Význam expresivní terapie v rozvoji potenciálu schizofreniků

Eva Procházková

Medailon autorů:

Mgr. Eva Procházková, DiS., je studentkou PGS na katedře sociální politiky a sociální práce FSS MU v Brně. Zabývá se alternativními přístupy ve studiu a výkladu schizofrenie, čerpajícími z jiných vědních oborů, např. kulturní antropologie, mytologie, transpersonální psychologie apod., a snaží se je aplikovat do sociální práce s duševně nemocnými. Praktické poznatky získává prostřednictvím osobního kontaktu se skupinou schizofreniků.

Anotace:

Dlouhodobě se zabývám definováním pozitivního potenciálu osob s diagnózou schizofrenie a možnou souvislostí s kreativním nadáním a duchovně orientovanými zájmy těchto klientů. Jednou z dostupných možností, jak umělecký potenciál rozvíjet, může být vhodně zvolená forma expresivní terapie, vycházející z předpokladu, že tvůrčí vyjádření pozitivně ovlivňuje proces léčby. Z pohledu sociální práce považuji za přínosné obeznámit sociální pracovníky pracující s danou cílovou skupinou s touto alternativou. Porozumění významu sebeexprese v životě schizofreniků může motivovat sociální pracovníky, aby ve spolupráci s psychiatry doporučovali vhodnou formu expresivní terapie
klientům. V tomto příspěvku bych tedy nejprve chtěla objasnit otázku důležitosti nonverbální sebeexprese
psychotických klientů a následně vysvětlit, jakým způsobem jim může být expresivní terapie nápomocná v ozdravném procesu a rozvoji potenciálu.

Klíčová slova:

schizofrenie, potenciál, sebeexprese, expresivní terapie

s. 94–100