3/2022 – Deinstitucionalizace: příležitosti a výzvy (Czech and Slovak Only)


Anotace

Deinstitucionalizace: příležitosti a výzvy

Deinstitucionalizace představuje pojem úzce se vážící k pojmu transformace. V českých podmínkách je deinstitucionalizace spojena především s procesem transformace sociálních služeb a transformací systému péče o ohrožené děti. Transformaci pak chápeme jako souhrn procesů změny řízení, financování, vzdělávání, místa či formy poskytování nejen sociálních služeb v rámci deinstitucionalizace.

Obecně můžeme deinstitucionalizaci vymezit jako proces institucionálních změn, jehož cílem je oslabení tradičních forem péče a posílení služeb spojených s vlastním bydlením, s místní komunitou, s individuálním přístupem ke klientovi, včetně upevnění role rodiny a neformálních poskytovatelů pomoci.

V zahraničí se diskuse ve spojitosti s deinstitucionalizací objevuje od 60. let 20. století, v českém prostředí pak od 90. let minulého století. Deinstitucionalizace se vztahuje k velkým institucím, jež byly zřizovány za účelem poskytování péče (kontroly) určitým skupinám populace, ať už se jednalo o děti, seniory, nebo osoby se zdravotním (převážně mentálním) postižením. Deinstitucionalizace vede k řízenému rušení ústavních zařízení / institucí a k rozvoji komunitních služeb, které jsou pak primárně orientovány na potřeby klientů.

Deinstitucionalizace v kontextu sociálních služeb je zacílena na zkvalitnění života lidí využívajících sociální služby s umožněním běžného života srovnatelného s životem jejich vrstevníků. Na podporu transformace sociálních služeb byla v gesci MPSV realizována řada projektů, samotná transformace pak spadá do kompetence Národního centra podpory transformace sociálních služeb.

V roce 2009 byl vládou ČR schválen národní akční plán pro transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti a MPSV bylo pověřeno koordinací této transformace. 

Jelikož péče o ohrožené děti se pojí s tzv. rezortismem, cílem transformace byla zejména spolupráce jednotlivých rezortů spočívající ve sjednocení postupů a přístupů pracovníků
při práci s rodinami a dětmi, dále pak snížení počtu dětí umístěných ve všech typech ústavní péče a podpora forem náhradní rodinné péče. 

Deinstitucionalizace v kontextu výše uvedeného souvisí s řadou aktuálních témat. Následující číslo časopisu (3/2022) dává prostor pro další možná chápání deinstitucionalizace, mimo její tradiční pojetí spojené s transformací sociálních služeb a transformací péče o ohrožené děti. Na deinstitucionalizaci bude nahlíženo perspektivou možných příležitostí a výzev. 

Téma deinstucionalizace pak může být příležitostí a současně výzvou pro vzdělavatele v oblasti sociální práce, neboť deinstitucionalizační perspektivy by měly být nedílnou součástí studijních plánů vyšších odborných a vysokých škol.

Těšíme se na vaše jak akademické, tak publicistické příspěvky v široce pojaté tématice Deinstitucionalizace: výzvy a příležitosti.

Monika Chrenková,
editorka čísla, Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity