Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Inspirace pro praxi »

publicistika k číslu
6/2016

profil

Jako doma

ilustrační foto

Vydáno před 2 lety

Organizace Jako doma vznikla v roce 2012 s cílem zaměřit se na problematiku ženského bezdomovectví, oblast, která byla do té doby v České republice neznámá. Protože znalost problematiky mohla být v té době získávána jen ze zahraničních zdrojů, Jako doma poměrně záhy přistoupilo k realizaci kvalitativního výzkumného projektu, který zmapoval problematiku ženského bezdomovectví u nás. Současně členky organizace navázaly spolupráci s britskou organizací St. Mungo, která realizuje programy mířené na ženy bez domova. Tato spolupráce ve svém finálním stadiu vedla k první české konferenci zaměřené na ženské bezdomovectví. Tato konference v roce 2013 byla hojně navštívena, byly zde představeny výstupy z výzkumu, který Jako doma realizovalo, a prostor dostaly také členky organizace St. Mungo, které nálezy potvrzovaly v britském kontextu. 

Tyto dvě události definitivně prohloubily znalost specifických problémů ženského bezdomovectví a organizace na nich dále mohla stavět své aktivity a projekty. Problémy, se kterými se ženy bez domova setkávají, se ukázaly jako extrémní chudoba, zažité násilí, sexuální vykořisťování, trauma, nemožnost postarat se o své děti, dluhy a krize bydlení. Důležitý poznatek, že ženy nechtějí využívat služeb pro osoby bez domova z důvodu mužské početní dominance a sexismu, se kterým se setkávají, rovněž poukázal na rozdíly mezi bezdomovectvím mužů a žen. Potvrdilo se tak, že ženy potřebují specifickou pomoc šitou na míru namísto generických služeb. Jako doma se tedy stalo organizací, která nabízí ženám čistě ženské prostředí, kde naleznou bezpečí od mužů, násilí a sexistických výrazů. Skupinová dynamika v čistě ženském kolektivu je taktéž důležitá. Ženy se vzájemně podporují a tak přirozeně dochází k empowermentu a zesílení sebevědomí.

Organizace již od svých počátků navázala spolupráci se ženami bez domova, ženami v sociální tísni, ženami v nestabilním bydlení nebo těmi z azylových domů a nocleháren. Tato spolupráce měla vždy participativní charakter, kdy ženy, které se účastnily například vzdělávacích či sebepodpůrných setkání, měly rozhodovací moc o tom, jak budou setkání vypadat, jaká témata jsou pro ně důležitá, a obecně utvářely obsah aktivit. Pro tým Jako doma bylo a je důležité takovou participativní dynamiku vždy udržovat. Právě proto je cílová skupina v Jako doma vnímána, definována a oslovována jako „spolupracovnice“, nikoli jako klientky. Lze proto říci, že teorie, které v organizaci převládají a které vedou její hodnoty a cíle, jsou kromě feministické sociální práce i participativní přístupy v sociální práci. V dlouhodobém horizontu se organizace hlásí k cílům odstraňování nerovností, s nimiž se potýkají ženy se zkušeností bezdomovectví; vytváření podmínek pro využití potenciálu žen v sociální tísni a bez domova; zvyšování kvality života žen v sociální tísni a bez domova; rozvoji občanské angažovanosti žen v sociální tísni; zapojování žen v sociální tísni do aktivit organizace; rozvoji poznání v oblasti ženského bezdomovectví, včetně participativních přístupů; podpoře solidarity ve společnosti, a specificky mezi znevýhodněnými lidmi, destigmatizaci bezdomovectví; prevenci bezdomovectví a prevenci genderově podmíněného násilí a pomoci v případech, kdy k němu dochází.

Na základě těchto cílů organizace vytváří celou řadu programů pro ženy v sociální tísni. Za zmínku stojí například podpůrné skupiny, kdy pod vedením terapeutky ženy sdílejí své obavy, problémy a těžká témata, ale i radosti a vytvářejí tak společenství porozumění, které posiluje jejich pocit sounáležitosti a poskytuje empowerment. Dalším, tentokráte inovativnějším počinem Jako doma je pak projekt Peer terénních pracovnic, kdy čtyři vyškolené spolupracovnice Jako doma pracují v terénu, kde oslovují ženy bez domova a nabízejí jim jak informace a podporu, tak možnost zapojení se do programů Jako doma. Častými problémy, které se řeší, jsou sociální dávky, přístup ke zdravotní péči a službám.

Organizace si je vědoma, že dlouhodobé zapojení cílové skupiny umožňuje intenzivní a dlouhodobou spoluúčast i u obtížných témat, jako je násilí, toto zapojení pak umožňuje empowerment a inovativní možnosti řešení jejich situace. Zkušenosti také ukazují, že ženy žijící bez domova mají obavy přijít za odborníkem a svěřit se mu, často tedy zůstávají v destruktivních vztazích a/nebo ohrožené násilím. Tuto dynamiku mohou peer terénní pracovnice obejít sdílením vlastních zkušeností a navázáním kontaktu, aniž by byly v pozici autority či odbornice. Díky práci peer terénních pracovnic se řady žen v Jako doma rozšiřují.

Na druhou stranu je nutno říci, a je samozřejmé, že terénní pracovnice také narážejí na ženy, které opakovaně pomoc a podporu odmítají nebo nevyžadují. Jedná se u nich většinou o velmi dlouhodobé bezdomovectví provázené nějakou závislostí či destruktivním vztahem. Tyto ženy vnímají, že od systému pomoci nemohou nic žádat právě kvůli svému dvojitému znevýhodnění, kdy například alkohol, a tudíž závislost nejsou v noclehárnách a azylových domech tolerovány, stejně tak není umožněno partnerské soužití. V takových případech terénní pracovnice alespoň podají informace o aktivitách Jako doma.

Škola ulice je dalším projektem Jako doma, který stojí za zmínku. Projekt inspirovaný britskou Recovery College organizace St. Mungo stojí na pilířích vzájemné pomoci, vzdělávání se a posílení sebevědomí. V britském podání se jedná o školu, kde vyučují lidé bez domova i zaměstnanci organizace různé předměty, které jsou otevřeny veřejnosti. Veřejnost a ostatní lidé bez domova se tak mohou přiučit filosofii, matematice, angličtině či hře na hudební nástroj. V podání Jako doma jde o pilotní projekt, kdy se ženy bez domova vzdělávají zejména v otázkách lidskoprávních a společenských. Témata, kterým se projekt věnuje, přímo vycházejí ze zájmu účastnic z řad žen bez domova a jsou jimi zejména feminismus, média, multikulturalita, alternativní ekonomický systém a aktivismus. Získané poznatky jsou schopny využít při ochraně vlastních práv a během diskusí často propojují teorii s příklady z praxe a situacemi, se kterými se setkávají. Součástí aktivity je pak sepsání článku jednou z participantek, který je vždy publikován na webu Jako doma.

Psaní článků, které se týkají problémů žen bez domova, se rovněž ukázalo jako velmi posilující. Spolupracovnice Jako doma vydávají vlastní časopis „Bezdomoviny“, který je zdarma distribuován lidem bez domova, ale současně také píší do médií, jako je Nový Prostor, na web a do zinů, které v rámci svých aktivit vytvořily. Často za své příspěvky dostávají honoráře a často jsou na své publikace pochopitelně velmi hrdé. Dostat hlas tam, kde byl dříve jejich chudobou umlčován, je pro ženy velkým osobním zážitkem.

Vzhledem k tomu, že empowerment a posílení sebevědomí se ukazují jako klíčové k dosažení jak osobní, tak společenské změny, hlas žen bez domova je něčím, s čím se v Jako doma pracuje primárně. Organizace má proto nepsané pravidlo, že jakékoli konference a odborná setkání, která členové absolvují, absolvují vždy společně se spolupracovnicemi z řad žen bez domova. Ženy z Jako doma tak měly příležitost vystoupit například na konferencích Platformy pro sociální bydlení, mezinárodních konferencích ve Vídni, Participativní konferenci v Ostravě, Narativu v Ostravě, anebo vlastní konferenci k ženskému bezdomovectví. Kromě konferencí a přednášek však ženy bez domova v rámci aktivit organizace vystoupily na různých demonstracích a happeninzích. V nedávné době pak například na Kulatém chodníku pro ministryni Marksovou Tominovou, anebo na demonstraci proti nacionalismu 17. listopadu.

Hlas lidí bez domova a jeho dopad lze kromě toho zesílit také uměním, a proto Jako doma přistoupilo k realizaci dokumentárního divadla ONY, které mapovalo příběhy šesti žen s akcentem na prožité násilí. Organizace si je vědoma, že v ČR existuje úzká souvislost mezi tíživou sociální situací a genderově podmíněným násilím. Ženy, které jsou ohrožené sociálním vyloučením nebo se ocitly v obtížné sociální situaci, se častěji stávají oběťmi násilí, ať již ze strany partnerů, nebo cizích mužů. Obě tyto situace se navzájem posilují. Ženám, které mají násilného partnera, hrozí častěji, že se ocitnout na ulici bez domova. Zároveň ženy, které již jsou bez domova, žijí v azylových domech nebo na ubytovnách, jsou častěji vystaveny násilí. Projekt tak reflektoval tuto dynamiku hranou formou. Herečky zobrazovaly násilí, se kterým se setkaly, poměrně explicitně a diváci často odcházeli šokováni silou jeho podoby. Premiéra byla 28. května 2015 v Praze, další reprízy se uskutečnily ve Znojmě a v Praze v srpnu a říjnu.

Ve výčtu aktivit Jako doma nelze opomenout projekt, který podobně míří na dosažení zmocnění a emancipace -- „Kuchařky bez domova“. Projekt je sociálním podnikem, kdy ženy vaří veganské jídlo a prodávají je na trzích, festivalech a různých eventech. Spuštění projektu předcházelo uvědomění, že lidé bez domova, kteří stojí fronty na charitativní jídlo, zažívají paradox, protože tito lidé sami vařit umějí, pokud by jen měli nějaké zázemí. Vznikla tak charita naruby, kdy obecná populace kupuje jídlo od žen bez domova, a fronty nově tvoří obyčejní lidé místo lidí bez domova.

Stal se tak experiment, kdy Jako doma tušilo, že ženy by se chtěly nějak přínosně zapojit do společnosti, ale bohužel je to kvůli hlubokému znevýhodnění obtížné. Jako doma proto nabízí ženám bez domova možnost, aby veřejně prezentovaly své umění a samy tím napomohly změně společenského vnímání bezdomovectví. Stánky s jídlem z dílny kuchařek se stávají proto místem setkávání veřejnosti a lidí bez domova. Původním samotným cílem této aktivity bylo prolomení bariér mezi veřejností a lidmi bez domova, protože bezdomovectví je často obestřeno neporozuměním, stigmatem a studem, a ženám bez domova často nezbývá než se uzavřít do samoty a odloučení. Postupně se však projekt rozšířil o cateringové služby a z aktivity se stal fungující sociální podnik, který umožňuje ženám kromě zmíněného i smysluplný výdělek, o který velmi stojí. Jako doma tak v současnosti pracuje odhadem s padesáti ženami, které jsou zapojeny do některé z aktivit. Vzhledem k tomu, že organizace v lednu 2018 bude otevírat vlastní bistro v Praze 5 – Košířích a dále plánuje otevření komunitního centra pro ženy bez domova, lze předpokládat, že počet spolupracujících žen se zvýší.

Organizace Jako doma má v současné době osm zaměstnanců a zaměstnankyň, z nichž jedna je ženou bez domova. Více naleznete na www.jakodoma.org.

Rad Bandit,
Jako doma – Homelike, o. p. s


Sdílet text:


Podobné zprávy

Inspirace „Stačia Vám stanovy a kolok“
Fakta, dokumenty, legislativa Expertiza z výzkumů dalších příčin domácího násilí
Inspirace Máme, alebo nemáme na Slovensku funkčný systém ochrany obetí domáceho násilia?
Fakta, dokumenty, legislativa Ženy bez domova čelí mnohem většímu násilí, než dokud bydlely. Podílejí se na tom i instituce
O čem se mluví Spolupráce intervenčního centra a Policie České republiky je pro řešení případů domácího násilí naprosto klíčová


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: čtyři

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Nenásilná...
M. B.Rosenberg
obalka
Přerámování v...
Mark Tyrrell
obalka
Psychodiagnostika...
Elena Lisá
obalka
Jak mi dneska je?
Thomas Prünte
obalka
Praxe a metody...
T. Hradilková a kol.
obalka
Přechodové...
A. van Gennep
obalka
Autenticita
Stephen Joseph

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace