komunitní práce

Cílem textu bylo identifikovat a analyzovat chápání cílů komunitní práce a faktorů ovlivňujících její výkon z perspektivy komunitních pracovníků působících v sociálně vyloučených lokalitách. Pozornost byla věnována tomu, které faktory účastníci výzkumu interpretují jako faktory přispívající k úspěšnosti a které jako bránící úspěšnosti komunitní práce. Centrem naší pozornosti byl vliv míry participace na výsledky komunitní práce, protože vysoká míra participace členů komunit je v teoriích o metodě komunitní práce a v zahraničních výzkumech popisována jako stěžejní předpoklad dosažení jejich cílů.Zobrazit text

Příspěvek se zabývá tématem sociálního vyloučení a postoji komunálních politiků k lidem
ohroženým tímto fenoménem. Za klíčového aktéra v sociálním začleňování lidí ohrožených
sociálním vyloučením je v mnoha odborných studiích považována obec a její samospráva.
Ve fungování a podpoře sociálně vyloučených lidí je však mezi obcemi velký rozdíl. Sociální odbory
některých obcí jednají proaktivně, jiné nikoliv. Hlavní rozdíly jsou v přístupu vedení samospráv,
na což je zaměřena výzkumná část práce. Tato část práce přináší popis postojů členů samospráv
k sociálně vyloučeným lidem ve třech konkrétních obcích v jednom regionu ČR. Vlastní výzkum
odkrývá vztah komunálních politiků a komunálních úředníků k inkluzi a odhaluje, do jaké míry
pociťují komunální politici zodpovědnost za proces sociálního začleňování.
Z výzkumu vyplývá, že komunální politici sociálnímu vyloučení rozumí rozdílnými způsoby,
uvědomují si, že by se jeho řešení měli věnovat, ale nemají jasnou představu o tom, jak. Proto se buď
v situaci neangažují, nebo bez předchozího plánování zkouší ojediněle podpořit sociálně vyloučené
občany v bydlení či krátkodobě zvyšovat zaměstnanost sociálně vyloučených lidí, zejména nabídkou
výkonu veřejně prospěšných prací. Nepociťují odpovědnost za problematiku sociálních dávek, tu přesouvají na stát. Ne všichni mají dobrou zkušenost se spoluprací s neziskovými organizacemi,
projevují vůči nim spíše nedůvěru.Zobrazit text

Předkládaná odborná stať je zaměřena na systém camphillských komunit jako jedné z forem komunitní práce s lidmi s mentálním postižením. Celá práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. První část se zabývá pojmem antroposofie, jejím zakladatelem a stejně tak i základní principy. Dále je popsána historie a vývoj camphillských zařízení a tři základní pilíře, na kterých jsou camphillské komunity vystavěny. Empirická část se soustřeďuje na výzkum, jehož cílem je analyzovat vliv antroposofie na sociální práci v camphillských zařízeních. Ve výzkumném šetření je využit kvalitativní přístup. Zvolenými technikami jsou polostrukturované rozhovory. Výzkumné šetření by mělo vést k seznámení s přístupem sociální práce zaměřené na duchovní stránku jedince a vycházející z rovného postavení mezi pracovníkem a jedincem s postižením.Zobrazit text

Sociální práce je vnímána jako pomoc jednotlivcům, rodině, skupinám a komunitám. Mezinárodní sociální práce (sociální práce v rozvíjejících se zemích) je práce hlavně se skupinami a komunitami; s akcentem na jejich uschopňování a zejména na kontext, ve kterém se sociální práce děje. Zahraniční pomoc reaguje na problémy ve světě, ať už jsou to války, přírodní katastrofy, dlouhodobé kombinované krize či extrémní chudoba. Tuto pomoc dnes nazýváme zpravidla pomocí humanitární, rozvojovou a rozvojovou spoluprací. Způsobila mnoho dobrého, ale má i některé negativní dopady. Je to obor, který se prudce vyvíjí a při vědomí těchto negativních dopadů se snaží nalézat optimální způsoby realizace. Jedním z těchto způsobů je úsilí o vidění potřeb vcelku, co největší propojování a uzpůsobení místním potřebám. Navíc rozvojová pomoc nebo lépe rozvojová spolupráce reaguje na globální problémy, ale není schopna postihnout dopady globalizace, které se projevují stále větším zvyšováním rozdílů mezi lidmi a jejichž důsledkem je extrémní chudoba. Při řešení globálních problémů „shora“ se bohatí stávají ještě bohatšími a chudí ještě chudšími. Tato vznikající extrémní chudoba je často velmi lokalizovaná a projevuje se zejména v místech, která vypadla z procesu řešení globální chudoby. Nástrojem, který je velmi užitečný právě při pomoci těmto vyloučeným komunitám, je často mezinárodní sociální práce. Pokud bychom porovnávali způsoby práce při poskytování zahraniční pomoci, vyjde nám mezinárodní sociální práce jako jedna z těch, které je schopny působit nejvíce „dobra a nejméně škod“.Zobrazit text

Článek prezentuje šetření studentů bakalářského studia katedry sociální práce FF UK pod vedením autorky článku, které bylo orientováno na fenomén sociálního vyloučení v pěti vybraných lokalitách v komunitách – České republiky. Uvádí příklady pěti různých cílových skupin obyvatel ohrožených sociálním vyloučením: lidí s duševním onemocněním, drogově závislých, klientů azylových zařízení, Romů a cizinců (Vietnamců). Sociální vyloučení je považováno za jedno z klíčových témat sociální práce a sociálních politik zemí Evropské unie. Na řešení problému by se měly podílet v součinnosti orgány veřejné správy, komunitní organizace i cílové skupiny ohrožené nebo postižené sociálním vyloučením. Provedené šetření reflektuje problematiku z pohledu těchto základních komunitních aktérů a snaží se identifikovat společné sdílené kroky, které by vedly ke zmírnění projevů sociálního vyloučení. Z šetření vyplynulo, že mezi aktéry většinou není nastaven systém efektivní komunikace, jejich představy i použité nástroje vedoucí k sociálnímu začleňování nejsou jasně artikulovány v podobě komunitního plánu nebo se nesetkávají.Zobrazit text

V článku se pokoušíme odpovědět na otázku: „Čeho lze při řešení problému nedostatku spolupráce mezi obyvateli a majiteli bytového fondu v sociálně vyloučených lokalitách dosáhnout pomocí komunitní práce?“ Pro dosažení cíle charakterizujeme problém nedostatku spolupráce mezi obyvateli a vlastníky bytového fondu a vysvětlujeme hlavní východiska a etapy komunitní práce. Následně objasňujeme, jak práce na zlepšení spolupráce mezi obyvateli a majiteli bytového fondu podle uvedených etap komunitní práce ve vybraných lokalitách probíhala, a výsledky každé z etap popisujeme z hlediska principů komunitní práce. V závěru výsledky jednotlivých etap shrnujeme a pokoušíme se ukázat, co použití principů komunitní práce obyvatelům a majitelům bytů přineslo, v čem se osvědčilo a v čem a proč případně nevedlo k očekávaným výsledkům.Zobrazit text

V oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež od počátků jejího vývoje v České republice převládá určitá tendence k zaměstnávání mladých pracovníků, což je v evropské sociální práci s mládeží spíše raritní jev. Při práci se subkulturami neorganizované mládeže tak chybí určitý prvek péče o zachování kontinuálního vývoje lokálních komunit, který může být ohrožen jistým deficitem v mezigenerační komunikaci. V takové komunikaci totiž mohou pracovníci z jiné generace zpravidla mládeži nabídnout specifickou podporu, spočívající ve sdílení zkušeností, zdrojů, či objevování společných hodnot, což jsou komunikační situace, které vedou k posílení sociálního kapitálu společenství. Je v praxi velmi obtížné, pokud toto mají zprostředkovávat pracovníci jen o pár let starší než jejich klienti. Nelze potom nabídnout klientům určitou klíčovou zkušenost, že komunikace mezi jednotlivými generacemi v určité komunitě mohou mít i jiný charakter než pouze instruktivní a hodnotící (jak je tomu obvykle v případě formálního vzdělávání na všech stupních školní soustavy), a že dokonce můžou vést i k jistému zážitku sounáležitosti s širším společenstvím. Cílem stati je nalézt určitá zdůvodnění a praktické možnosti toho, jak posílit tento specifický typ mezigenerační solidarity, který v tuzemských nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež zatím chybí.Zobrazit text