Dětské advokační centrum jako symbol multidisciplinarity

Systém péče o děti zasažené násilím v rodině vyžaduje koordinovanou spolupráci mnoha aktérů, mezi něž patří pracovníci z řad policie, sociálně právní ochrany dětí, státního zastupitelství, lékařství a psychologie. Cílem takové spolupráce je prevence sekundární viktimizace dětí, zajištění adekvátní podpory a profesionálního přístupu k této cílové skupině (Johansson, Stefansen 2019). Tato spolupráce se však v české praxi ze systémových důvodů ukazuje jako velmi náročná a limitovaná. Z kvalitativní analýzy Centra LOCIKA (2021) vyplývá, že členové rodiny, kteří byli vystaveni závažnému domácímu násilí, se při vyšetřování a poskytování následné pomoci dostanou do kontaktu s průměrně 47 různými osobami na 15 různých místech a s dětmi mluví po dobu vyšetřování případu 29 různých osob. Model, který se na základě zahraničních zkušeností jeví jako vhodný pro koordinaci multioborové spolupráce a zajištění potřeb dětí, se nazývá Dětské advokační centrum (Child Advocacy Center, model USA), popř. v Evropě barnahus (model severských zemí). Cílem dětských advokačních center je usnadnit jednotlivým aktérům multioborovou spolupráci díky možnosti scházet se „pod jednou střechou“, a prostřednictvím toho zajistit profesionální, bezpečnou a erudovanou péči o děti, které byly vystaveny násilí.

Vznik a praxe dětských advokačních center v zahraničí

První dětská advokační centra (dále DAC) začala vznikat na území USA před téměř třiceti lety a aktuálně jsou rozmístěna po celém kontinentu (Rasmusson 2010). Americkým modelem se na konci 90. let inspirovaly severské státy, nejdříve Island a krátce poté Švédsko, které postupně iniciovaly vznik DAC s označením barnahus (v překladu „dům pro děti“) na území dalších evropských států. Mezi univerzální principy evropských DAC patří přátelské prostředí zaměřené na potřeby dítěte a multioborová spolupráce, tj. seskupení všech aktérů „pod jednou střechou“ (Rasmusson 2010).

Principy stojí na předpokladu, že při práci s dětskými oběťmi násilí je zásadní předcházet riziku retraumatizace, které může být způsobeno opakovanými výslechy dětí v prostředí, ve kterém nejsou zajištěny jejich potřeby. Z tohoto důvodu se koncept jednoho místa, které sjednocuje všechny aktéry a umožňuje sdílení jejich postupů a jednotlivých kroků, jeví jako nejlepší možné řešení jak pro samotné děti, tak pro zainteresované profesionály.

Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.

Zapomněli jste heslo?

Nemáte předplatné? Objednejte si ho.

Chci předplatné