Hans Selye: Co dělá dobrého výzkumníka

Sedí, hlavu v dlaních, a přemýšlí, jak nastaví své bádání. Uvažuje nad tématem a výzkumnými otázkami. Cílené abstraktní uvažování není jednoduché. S pocitem marnosti vstane, obchází stůl, chvílemi se dívá z okna a pak bloudí očima po místnosti. Hledá činnost, která by byla v tuto chvíli důležitější než to zpropadené nastavování… „Ach jo!“ s povzdechem se vrací ke stolu a začíná znovu.

Snad každý poctivý student sociální práce prožívá před koncem studia podobné okamžiky. Také sociální pracovníci hledající odpovědi na otázky plynoucí z praxe a výzkumníci toužící přinášet užitek to tak jistě také prožívají. Má-li být jejich práce někomu (něčemu) užitečná, musí být dobrá. Co jim ale pomůže dosáhnout dobrých výsledků? Jistě, potřebují vědomosti a dovednosti; vědomosti získávají studiem a dovednosti tréninkem, ale ani hora informací a měsíce či roky praktických zkušeností z člověka nutně nedělají dobrého výzkumníka.

Inspirován dílem Hanse Selyeho („From dream to discovery“, v českém překladu „K záhadám vědy“) docházím k názoru, že dobrého výzkumníka dělají zejména jeho vlastnosti a schopnosti. Ty pravé vlastnosti a schopnosti spolu s vědomostmi a dovednostmi mohou vytvářet z člověka hledajícího odpovědi na výzkumné otázky dobrého výzkumníka. Ale které vlastnosti a schopnosti výzkumníka v oblastech sociální práce jsou ty pravé? Selye nám ve svém podnětném díle představuje důležité vlastnosti a schopnosti dobrého výzkumníka.

Důležité vlastnosti a schopnosti

Dobrý výzkumník je nadšený a vytrvalý. S horlivostí a zápalem směřuje k dosažení vytyčených cílů. Nespokojený se současným stavem vzplanul pro určitou myšlenku a vytrvale (ne tvrdohlavě) jde za jejím naplněním. Na své cestě je odolný proti neúspěchu a jednotvárnosti rutinních technik výzkumné práce. „Síla vytrvalosti pramení ze zdravého optimismu, odvahy a víry,“ píše Selye.

Dobrý výzkumník je inteligentní. Je schopný chápat věci a využívat nabyté znalosti v nových situacích. Vědomě analyzuje i kombinuje fakta a dovede pominout vše, co se netýká zkoumaného problému. Dokáže se soustředit na předmět svého zájmu a pomocí abstrakce vylučuje věci nedůležité.

Dobrý výzkumník je zručný. Umí užívat různorodé strategie, metody, techniky a nástroje výzkumné práce, i když je zrovna nemusí potřebovat. Není otrokem jednoho postupu. Rozumí problémům svého oboru a neustále se rozvíjí. Selye dobrému výzkumníkovi doporučuje, ať si průběžně vytváří „zásobu předpokladů a zručností“, které se mu budou velice hodit, když dostane „neočekávaný dobrý nápad“.

Dobrý výzkumník jedná v souladu s morálními zásadami. Je poctivý sám k sobě i k lidem okolo. Má úzký vztah k tomu, co chce zkoumat nebo zjišťovat: „Je třeba mít cit pro to, jak věci (a lidi) chápat, jak je jasně vnímat, jak je ovlivňovat a jak si vysvětlovat jejich význam a dosah,“ píše Selye o vztahu s okolím a doplňuje, že neméně důležitá je „snášenlivost, ochota k organizování skupin, přesvědčování jiných a ochota vyslechnout si cizí argumenty“.

Za nejdůležitější vlastnost však považuje Selye originalitu. „Je přímo neuvěřitelné, jak touto jedinou vlastností je možno kompenzovat nedostatky všeho ostatního,“ píše a dodává: „Schopnost originálně, tvořivě myslet umožňuje nezávislý, nový pohled na věci.“

Dobrý výzkumník v oblastech sociální práce

Osobnost dobrého výzkumníka v oblastech sociální práce sestává z jedinečného poměru vlastností, schopností, vědomostí a dovedností jednotlivých studentů, sociálních pracovníků, výzkumníků a dalších odborníků působících v sociální práci. Dobrý výzkumník dokáže díky cílevědomému směřování a vytrvalosti dovést své výzkumy až tam, kde už o jejich užitečnosti rozhodují jiní.

(Text byl publikován v čísle 1/2011.)

Roman Baláž