Terénní sociální práce s akcentací na vztah mezi pracovníky/pracovnicemi a klienty/klientkami 

Navazování vztahů je lidskou přirozeností a potřebou. Ať už je to vztah k rodině, k přátelům, ke známým nebo třeba k vlastnímu sebepojetí a sebehodnocení. Jako pomáhající pracovníci a pracovnice nutně vstupujeme do vztahu s našimi klienty, kteří si tak tvoří vztah nejen ke službě, ale i k nám, jako k představitelům poskytované služby a konkrétním osobnostem. Následující text se zabývá možnostmi využití poznatků o vztahu klienta a pracovníka při poskytování služeb terénního programu (nejen) pro lidi užívající drogy a vlivem sebepojetí na tento vztah a na poskytování zmíněných služeb.

MPSV (2010) definuje terénní sociální práci jako jednu z metod sociální práce, službu sociální prevence, která se zaměřuje na pomoc lidem v nepříznivé situaci nebo lidem žijícím v sociálně vyloučených lokalitách. Do takových lokalit a míst, kde se lidé v nepříznivé situaci nacházejí, pravidelně docházejí terénní pracovníci a pracovnice. Ti se snaží navázat kontakt s cílovou skupinou a následně pomocí nástrojů terénní práce zmírnit negativních důsledky a rizika nepříznivých životních situací, ve kterých se jejich klienti ocitají, včetně dopadu na společnost. Pracovníci a pracovnice klientům pomáhají s přístupem ke službám, vzdělávání, nebo k bydlení. 

Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.

Zapomněli jste heslo?

Nemáte předplatné? Objednejte si ho.

Chci předplatné