Analýza / zamyšlení nad přínosem a limity zákona o sociálních službách

Cílem příspěvku je analyzovat vybrané části zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Vzhledem k rozsahu článku se jedná o rozbor několika vybraných oblastí. Autorka vychází především ze svých zkušeností z kontextu sociálních služeb a vzdělávání sociálních pracovníků. Dílčím cílem příspěvku je zamyšlení nad přínosem a možnými limity zákona o sociálních službách.

Předmět úpravy a příspěvek na péči

V roce 2006 vstoupil v platnost zákon o sociálních službách, který dle mého názoru přinesl přelom v poskytování sociálních služeb. Již v § 2 jsou uvedeny zásady, že má pomoc vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit aktivně, podporovat rozvoj samostatnosti. Osoby, klienti by neměli dlouhodobě setrvávat v nepříznivé sociální situaci. Cílem je, aby člověk využívající sociální služby žil ve svém přirozeném prostředí, čímž je myšlena rodina a blízké osoby, ke kterým je poután sociální vazbou.

Člověk, který nemůže nebo nechce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pobývat doma, nebo ve svém přirozeném prostředí a potřebuje využít pomoci jiné osoby či sociální služby, může požádat o příspěvek na péči. Podmínky nároku na příspěvek na péči jsou upraveny ve druhé části zákona o sociálních službách. Náklady na tento příspěvek se hradí ze státního rozpočtu a jeho příjemce, tedy osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby, se může rozhodnout, zda využije pomoci této osoby, terénní sociální služby, či příspěvek použije na úhradu péče ve službě pobytové. V případě pobytových služeb se vyplácená částka příspěvku na péči liší a v celé své výši pokrývá poskytnutí péče v sociální službě.

Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.

Zapomněli jste heslo?

Nemáte předplatné? Objednejte si ho.

Chci předplatné