Inspirace pro praxi (Page 25)

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Osobnost A. C. Stojana byla a je předmětem celé řady kontroverzí, jejichž důsledkem je mj. absence kvalitního životopisu, který by pomohl zásadním způsobem definovat stanovisko historiků a teologů a umožnil rozvoj věcné diskuse. Stojan se již za života stal legendou, osobností, jejíž mýtus daleko přesahoval hranice katolické církve a jejích věřících, ale vyvolával často dosti rozporné reakce i na straně veřejnosti laické, dokonce i té zaměřené antiklerikálně či dokonce antinábožensky. Dosavadní kompletní zpracování Stojanova života a díla pochází bez výjimky z pera katolických intelektuálů a více či méně zdařile se potýkají s existencí zmíněného mýtu, který většinou s mírně shovívavou skepsí v podstatě petrifikují, aniž by se odvážili témaZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Na vztahy mezi vnoučaty, dospělými dětmi a prarodiči odedávna působí i změny ve společnosti. Nejinak tomu je dnes, kdy denně zaznamenáváme různorodé více či méně významné společenské změny u nás i ve světě. K otázce, jaké jsou možnosti a limity soužití a poskytování pomoci mezi vnoučaty, dospělými dětmi a prarodiči v soudobé společnosti v ČR, jsem diskutoval s významným českým sociologem profesorem Ivem Možným.   Ivo Možný se narodil 31. srpna 1932 v Prostějově. V letech 1952 až 1956 studoval Masarykovu univerzitu v Brně a od roku 1957 je promovaným filologem. Tzv. malý doktorát ze sociologie získal v roce 1967. Postgraduální studium absolvoval na Univerzitě Karlově v Praze, a to v letech 1985Zobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Když se člověk projde po Gorkého ulici v Brně, narazí na Domov mládeže v krásné secesní budově. Málokoho dnes v této souvislosti napadne jméno Marie Steyskalové, která stála u zrodu původní ženské útulny a domova pro sirotky, která v tomto domě původně sídlila. Marie Steyskalová se narodila roku 1862 v Brně do učitelské a vlastenecké rodiny. Otec, který působil jako učitel a později pracoval v Ústavu pro zanedbanou mládež, velmi brzo zemřel. Starost o rodinu se sedmi dětmi padla plně na matku Petronelu. Tato velmi energická žena se s pomocí známých a příbuzných nejen dokázala o rodinu postarat, ale zároveň se ještě v Praze vyučila porodní bábou. Je pravděpodobné, že vzory obouZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Jak pracovat s lidmi v nepříznivé sociální situaci, kteří se vyhýbají standardním a běžným službám? „Nehledej problém, hledej kontakt.“ Tímto sloganem si připomeňme doktora Petra Klímu, který byl významnou osobností v oblasti sociální práce v České republice. Stále ho respektujeme jako nestora českých nízkoprahových programů, sociálního pedagoga a supervizora. Zemřel 10. září 2010 po těžké nemoci ve věku nedožitých 55 let. Petr Klíma se narodil 27. září 1955 v Praze. Vystudoval speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Specializoval se, jak by to tehdejší terminologie nazvala, na „vzdělávání a výchovu mládeže obtížně vychovatelné“. Po studiu nastoupil do výchovného ústavu pro děti a mládež jako vychovatel. Poté pracoval jako vedoucíZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Na Slovensku v sociální práci s trestanými osobami vyniká občanské sdružení Maják, které svými aktivitami reaguje na společenské problémy související s nárůstem kriminality, brutálního násilí a zločinnosti. V roce 2000 – při vzniku sdružení – chtěli tedy jeho představitelé reagovat na určitý typ společenských problémů a současně se snažili povznést práci s trestanými osobami na profesionální úroveň. Hovořím-li o zakladatelích sdružení, musím se opravit a upřesnit, že původní záměry organizace už ve svých jednadvaceti letech vytvářela Martina Justová. S vědomím, že je na počátku své cesty a že se musí ještě hodně učit, vytvořila plán, který jí dovolil svobodně rozvíjet téma sociální práce s trestanými osobami na Slovensku a zároveň se vnitřněZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

V príspevku sa pokúsime viesť diskusiu o tom, aký mechanizmus funguje v situácii, keď aktívneho človeka prudko deaktivizuje nejaký (v našom prípade silne reštrikčný) systém. Aktívny človek sa dostáva do väzby, tu sa musí – v zmysle svojich vôľových procesov – vlastne deaktivizovať. Po šoku z novej situácie musí mobilizovať sily na podriadenie sa systému, a teda sa adaptovať na nové prostredie a novú situáciu. V tomto systéme žije väznený počas výkonu trestu niekedy aj niekoľko rokov a napriek tomu, že vie, kedy mu končí trest a kedy vyjde na slobodu, takmer nikdy nie je dostatočne aktivizovaný na „život vonku“. Potom sa stáva, že väznený človek vychádza bránou väznice na slobodu a nie je pripravený naZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Má-li práce s pachateli trestných činů odsouzených k trestu odnětí svobody naplnit svůj cíl – reintegraci odsouzených do svobodné společnosti, je třeba, aby pracovníci věznic systematicky působili na všechny složky jejich osobnosti. Vedle práce lékařů, psychologů, pedagogů a sociálních pracovníků se proto v současném českém vězeňství stále více uplatňuje také zapojení duchovních. Jelikož jde o roli relativně novou a v našem sekularizovaném prostředí ještě ne zcela pochopenou, považuji za užitečné upozornit na styčné body a možnosti spolupráce mezi vězeňským kaplanem a sociálním pracovníkem. Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, stanovuje v § 7 odst. 1 písm. b) zvláštní právo církví a náboženských společností s patřičným stupněm registrace pověřovatZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

V roce 2009 bylo v Nizozemí propuštěno z vězení nebo z jiného vězeňského zařízení na 40 tisíc osob. Tresty odnětí svobody jsou v Nizozemí relativně krátké a více než 70 % propuštěných stráví ve vazbě méně než 6 měsíců. Stává se, že někteří jsou uvězněni i vícekrát ve stejném roce. Někteří propuštění vězni nemají žádný domov, žádnou práci, žádné peníze ani žádnou rodinu nebo přátele, ke kterým by se po výkonu trestu mohli vrátit. Z těchto důvodů byla v roce 1981 založena organizace Exodus, aby pomohla propuštěným vězňům v začlenění se do společnosti. Následná péče je velice významná proto, aby se lidé po výkonu trestu bez zázemí, domova a práceZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Elisabeth Fry rodená Gurney sa narodila v roku 1780 ako štvrté z dvanástich detí Jána a Kataríny Gurneyovcov z Earlhamu, Suffolk. Stala sa známou vďaka svojim úspechom v práci s väzenkyňami, čo viedlo k následnej reforme britského väzenského systému. Young a Ashton (1956) o nej píšu, že bola členkou Spolku priateľov a v roku 1799 sa stala členkou cirkvi „Plain Quaker1“, v rámci ktorej prijala aj príznačné „oblečenie a spôsoby typické pre prísne sekty“ (s. 153). V roku 1800 sa vydala za Josepha Frya (tiež člena cirkvi „Plain Quaker“) a porodila mu jedenásť detí. Začiatky jej činnosti, ktorú Young a Ashton (1956) spájajú so sociálnou prácou, datujú už pred jej manželstvom. Angažovala sa v každodenných záležitostiach pomoci pre rodiny robotníkovZobrazit text

By:
On:
In: 3, Inspirace pro praxi, Online články

Patří1 k četným paradoxům konceptu sociální exkluze, že o vyloučení ze společnosti se hovoří v téže době, kdy je obraz společnosti coby integrovaného celku nahrazován představou rozchodu jednotlivců se systémem. Jednotlivci se stále méně považují za sociálně determinované a stále více nárokují práva na individuální volby, jež prý rovněž nejsou sociálně nijak vázány. Diskurz sociálního vyloučení tak paradoxně podporuje představu pevně integrované společnosti v době, kdy už taková není. Odtud iluzornost navrhovaného řešení v podobě integrace. Jak integrovat do společnosti, která se očividně dezintegruje a ve které je právě dezintegrace vydávána za projev větší svobody jejích členů? Z tohoto pohledu padají mezi sociálně vyloučené ti, kdo nejsou (na rozdíl od dobřeZobrazit text