sociální služba

Stárnutí české populace implikuje celou řadu problémů řešitelných za využití intervencí sociální
práce. Jedním z palčivých témat je způsob zajištění péče v případě, kdy se díky vyššímu věku
a zdravotnímu stavu stává člověk závislým na pomoci druhých osob. Cílem studie bylo na základě
výsledků reprezentativního výzkumu české dospělé populace (N = 4161) zaměřeného na preference
forem a způsobů péče v seniorském věku poukázat na tzv. bílá místa na mapě sociální práce,
a to nedostatečnou podporu neformální péče a potažmo pečovatelů zajišťujících péči o osobu
blízkou v přirozeném sociálním prostředí. Předložený výzkum byl založen na kvantitativním
metodologickém přístupu s využitím explorační metody dotazování, jež bylo součástí širšího
sběru dat iniciativy SHARE Wave 6. Z výsledků vyplynulo, že nejčastěji byla českou populací
preferována nejpřirozenější forma sociální pomoci, tj. pomoc a péče rodinných příslušníků (39 %),
popřípadě kombinace této péče s terénní či ambulantní sociální službou (25 %).Zobrazit text

V textu je diskutován přístup k individuálnímu plánování v sociálních službách. Nejprve jsou představena východiska individuálního plánování a uplatnění tohoto principu v politice sociálních služeb v České republice. Ve vztahu k procesu posuzování situace klienta, které je nezbytnou součástí individuálního plánování, jsou prezentovány tři modely posuzování v sociálních službách a současně limity uplatnění profesionálního a efektivního postupu. S využitím dat z případové studie vybrané organizace pečovatelské služby je diskutována současná praxe individuálního plánování průběhu služby v ČR a konkrétní překážky implementace tohoto principu při práci s klientem.Zobrazit text