Snižování prahů v pobytových sociálních službách pro lidi bez domova osobám s látkovou závislostí je tématem, jež se čím dál častěji dostává do popředí zájmu soudobých sociálních pracovníků v jejich každodenní praxi. Jejich přesvědčení o správnosti změny v přístupu k této cílové skupině je vytvářeno skrze konflikt dosavadně nastavených pravidel služeb pro vstup a jejich využívání s potřebami klientů v kontextu jejich vlastních potřeb a perspektiv. Je však nutno uvést, že v popředí jejich pozornosti je také řada dilemat, jež se k problematice práce s lidmi v sociálně nepříznivých situacích spojených se ztrátou bydlení s látkovou závislostí váží a mohou mít vliv na proces implementace změn v nastavení služeb. Často jsou zmiňovány pojmy jako bezpečí, obava, vysoká investice a nejistý výsledek intervence. Na celý proces se však lze dívat také jako na příležitost pro změnu, a to hned v několika významných oblastech.
Je přirozené, že soudobí sociální pracovníci jsou čím dál častěji ve svém jednání nuceni řešit situace svých klientů, jež vyžadují hledání alternativních přístupů namísto dosavadně zažité praxe. Reagují tak na každodenní zkušenost v kontextu situace, kdy odhad celkového počtu osob bez střechy (venku a v noclehárnách) a žijících v situaci bez bytu (osoby v azylových domech, v domech na půl cesty, v ubytovacích zařízeních pro ženy, v obecních ubytovnách, vězeňských a zdravotnických zařízeních) podle mezinárodní typologie ETHOS na území ČR je 23 830. Zhruba polovina sčítaných osob bez domova žije „venku“ či využívá přechodné nízkoprahové noclehárny pro osoby bez přístřeší
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
