smrt

Umírání a smrt je v současnosti aktualizované téma, o kterém bychom měli uvažovat, hovořit, a to jak v rovině obecné, tak především v rovině profesionální. Bude-li si člověk opakovaně uvědomovat konečnost svého života, bude pak jistě nejen odpovědněji zacházet s drahocenným časem, který mu je pro pobyt na tomto světě dán, ale především bude vnímavější k lidem stojícím „na prahu smrti“. Příspěvek je zamyšlením nad uvedeným tématem.Zobrazit text

Príspevok analyzuje kontext umierania a smrti vnímajúc túto situáciu z pohľadu sociálnej práce ako náročnú životnú situáciu. Zúčastnenými jsú nielen samotný umierajúci a jeho rodina, neskôr pozostalí, ale aj celý tím sprevádzajúcich profesionálov. Zobrazit text

Problematika umírání, smrti a truchlení se dotýká i dětí, a to ve větší míře, než si obvykle dospělí lidé uvědomují. Spojení dětství a smrti se může zdát téměř paradoxní a může asociovat až kontradiktorický rozpor, protože dětství je vnímáno jako radostné období života a smrt jako konečná fáze lidského bytí. „Smrt však neexistuje jako něco separovaného, není pouze konečným bodem na pomyslné linii lidské existence, život a smrt existují současně, ne následně – vytěsnit ze života smrt by znamenalo vytěsnit ze života život sám.“ (Božuková, 2008.) Zobrazit text

Autorka v předkládaném textu pojednává o roli rituálů v procesu truchlení. V rámci přehledové studie definuje „rituál“ a z něj vycházející pojem „přechodový rituál“, ve kterém v souladu s odkazem Arnolda Van Gennepa (1909) rozlišuje zvláštní kategorie samostatných a na sebe navazujících fází. Ty vyjadřují odloučení, pomezí a sloučení, přičemž jejich význam je stále tentýž – umožňují jedinci přejít od jedné životní situace k jiné.Zobrazit text