spiritualita

Článek reaguje na současnou neopodstatněnou marginalizaci tématu duchovního rozvoje
a duchovních potřeb v oblasti sociální péče o seniory. Tak jako je spiritualita přirozenou součástí
osobnosti každého člověka nezávisle na jeho religiozitě či církevní příslušnosti, také spirituální
potřeby tvoří komplex hodnot společných religiózním i nereligiózním lidem. Jejich naplňování
úzce souvisí se stěžejními úkoly stáří, ležícími zejména v duchovní rovině: se zpracováním životního
příběhu, životní bilancí, smířením, přípravou na konec pozemské existence. Článek přináší dílčí
závěry kvalitativní studie Duchovní potřeby v životě jihočeských seniorů. Vymezuje pět stěžejních
spirituálních potřeb stáří – potřebu vědomí důstojnosti a hodnoty; smyslu a kontinuity životního
příběhu; naděje a životního cíle; víry a lásky a charakterizuje způsob a zdroje jejich naplňování
v běžném denním životě. Cestou k identifikaci spirituálních potřeb a podpoře jejich naplnění je
trpělivý rozhovor založený na aktivním naslouchání. Podstatou duchovního doprovázení seniorů
ovšem není sycení těchto potřeb z vnějšku, ale zejména pomoc při odkrytí vlastních zdrojů a vlastní
životní síly ke zvládání specifických úkolů stáří.Zobrazit text

Předkládaná stať odpovídá na otázku: Jaké sociální konstrukce vztahu profesionálního diskursu
a diskursu spirituality v sociální práci je možné najít v současné odborné literatuře? Nejprve v textu
definuji Geeho kategorie, pomocí nichž analyzuji konstrukce vztahu diskursů, následně základně
vymezím profesionální a spirituální diskurs v kontextu sociální práce. Výstupy analytické části
jsou založeny na diskursivní analýze vybraných odborných textů. Analýzy 71 textů ukazují, že lze
prostor konstrukcí rozdělit podle dvou os: profesionálně – spirituální exklusivismus a prospěchu
konajícího / objektu intervencí. V tomto prostoru lze popsat pět konstrukcí souvztažnosti obou
diskursů, a to sice: spirituálně senzitivní sociální pracovník, duchovní pracovník inspirovaný
sociální prací, spirituálně senzitivní sociální práce, spirituálně orientovaná sociální práce a teologie
senzitivní k sociální práci. Rozdíl mezi nimi je především v tom, zda je očekávané společenské
dobro vázané na klienta, pracovníka, či na spásu (Boha), a také v tom, jaké intervence jsou vnímány
jako adekvátní.Zobrazit text

Stať koncipuji jako teoretickou odpověď na položenou otázku hledající místo diskursu spirituality
v sociální práci od počátků sociální práce do současné doby. Sociální práci vnímám jako oblast,
na jejíž praktické realizaci se diskursy výrazně podepisují. V současné době je jak v kontextu české
sociální práce, tak především v kontextu anglicky psané literatury spiritualita vnímána jako součást
sociální práce, objevují se texty věnující se spirituálně senzitivním intervencím, posuzováním životní
situace s ohledem na spiritualitu a podobně. Diskurs spirituality se nicméně neobjevil v sociální
práci jen tak a jeho přijímání, či vylučování z prostoru sociální práce, zdá se, souvisí se širšími
společenskými změnami posunu od moderní k postmoderní společnosti. V textu nejprve definuji
termíny spirituality, náboženství a uchopení diskursu a dále se věnuji samotnému objevování, či
neobjevování se spirituality v sociální práci. Nabídnu členění podle Canda a Furman a zároveň se
pokusím, za uvedení příkladů z textů odborných časopisů, navrhnout modifikaci periodizace dle
uvedených autorů tak, aby více odpovídala českému kontextu.Zobrazit text

Schizofrenie je obecně chápána jako psychotické onemocnění, které se vyznačuje výraznou poruchou myšlení, vnímání, citů a chování, jež má negativní dopady na kvalitu života. Pokud se ale zaměříme podrobněji na potenciál, jímž schizofrenik disponuje, nalezneme zajímavé souvislosti této choroby se zvýšenou kreativitou a spirituální inklinací těchto osob. Pomocí poznatků umělecké, transpersonální či spirituální teorie aplikovaných do sociální práce s duševně nemocnými se můžeme pokusit změnit náhled na tuto chorobu a rozšířit nabídku sociálních služeb a přístupů.Zobrazit text