Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Recenze »

René Pastrňák

Dokázal jsem, že to dokážu…

ilustrační foto

Vydáno před 1 rokem

Předkládanou knihu s názvem Dokázal jsem, že to dokážu…1 si dovolím označit jako dílo ojedinělé na českém trhu s publikacemi v oblasti sociální práce či sociální pomoci. Knihou se prolíná hluboký lidský příběh sociálního pracovníka, vysokoškolského pedagoga, supervizora, mladého jedince, který před úspěšným kariérním vrcholem oslepne. A co dál? Jak dál žít? Jak žít slušně, na úrovni, ve standardu většinové společnosti? Kde hledat smysluplnost života? To jsou otázky, které se snaží autor v publikaci zodpovědět. Publikace tak získává neotřelý multidisciplinární přesah.

Publikace je rozdělena do pěti kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou označeny jen římskými číslicemi a nenarušují tak plující text autobiografického příběhu. Autor v publikaci nezapře své povolání sociálního pracovníka, sociálního analytika a supervizora a pedagoga. Celý text prokládá sociálními, socioekonomickými a geografickokulturními analýzami a případovými studiemi. Analýzy a kazuistiky se v textu jeví jako neuzavřené, polootevřené. Toto je ale záměr autora. V časové ose třiceti let popisuje sociologické sondy a analýzy vývoje společnosti v tržní ekonomice a spotřební kultuře s vybranými výhodami a riziky. Celý příběh se odehrává v ostravském regionu, specifickém vysokou nezaměstnaností a rizikovostí sociální exkluze. První kapitola nahlíží na způsob života a do životních aspirací v období po roce 1989. Na divokou dobu plnou změn nejen ekonomických, ale především společenských, sociálních. Hledání nových rolí ve společnosti a na otevřeném trhu práce naznačuje nenápadně se vytvářející nová a nečekaná sociální rizika, která občany stratifikuje do nových pozic.

Ve druhé kapitole se autor zaměřil na vzdělávací a kariérní postoje a příležitosti mladých lidí. Analyzuje hodnotu české koruny a její hodnoty koupěschopnosti takových atributů, jako je letenka či jízdenka vlakem. Jasně popisuje změnu hodnot a cen a zvyšování dostupnosti vybraných atributů spotřebního života. Snad až s jistou dávkou ironie definuje informační zdroje a způsoby komunikace v časech předinternetových a předmobilních. Např. k tomuto tématu se později v textu vrací a naznačuje nejen výhody, ale především sociální rizika datové komunikace mladých. Neopomíjí také fenomén nezaměstnanosti a společenské odsouzení nezaměstnaného jako lenocha. Frustrovaný mladý člověk se tak stále intenzivněji snaží vymanit se ze stereotypů a sociálního marasmu, protože jedině zaměstnání v továrně je přípustné. Snaha o zlepšení svého sociálního statusu volně přechází do třetí kapitoly. Tuto kapitolu autor pojal jako vhled do vývoje českého školství především vyššího odborného, vysokoškolského v oborech sociální práce a ekonomika. Tento vhled, ač subjektivní, je zásadní nejen z pohledu studenta, ale i z pohledu pedagoga. Tyto role se v jistý čas v kariérním životě autora prolínají. V textu se prolíná i role podnikatele ve vzdělávání a sociální oblasti. Zakládá vlastní vzdělávací instituci a snaží se definovat tzv. vzdělávací impotenci a minimální kreativitu, invenci nejen ve vzdělávání, ale i v sociální pomoci. Sociální systém jako by zaspal a není schopen efektivně reagovat na společenské výzvy. Systém, nebo lidé? Na vrcholu svého osobního úspěchu dochází k životní tragédii. Tuto životní krizi barvitě popisuje v následné čtvrté kapitole. Pojednává o náhlém onemocnění a nenadálé ztrátě zraku. Publikace tak dostává novou dynamiku a zkušenostní záběr. Autor naturalisticky až brutálně popisuje své zkušenosti z nemocničního prostředí. Nulovou empatii u ošetřujícího personálu, neochotu řešit životní potřeby dynamického jedince, pacienta a následné sociální služby.

Čtvrtou kapitolu považuji za zásadní pro většinu interventů, sociální pracovníky a osoby pomáhající v krizi včetně psychiatrů a psychoterapeutů. I autor prakticky i teoreticky zkušený se v životní krizi ztrácel a hledal pevnou půdu pod nohama. Zapojoval vlastní autoregulaci, nezdolnost, existenciální přístup v terapii, snad i pozitivní psychologii. Přesto text provází pláč, bolest, strach a násilí. Zažil diskriminaci v blízkém i vzdáleném okolí.

Postupně se zvedl z podlahy a jako expert na řešení životní krize se vrátil na akademickou půdu. Vytvořil si vlastní integrativní psychoterapeutický přístup nevidomého terapeuta a otevřel si vlastní praxi.

Pátou kapitolou však publikace optimisticky nekončí. Autor hořce popisuje a konstatuje nefunkčnost neziskového sektoru, minimální přesah sociální inkluze, nefunkční chráněný trh práce. Barvitě až úsměvně líčí způsoby sociálního šetření sociálních pracovníků. Neochotu zaměstnavatele vytvořit inkluzivní prostředí, nulovou empatii okolí a rabování dotačních programů.

Autor zažil a prožil příliš mnoho zkušeností na jednu knihu, i tak se mu podařilo shrnout zásadní atributy posledních třiceti let v rozvoji české společnosti na úrovni sociálních služeb, sociální pomoci, a vzdělávání.

Hluboký lidský příběh popsaný v této publikaci je vhodně a dostatečně doplňován socioekonomickými analýzami a případovými studiemi každodenních problémů nejen zrakově znevýhodněného jedince. Popisuje také jeho okolí jak v upevnění partnerského vztahu, tak diskriminace, obelhávání, zneužívání až podvádění, a to především na akademické půdě a kolegy z pomáhajících profesí.

Publikace je určena širokému spektru čtenářů, kteří sociální pomoc, sociální podnikání či terapii myslí vážně. Především ji doporučuji sociálním pracovníkům, kteří mohou v textu nalézt odpovědi na vybrané, tabuizované témata. Obdobně je vhodná i pro pedagogy pomáhajících oborů s minimální praktickou zkušeností, naleznou zde podněty pro výuku. Publikace je vhodná také jako cvičebnice pro studenty nejen vysokých škol, kteří v analýzách a případových studiích mohou hledat řešení či pochybení sociálních intervencí.

S úctou a skromností mohu konstatovat, že takováto publikace českého autora zakotvená v českých reáliích zde dosud chyběla.

Radek Konečný

Autor recenze se dlouhodobě věnuje problematice sociální inkluze, bezbariérovosti v urbánní zástavbě, lektorské činnosti. 

1PASTRŇÁK, R. Dokázal jsem, že to dokážu… Praha: Jiří Nosek – KLIKA, 2019. ISBN 978-80-88298-37-3.



Sdílet text:


Podobné zprávy

Akademické články Binární imaginace sociální práce. Sociální práce jako „tichá“ profese, nebo morfogenetická společenská instituce?
Inspirace Individuálne plánovanie v príbehoch
Akademické články Možnosti a bariéry v sociální práci s osobami bez přístřeší
Akademické články Drogová politika a služby: Přijetí expertů se zkušeností jako rovnocenných partnerů
O čem se mluví Jaká budu umírat?


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: jedna

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Co mě výcvik zvířat...
Amy Sutherland
obalka
Když narcisté...
Nina W. Brown
obalka
100 mozkocvič...
R. Eastaway, D. ...
obalka
Holka, kterou...
Torey Hayden
obalka
Pondělí či pátek...
R. Škaloudová
obalka
Jak navazovat ...
Devora Zack
obalka
Zooterapie v ...
Jaroslava Bicková

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | … vstup do administrace