíbeno přednostní přijetí Daniela do zařízení.

Po stabilizaci stavu a vyřešení situace s pomocí OSPOD byl nezletilý Daniel propuštěn z nemocnice domů.

Již den po návratu z nemocnice opět porušil léčebný režim, odešel z domu a nevrátil se zpět do hodiny, kdy měl aplikovat inzulín. Matka jej marně hledala po okolí. Tuto informaci podala na OSPOD zdravotní sestra z domácí péče, která upozornila, že při nedodržování léčebného režimu je život nezletilého vážně ohrožen. Chlapec se vrátil domů až 3 hodiny poté, co měl aplikovat inzulín.

Okresní soud nařídil vzhledem k této situaci předběžné opatření a ještě téhož dne v odpoledních hodinách byl nezletilý Daniel odvezen sociální pracovnicí a soudním vykonavatelem a předán do péče dětského diagnostického ústavu.

Velmi nás mrzelo, že ani při výborné spolupráci mezi zdravotnickým zařízením, obvodním pediatrem, poskytovatelem domácí ošetřovatelské péče, OSPOD a se zapojením matky nezletilého, se nepodařilo situaci vyřešit jinak, než nařízenou ústavní výchovou.

 

Dana Štefečková,
zdravotně sociální pracovnice Nemocnice Šumperk a.s.

 

Zpracovala: Tatiana Matulayová



Sdílet text:


Podobné zprávy

Akademické články Metódy sociálnej práce s deťmi zažívajúcimi domáce násilie
Inspirace Případy sociální pracovnice "nízkoprahu"
Inspirace Prevence rizikových jevů dětí a dospívajících z pohledu OSPOD a neziskových organizací
Akademické články Towards Staying at Home. Could Domiciliary Services be a Possible Way?
Akademické články Místo sociální práce v mezinárodní pomoci a spolupráci


1

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Když ty nejsi ty
Anita de Nennie
obalka
Zbláznění
Ellen Forney
obalka
Třinácté komnaty ...
Violet Oaklander
obalka
Stín v nás
Verena Kast
obalka
Stárnutí, ...
T. Cimrmannová a kol.
obalka
Sny jako řeč ...
Robert A. Johnson
obalka
Smysl života
Alfred Adler

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | … vstup do administrace