5/2015

Moc a bezmoc v práci s klientem

Text se zaměřuje na genderové percepce u sociálních pracovnic a pracovníků, kteří pracují s rodinami. Obsahuje výsledky kvalitativního výzkumného šetření, jehož cílem bylo zjistit, jak genderové konstrukce sociálních pracovníků a pracovnic týkající se obrazu matek-klientek a otců-klientů ovlivňují jejich představy o možnostech řešení obtížných situací, které klienti a klientky prožívají v interakcích mezi rodinným a pracovním životem. Kvalitativní šetření potvrdilo zásadní rozdíly ve vnímání matek-klientek a otců-klientů u sociálních pracovnic a pracovníků. Pomáhající pracovníci a pracovnice si na základě, mnohdy nereflektované, stereotypní percepce rodiny vůbec neuvědomují potřebu matek-klientek a otců-klientů řešit problémové situace interakcí sfér práce a rodiny.Zobrazit text

V textu je popisováno možné uplatnění moci sociálním pracovníkem ve vztahu ke klientům v přístupu zaměřeném na člověka (PCA). Nejprve jsou představeny způsoby uplatnění moci ve vztahu ke klientovi, které jsou mnohdy v protikladu s PCA. Uplatnění moci sociálním pracovníkem souvisí s pomáhajícím nebo kontrolním zaměřením sociální práce. Rogers uplatňuje jiné vnímání pojmu moc a kontrola ve vztahu ke klientovi na rozdíl od jiných autorů v sociální práci. Jeho pojetí moci dává moc do rukou klientů, a tím je činí kompetentními k řešení jejich problémů. S využitím dat z výzkumu mezi sociálními pracovníky, frekventanty nebo absolventy výcviku v Přístupu zaměřeném na člověka, pořádaného Diakonií, diskutuji možnost uplatnění Rogersova pojetí moci ve vztahu ke klientům sociálních pracovníků. Moc má v kontaktu s klienty spíše zápornou konotaci, jako posílení hendikepů, kterými klient strádá.Zobrazit text

Tento článek se zabývá náplní a způsobem uskutečňování sociální práce v oblasti hmotné nouze na kontaktních pracovištích Úřadu práce České republiky. V roce 2012 došlo v důsledku tzv. sociální reformy k rozdělení agendy hmotné nouze, což způsobilo změny ve vykonávání sociální práce. Ta se omezila především na vyplácení dávek pomoci v hmotné nouzi a základem sociální práce se tak stala byrokratická činnost. Na základě konceptu bezmoci analyzuji příčiny této redukce sociální práce a důsledky, které měla na psychologické nastavení samotných sociálních pracovníků. Za pomoci veřejně-politických dokumentů, polostrukturovaných rozhovorů a již uskutečněných výzkumů a analýz v článku ukazuji, že hlavními viníky jsou politizace a ekonomizace sociální práce.Zobrazit text

V obecném povědomí naší společnosti panují zakořeněné představy, že lidé s homosexuální orientací, ať se již jedná o muže, či ženu, nejsou vhodní pro výchovu dětí. Mezi nejčastější argumenty patří negativní dopady na děti, které pramení z homosexuální orientace rodičů. V předkládaném článku s využitím kvalitativní výzkumné strategie je zodpovězena výzkumná otázka: Jaké zkušenosti mají sociální pracovníci a pracovnice oddělení sociálně-právní ochrany dětí při svěřování dětí lesbickým biologickým matkám? Ze zkušeností těchto sociálních pracovníků vyplynulo, že jim chybí informace k této problematice, což je motivuje k jinému postupu, a navíc, v situaci, kdy mají moc nad těmito klienty, se cítí bezmocní.Zobrazit text

Sociálního pracovníka lze vnímat jako nositele moci, jako někoho, kdo má kapacitu ovlivňovat síly v životním prostoru klientů. Zároveň je nositelem určité společenské autority či „vyšší moci“. V kontextu výše zmíněného se jeví jako nelogické, že se sociální pracovník cítí bezmocný. Přesto se z realizovaných výzkumů ukazuje, že sociální pracovníci jsou při výkonu své praxe vázáni legislativními předpisy, veřejnou zakázkou společnosti, pracují v různých organizacích a s klienty, jejichž problémy jsou často obtížně řešitelné. Z těchto a dalších důvodů se mohou cítit bezmocní, neschopni jednat. V tomto bodě je potřeba si položit otázku, zda se jedná o bezmoc získanou v procesu praktikování sociální práce. Jestliže se sociální pracovníci opakovaně setkávají s frustrací své potřeby pomoci klientům z důvodu vnímaných omezení sociální práce jako takové, může u nich tento proces iniciovat a udržovat pocit bezmocného aktéra. V rámci nevědomé obrany proti tomuto pocitu bezmoci potom mohou vlastní bezmoc projektovat do svých klientů, které díky tomuto mechanismu vnímají jako bezmocné změnit svou životní situaci. Cílem tohoto článku je s využitím teoretických konceptů a výsledků výzkumu identifikovat možné kořeny bezmoci sociálního pracovníka, upozornit odbornou veřejnost na aktuálnost tohoto tématu v naší profesi a navrhnout způsoby práce, které by mohly přispět k jeho mírnění.Zobrazit text

Článek analyzuje současnou situaci v sociální práci s bezdomovci v ČR a navrhuje vhodné postupy pro sociální práci s touto cílovou skupinou. Vychází z reflexe praxe sociální práce i teoretických a empirických studií bezdomovectví. Teoretickým východiskem je koncept stigmatu E. Goffmana. Článek se zabývá problematikou případové práce v kontextu strukturálních podmínek této činnosti. Autor chápe skupinu bezdomovců jako skupinu „marginálních mezi marginálními“.Zobrazit text

Matky s mentálním postižením (MP) byly velmi dlouhou dobu opomíjenou skupinou jak ve výzkumu, tak v každodenní praxi sociálních pracovníků a speciálních pedagogů. Přitom zkušenosti, postoje, kvalifikovanost a nabízená podpora ze strany odborníků do jisté míry určují kvalitu života těchto matek a zejména jejich dětí.
Cílem výzkumu prezentovaného v tomto článku bylo analyzovat klíčová témata determinující úspěšné či neúspěšné zvládání mateřské role matek s MP z hlediska sociálních pracovníků. Autoři provedli dotazníkové šetření dovedností, zkušeností a postojů sociálních pracovníků k vybraným aspektům těhotenství a mateřství žen s mentálním postižením. Výzkumu se zúčastnilo 329 odborníků (sociálních pracovníků, speciálních pedagogů). Výzkum potvrdil, že odbornost a nabízená podpora ze strany sociálních pracovníků není dostatečná. Rozvoj klíčové sociální služby (sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi) společně s posílením kapacit a dalším profesním rozvojem odborníků se z hlediska adekvátní podpory matek s MP jeví do budoucna jako stěžejní.Zobrazit text

Text seznamuje s koncepcí a výstupy výzkumného šetření zaměřeného na problematiku dětí ohrožovaných týráním a zanedbáváním. Jádro výzkumu bylo založeno na studiu životních trajektorií ohrožovaných dětí. Důraz byl kladen na důsledný rozbor informací o rodinném prostředí, v němž tyto děti vyrůstaly. Záměrem výzkumu byla detekce signifikantních vztahů mezi výskytem týrání a zanedbávání dětí a jejich rodinným prostředím. Přednostně byly zkoumány jednotlivé znaky rodin, v nichž prokazatelně docházelo k ohrožování dětí. Tyto znaky byly pomocí statistické analýzy dále zpracovávány a uváděny do vztahů také s jinými jevy. Vyhodnocením získaných dat byla učiněna taková zjištění, která obecně předpokládaná očekávání o „ohrožujících rodinách“ z části překonala.Zobrazit text