Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Inspirace pro praxi »

publicistika k číslu
3/2017

metodický návod

Firmy potřebují zaměstnance. Dejme jim je

ilustrační foto

Vydáno před 2 lety

Zaměstnavatelé chtějí nové zaměstnance. Úřady práce ale připravené uchazeče nacházejí jen velmi obtížně. Pomoct může prostupné zaměstnávání, komplexní spolupráce ÚP ČR, sociálních pracovníků a zaměstnavatelů.

V posledních měsících v médiích čteme, že Česko má nejnižší nezaměstnanost v EU a počet nezaměstnaných pořád klesá. Zaměstnavatelé naříkají, že nemohou sehnat schopné lidi, nestíhají plnit zakázky a rozvoj firem se brzdí. Schopní uchazeči o zaměstnání jsou podle firem rozebraní a z těch, kteří v evidenci úřadů práce zůstávají, si nevyberou. Podle Eurostatu máme nejvyšší počet volných míst v rámci EU. Prostřednictvím ÚP ČR přitom firmy podle analytiků ČSOB „shánějí převážně super-levné profese“.[1]

Překážky? Jsou jich mraky

Kombinace nízké mzdy a obtížných pracovních podmínek není lákavá. Někteří nezaměstnaní mají strach, že přijdou o sociální dávky nebo jejich část, bojí se exekucí na mzdu (což souvisí s tím, že stále neexistují chráněné účty) i možných nákladů na dojíždění do zaměstnání. Nechtějí se připravit o přivýdělek načerno. A potřebují zajistit péči o děti, což je ve směnném provozu složité.

Když už se nezaměstnaný rozhodne o volné pracovní místo ucházet, často narazí na striktní odmítnutí. Zaměstnavatel chce přirozeně jistotu, že je uchazeč spolehlivý a práci bude zvládat. Chce také zaměstnat člověka, který si na svou výplatu skutečně vydělá.

Zdravotní omezení. Předdůchodový věk. Etnicita. Vysoký počet dětí. Dluhy. Žádná kvalifikace. Záznam v rejstříku trestů. Dlouhá mezera v životopise. To vše působí na zaměstnavatele jako varující vykřičník. Pozor! S tím můžou být problémy!

Od zaměstnavatelů není možné žádat, aby přijímali zaměstnance, který pro firmu bude představovat spíš náklad než zisk. Těžko ho také nutit, aby si raději vybral hendikepovaného než člověka bez hendikepu.

Při pracovním pohovoru může hrát roli každý „detail“, a to platí i u málo kvalifikovaných pozic. Kdo by chtěl přijmout člověka, který má zjevně problém s alkoholem nebo nealkoholovými drogami? Místo bydliště „sociálně vyloučená lokalita“ také znamená okamžité vyřazení životopisu. Silné kuřáctví, zanedbaný vzhled, nečisté oblečení a špinavé nehty, potřeba častého chození na WC, bolesti zad – další minusy, které mohou být zásadní bariérou pro získání nebo udržení zaměstnání.

Lidé s nějakým typem znevýhodnění nemají šanci obstát v konkurenci stejně kvalifikovaných lidí bez hendikepu. Ve frontě na zaměstnání se řadí nakonec, každý „zdravý“ je předběhne. V některých regionech přitom fronty bývají zatraceně dlouhé. V okrese Karviná připadá na jedno volné pracovní místo 10 uchazečů, v Ústí nad Labem 7, v Sokolově, Hodoníně a Mostě 5. V Ostravě městě 4.

Výraznější znevýhodnění nebo jejich kumulace může vést k dlouhodobé nezaměstnanosti. Těch, kteří jsou bez práce déle než rok, máme v ČR stabilně hodně. K poslednímu červnu 2017 to bylo 116 691 osob, tedy 39, 2 procenta ze všech nezaměstnaných (celkově bylo na konci června v evidenci ÚP ČR 297 439 lidí[2]).

Šance je v prostupném zaměstnávání

Prosté nabídnutí zaměstnání těmto lidem nestačí. Pro úspěšné umístění lidí s kumulací hendikepů je důležitá spolupráce ÚP ČR, zaměstnavatelů a neziskových organizací. Každý subjekt má svou nezastupitelnou roli. Sociální pracovníci mají kapacity věnovat se individuálně každému klientovi. Nejprve musí pochopit, v jaké jsou tito lidé životní situaci, s jakými překážkami se potýkají. A poté jim postupně, krok po kroku, pomáhají odstraňovat jednotlivé bariéry, aby jejich klienti měli šanci si pracovní místo najít a udržet.

Častou chybou pomáhajících pracovníků je naprosté přijetí klientova vnímání světa, které vede k tomu, že se za každých okolností staví na jeho stranu. Sociální pracovník se v takovém případě pasuje do role klientova obhájce a brojí proti zaměstnavateli, který klienta odmítá přijmout. Obviňuje ho z neférového přístupu, diskriminace atp. Tento přístup nepomáhá nikomu. Zejména ne klientovi. Sociální pracovník si musí získat důvěru klienta, ale stejně tak důvěru zaměstnavatele.

Sociální pracovník, jehož cílem je zplnomocnit klienta natolik, že je schopen obstát na pracovním trhu, musí klienta vést k tomu, aby byl schopen nárokům zaměstnavatele dostát. Základ je budování základních hygienických návyků, úprava zevnějšku, ale také strukturování dne, aby klient nezaspával nebo nepřicházel do zaměstnání pod vlivem návykových látek.

Důležité je hospodaření s rodinným rozpočtem, aby zůstával dostatek prostředků na dojíždění, svačinu nebo oběd. Klienti se učí, že levnější bývá příprava svačin doma než nákup baget v kantýně. Podstatný je také nácvik komunikace se zaměstnavatelem, aby zaměstnanec věděl, že pokud onemocní, musí zaměstnavateli zavolat, omluvit se, a dokázal řešit běžné problémy a konflikty na pracovišti.

Vedle této cílené přípravy na zaměstnání bývá potřebné řešení bytové situace, prosíťování klienta na dluhovou poradnu a další věci, které náleží do výkonu sociální práce.

Své místo zde má i vyjednávání se zaměstnavatelem o legitimních potřebách klienta, jako je třeba umožnění zkrácené pracovní doby nebo úprava pracovní doby podle dostupnosti veřejné dopravy, výjimečné umožnění častějších termínů výplat nebo výplata v hotovosti, trpělivé vysvětlování žádoucích pracovních postupů a pravidel.

Prostupné zaměstnávání má několik fází. Krok po kroku sociální pracovníci a ÚP ČR připravují klienta na vstup na volný trh práce.

První fáze: Motivace

Vybíráme osoby, u kterých je reálná šance na jejich budoucí pracovní uplatnění. Někteří lidé si nejprve musí vyřešit svou závislost, získat alespoň nějakou možnost bydlení apod. Teprve potom s nimi můžeme začít pracovat na vstupu do zaměstnání.

Z vybraných klientů se snažíme vyprofilovat alespoň částečně motivované osoby. Zde hraje prim dluhové a dávkové poradenství. Klienti potřebují přesné informace, co se bude dít s jejich příjmy, pokud do zaměstnání nastoupí. Nesmí se zamlčovat možná rizika spojená s dočasným snížením příjmu kvůli ztrátě některých sociálních dávek. Také situace, kdy nově nastoupivší zaměstnanec po první výplatě „naběhne“ na zaměstnavatele s tím, že má daleko menší výplatu, než čekal, kvůli exekučním srážkám, jsou velmi nepříjemné a někdy končí i ukončením pracovního poměru ve zkušební době.

Motivovaný klient je takový, který věří, že se mu pracovat nakonec vyplatí. Musí vidět perspektivu zlepšení své životní situace. Jako dobrá motivace často funguje možnost dosažení oddlužení, někdy také vidina lepšího bydlení.

Druhá fáze: Budování pracovních návyků

Plynulý přechod mezi první a druhou fází mohou doprovázet exkurze u zaměstnavatelů, aby si klient dokázal vytvořit představu, do jaké činnosti by se chtěl a mohl postupně profilovat, a věděl, co by ho mohlo čekat. Podstatou druhé fáze je budování pracovních návyků. Zajištění tréninkových pracovních míst. Tato místa mají být spíše krátkodobá (3, max. 6 měsíců). Bývají vytvářena prostřednictvím evropských projektů na podporu zaměstnanosti nebo aktivní politikou zaměstnanosti. Vhodná je forma nekolidujícího zaměstnání, kdy klient pracuje na poloviční úvazek s odměnou do poloviny minimální mzdy a zároveň je v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pro budování pracovních návyků je také možné využít veřejnou službu, ale zde musí být klient přesvědčený, že se posune dál, na placené pracovní místo, jinak bude frustrovaný, že musí vykonávat práci, za kterou nemá žádnou reálnou odměnu.

Třetí fáze: Přípravka

První fáze mohou být zejména v režimu evropských projektů v režii neziskových organizací. Ve třetí fázi má podstatnou roli úřad práce. Klient se posouvá na stabilnější dotované pracovní místo. To mohou být veřejně prospěšné práce nebo společensky účelná pracovní místa. Tyto pozice mají mít již větší nároky na jedince a  osmihodinovou pracovní dobu. V okamžiku, kdy jedinec nastupuje na tyto pozice, však vypadává z evidence ÚP ČR a ten s ním přestává pracovat.

Blíže než veřejně prospěšné práce má k volnému trhu práce dotované místo v integračním sociálním podniku.

Integrační sociální podniky již fungují v konkurenčním prostředí. Musí jedince vést k tomu, aby svou práci odváděl kvalitně a včas. Kromě pracovního vedení sociální podniky také svým znevýhodněným pracovníkům poskytují psychosociální podporu. Vhodná kombinace pracovních nároků a opory při zvládání náročných životních situací jedince nejlépe připraví na vstup do reálného pracovního života.

V ČR zatím není sociální podnikání rozvinuté dostatečně, počet sociálních podniků odhadujeme zhruba na tři stovky. Kromě aktuálních ESF výzev na podporu sociálního podnikání může jejich rozvoji pomoct zákon o sociálním podnikání, jehož paragrafové znění se právě připravuje.

Kritický okamžik: Jde se na trh práce

Poslední fází prostupného zaměstnávání je vstup na volný pracovní trh. Je to krok nejtěžší. Velmi pomáhá, když nezisková organizace, která klienta prostupným zaměstnáním provázela, ve spolupráci se sociálním podnikem nebo jiným zaměstnavatelem vytvoří portfolio klienta. V portfoliu jsou popsány znalosti a dovednosti, které klient během jednotlivých fází prostupného zaměstnávání získal.

Pomáhají nácviky pracovních pohovorů, někdy i doprovod k zaměstnavatelům. Po úspěšném přijetí do zaměstnání je ještě vhodná služba pracovní asistence, kdy je během zkušební doby sociální pracovník k dispozici svému klientovi i zaměstnavateli. Pomáhá řešit problémy, které s nástupem do nové práce vyvstávají, a tlumočí vzájemná očekávání.

Často je vhodné do některé z fází prostupného zaměstnávání zařadit také rekvalifikaci.

Prostupným zaměstnáváním ale zdaleka nemusí procházet každý dlouhodobě nezaměstnaný ani není nutné procházet všemi fázemi. Záleží na potřebách každého jedince a situaci na volném trhu práce.

Hlad po pracovní síle a projekty na podporu zaměstnanosti můžou vést k tomu, že firmy budou ochotnější zaměstnávat i lidi s určitými hendikepy – a zároveň budou vědět, že nekupují zajíce v pytli.

Efektivitu prostupného zaměstnávání ukazují výsledky projektů na podporu zaměstnanosti v lokalitách, které spolupracují s Agenturou pro sociální začleňování. Např. nezisková organizace RUBIKON Centrum během jednoho roku fungování projektu Komplex sociální a pracovní rehabilitace v Chodově umístila na volný trh práce 15 klientů. Díky vládnímu programu Koordinovaného přístupu k sociálně vyloučeným lokalitám vznikají další projekty, jako je tento.

Robert Herák,
expert pro oblast zaměstnanosti
Agentura pro sociální začleňování


Sdílet text:


Podobné zprávy

Inspirace Jak na skupinové kariérové poradenství
O čem se mluví Internetové poradenství v podpoře zdraví osob s postižením a jejich blízkých na příkladu iPoradny.cz v Olomouci
Inspirace Psychosomatika a vyrovnávání se stresem v sociální práci
Fakta, dokumenty, legislativa Výchova ke zdraví a rozvoj zdravotní gramotnosti ve vzdělávání s akcentem na aktivity v akademickém prostředí
Fakta, dokumenty, legislativa Vztah výživy a soběstačnosti u seniorů v institucionální péči


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: šest

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Zázrak tří květin
L.Zatloukal...
obalka
Dítě s autismem a...
A.Scarpa; A.Wells...
obalka
Pandořina skříňka
Lauren Slater
obalka
Můj hlas půjde s ...
Sidney Rosen
obalka
Jít vlastní cestou
Jeff Goins
obalka
Mindfulness pro ...
Gary Hennessey
obalka
Speciální sourozenci
David Havelka...

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace