Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Inspirace pro praxi »

medailon

Marie Steyskalová: „Pro svůj národ jsem pracovala, abych pensi učitelskou nebrala darmo.“

ilustrační foto

Vydáno před 4 lety

Když se člověk projde po Gorkého ulici v Brně, narazí na Domov mládeže v krásné secesní budově. Málokoho dnes v této souvislosti napadne jméno Marie Steyskalové, která stála u zrodu původní ženské útulny a domova pro sirotky, která v tomto domě původně sídlila.

Marie Steyskalová se narodila roku 1862 v Brně do učitelské a vlastenecké rodiny. Otec, který působil jako učitel a později pracoval v Ústavu pro zanedbanou mládež, velmi brzo zemřel. Starost o rodinu se sedmi dětmi padla plně na matku Petronelu. Tato velmi energická žena se s pomocí známých a příbuzných nejen dokázala o rodinu postarat, ale zároveň se ještě v Praze vyučila porodní bábou. Je pravděpodobné, že vzory obou rodičů mladou Marii velmi ovlivnily a nasměrovaly na její budoucí dráhu.

Marie vystudovala Státní ústav ku vzdělávání učitelek u sv. Anny ve Vídni. Po maturitě v roce 1882 se rozhodla vrátit na Moravu a stát se učitelkou. Působila v několika školách po celé zemi. Ve svých působištích se aktivně zapojovala do vlasteneckého hnutí. Mimo jiné založila „Spolek paní a dívek českých Božena Němcová“, byla členkou učitelské jednoty a pořádala různé přednášky a výstavy.

Zlomovým rokem byl pro ni rok 1899, kdy získala učitelské místo ve Valašském Meziříčí. Současně se u ní poprvé začaly objevovat zdravotní potíže, které ji donutily odejít do předčasné penze a znemožnily jí vykonávat učitelské zaměstnání. V této souvislosti se s Marií Steyskalovou rozešel její dlouholetý přítel, se kterým plánovala rodinu.

Roku 1900 se Marie Steyskalová vrací do Brna s plánem založit zde penzionát pro dívky, což se jí ale nepodařilo. Rok před tím však v Brně založila Eliška Machová na počest Karolíny Světlé Ústřední útulnu ženskou, což bylo zařízení určené svobodným matkám. Její jednatelkou se rok po založení stává Marie Steyskalová. O dva roky později, po odchodu Elišky Machové, je jmenována ředitelkou útulny. Počátky byly velmi skromné. Jako jednatelka nedostávala Steyskalová žádný plat, protože šlo o čestnou funkci. Přivydělávala si psaním do novin a i přes svoji nemoc se snažila učit.

Jako ředitelka neměla situaci o mnoho lepší. Zemské subvence ani zdaleka nepokryly náklady na provoz. Musela tedy prostředky shánět, kde se dalo. Pořádala vystoupení s dětmi, ženy šily a vyšívaly různé výrobky, pořádaly vzdělávací akce a sama Marie Steyskalová přispívala ze svých honorářů za články v novinách. Mimo to využívala i celou řadu svých kontaktů a podařilo se jí vytvořit síť významných podporovatelů. V útulně byla zřízena knihovna a čítárna a ve spolupráci s Vesnou se dařilo dívkám z útulny zajišťovat vzdělání. Za ředitelského působení Marie Steyskalové zažila útulna rozmach a již v roce 1905 mohla založit své pobočky na různých místech na Moravě. Dokonce se podařilo založit dětskou kolonii v jugoslávské Crikvenici, kam se jezdilo na ozdravné pobyty. Z pronajatých prostor se v průběhu dvacátých let podařilo přesunout Ozdravovnu do prostor vlastních, které byly doplněny o další dům a v okolí byla vybudována okrasná zahrada. Na ozdravovnu přispěl mimo jiné osobním darem i prezident T. G. Masaryk.

Marie Steyskalová věnovala práci v útulně 28 let svého života, kdy se zasloužila nejen o rozvoj samotného zařízení, ale i o rozvoj povědomí o této problematice. Zemřela 12. října 1928 a pohřbena byla na Ústředním hřbitově v Brně. Ve své poslední vůli vzkázala: „Ačkoliv mám květiny velmi ráda, přece prosím, aby místo věnců na mou rakev pamatováno bylo na Útulnu. Úřady a dobré lidi, kteří mi pomáhali budovat Útulnu a naše kolonie, prosím, aby i dále Útulnu neopouštěli, aby ti, kdož po mně osudy Útulny říditi budou, nemuseli tak strádati a trpěti, jak bývalo často mým údělem. Nemusela jsem to arci činit, ale pudila mě k tomu láska k dětem a chtěla jsem alespoň poněkud mírniti utrpení sirotků a dětí opuštěných. Také proto jsem pro svůj národ pracovala, abych pensi učitelskou nebrala darmo. Útulenským dětem vzkazuji, aby pracovaly dle svých sil pro bližního a splácely jiným, co jsem dobrého činila já jim.“ Společná pamětní deska s Eliškou Machovou je umístěna na Domově mládeže na ulici Gorkého 35 v Brně.

(Text byl publikován v čísle 4/2012.)

Martin Kopáček

Použitá literatura:

ARCHÍV. Marie Steyskalová. Brno: Archív města Brna. 1946.
ZÁHOŘOVÁ-NĚMCOVÁ, M. Marie Steyskalová. [Přednáška ve spolku Záchraně.] Praha: Melantrich (rok nezjištěn).


Sdílet text:


Podobné zprávy

Inspirace Péče a poradenství pro propuštěné vězně na příkladu z Nizozemí
Akademické články Separated and/or Unaccompanied Children Placed in Care: Perspectives and Experiences of Professionals Working in Sweden
O čem se mluví Nová kniha upozorňuje na traumata dětí, která způsobila pečující osoba
O čem se mluví Keď umiera dieťa. Praktická tanatológia I.
O čem se mluví V ČR vzniká síť pomoci ohroženým dětem a rodinám



Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: tři

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Kniha rozhodnutí
Mikael Krogerus...
obalka
Muž, který...
David Adam
obalka
Jenom já...
Andrea Jolander
obalka
Mohou neuro...
B. Sahakian...
obalka
Zítra je...
Tobi Katze
obalka
Citlivý pomocník
Ilse Sand
obalka
Komplexy
Erel Shalit

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace