Online svět je pro mladé stále přirozenějším prostředím. Z výzkumu Kopeckého a Szotkowského (2019) vyplývá, že ze vzorku 27 177 dětí jich ve věkové hranici do 13 let používá sociální sítě 51,75 %, ve vzorku 13–17 let je to až 75,61 %. Není ani překvapením, že 51,75 % dětí mladších 13 let využívá sociální sítě i přesto, že nesplňují věkový limit.[1] Výzkum dále ukazuje, že 59 % z dotazovaných dětí a mladých lidí není závislých na připojení přes Wi-Fi, ale má možnost připojit se na internet pomocí nějaké formy čerpání dat – tedy v zásadě neomezeně (Kopecký, Szotkowski, 2019). A proto bylo jen otázkou času, kdy do online prostředí aktivně vstoupí služby, které se práci s dětmi a mládeží věnují.
Proč jsme se do online prostředí vydali?
Už před pandemií jsme vnímali, že se zvyšuje počet dětí a mladých lidí, kteří tráví svůj volný čas v online prostoru (více v našem předchozím článku, Pšenicová, 2020), a využívali jsme proto „sítě“ ke komunikaci s cílovou skupinou, předávání informací nebo kvůli preventivní práci. To ale v době pandemie přestalo stačit. Kvůli opakujícím se lockdownům, omezení setkávání a distanční výuce totiž byli mladí a děti na online prostředí mnohem víc odkázáni.
Zájem být s námi v kontaktu online a řešit tam s námi svoje obtíže jsme zaznamenávali i v rámci registrované terénní sociální služby, jejíž cílovou skupinou jsou děti a mládež od 8 do 26 let. Zároveň jsme sledovali, že navazování kontaktu v online prostředí je pro děti a mladé v mnoha momentech jednodušší než mimo něj – tedy že online prostor snižuje práh dostupnosti služby. [2] Činnost organizace se proto během pandemie z velké části přesunula do onlinu.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
