Helmut Renöckl
Medailon autora:
Prof. Helmut Renöckl je honorární profesor pro „etiku v přírodních vědách a technice“ na Univerzitě Johanna Keplera v Linci, vyučuje „etiku“ na Katolické teologické soukromé univerzitě tamtéž, je vedoucím „Institutu pro konkrétní etiku a etické vzdělávání“ (medicínská etika, technická etika, hospodářská etika, etické vzdělávání dospělých). V Českých Budějovicích působí jako vedoucí katedry „teologické etiky, sociální etiky a etického vzdělávání“a ředitel mezifakultního „Institutu pro hospodářskou etiku a regionální rozvoj“ na Jihočeské univerzitě.
Abstrakt:
Sociální práce závisí do značné míry na současné sociální, ekonomické a politické situaci i jejích vyhlídkách. Tato studie konstatuje obtíže a výzvy, očekávání a zklamání zapříčiněná třemi radikálními změnami probíhajícími současně – transformace, integrace do EU a globalizace –, s nimiž se musí jednotlivci i celá společnost vyrovnávat a vytvářet podněty, které by mohly pomoci uchopit zmíněné problémy. Nejobtížněji uchopitelnou změnou, mající celosvětové dopady, je „globalizace“. Jednotlivé malé a střední země nejsou většinou schopné konstruktivních řešení. Těch by mohla být schopná reorganizovaná Evropská unie. Ekonomické modely jako sociálně tržní hospodářství a sociální partnerství, které velmi úspěšně fungovaly v některých evropských zemích po druhé světové válce, potřebují adaptaci a měly by být pevně a efektivně ustanovené v EU. Sociální systémy musí zajistit pomoc lidem, kteří nejsou schopní sami se o sebe postarat. Ale ještě důležitější a absolutně nutné je vyvarovat se nespravedlnosti a umožnit účast i rovné šance pro všechny od samého počátku. Pro sociální etiku jako vědu, sociální práci jako profesionální službu ve veřejném sektoru, stejně tak jako pro náboženské (a zejména křesťanské) komunity jsou zde obrovské a neodkladné úkoly. Opravdové, společné a současné (provedené unisono) úsilí je nutným požadavkem toho, aby bylo možné založit systém kulturních, sociálních a ekonomických standardů pro evropskou budoucnost, ve které bude stát za to žít.
s. 96 – 106
