Dobrovolnictví v hospicích

Soňa Vávrová, Renata Polepilová

Medailon autorů:

Mgr. Soňa Vávrová, Ph.D., vystudovala obor sociologie a andragogika na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a doktorský obor sociální práce na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. V současné době působí na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se problematikou totálních institucí a otázkami životní dráhy a konečnosti života.

Mgr. Renata Polepilová vystudovala obor sociální pedagogika na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V současné době pracuje jako referentka pro praxe a celoživotní vzdělávání na Ústavu pedagogických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Věnuje se problematice thanatologie a doprovázení umírajících.

Anotace:

V předkládaném příspěvku se autorky zabývají výkonem dobrovolnické služby v hospicích, kdy se na základě provedených průzkumů zamýšlejí nad příčinami malého počtu dobrovolníků v zařízeních paliativní péče. Základní příčinu spatřují v tradici české společnosti, kdy již samo dobrovolnictví není v našem kulturně historickém kontextu dostatečně zakořeněno a bráno jako prestižní záležitost. Následně tak nemůže být o výkon dobrovolnictví spojený s doprovázením umírajících, kdy je v současné společnosti smrt vnímána spíše jako životní prohra než přirozená součást života, velký zájem. Další z možných příčin, které věnují zvláštní pozornost, spatřují v nedostatečné přípravě dobrovolníků před vstupem do hospicových zařízení, ve kterých jsou kladeny na výkon dobrovolnické služby zvlášť vysoké požadavky. Do zařízení pečujících o osoby v terminálním stadiu života nemůže podle nich vstupovat každý dobrovolník, ale pouze dostatečně osobnostně vyzrálí lidé, kteří jsou vyrovnaní nejen s konečností životů druhých, ale především se svou vlastní.

Klíčová slova:

dobrovolnická služba, dobrovolník, vysílající organizace, přijímající organizace, hospic, vzdělávání dobrovolníků

s. 79–92