Jiná sociální práce je možná

Podnítit angažovanost různorodých aktérů veřejných systémů pomoci a podpory směrem k zapojování lidí v obtížných životních situacích do rozhodování měla za cíl konference Participativní přístupy v sociální práci, kterou na sklonku září pořádala Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity.

Pořadatelky vytvořily prostor pro setkání lidí, kteří mají zkušenost se sociální prací v rozdílných kontextech a z různých perspektiv. „Šlo nám o umožnění dialogu o tématu participace mezi různými aktéry z řad sociálních pracovnic a pracovníků, takzvaných uživatelek či uživatelů sociální práce, úřednic a úředníků, akademiček a akademiků, studentek a studentů,“ říká jedna z hlavních pořadatelek Eliška Lindovská. „Také nás zajímalo, jak by takové setkání mohlo vypadat, jaký by byl jeho průběh, jaký nejvhodnější formát zvolit,“ dodává.

Konference trvala dva dny a sestávala z příspěvků zahraničních odborníků, prezentací ukázek dobré praxe a workshopů, jejichž cílem bylo rozvinout téma participace při společné týmové práci účastníků konference v malých skupinách. „Potěšil nás počet zájemkyň a zájemců o téma participace v sociální práci a aktivní zapojení všech účastníků, včetně uživatelek a uživatelů sociálních služeb,“ popisuje průběh akce Eliška Lindovská. „Chuť diskutovat jednotlivá podtémata konference v rámci jednotlivých utvořených skupin z účastníků, nás překvapila,“ doplňuje a přiznává, že pro uspokojení zájmu všech zúčastněných nebyl vymezen dostatečný časový prostor.

Odbornou část konference tvořily příspěvky zkušených realizátorů a propagátorů participativních přístupů. Leida Schuringa z Holandska se ve svém příspěvku zaměřila na různé obsahy pojmu participace a rozlišila participaci vertikální a horizontální. Vertikální participaci chápala jako prostor, který je strukturálně pro participaci občanů vytvářen. Horizontální participace vzniká „ze zdola nahoru“ a umožňuje lidem dosahovat větší míry sociální inkluze a tím vlivu na systémové okolnosti jejich života. Svůj příspěvek ukončila slovy: „Pevně věřím, že participace je dlouhodobě udržitelný způsob práce s lidmi, který je ale možný pouze v případě, že do něj zahrneme všechny skupiny lidí. Tedy nejen ty, se kterými se nám snadno pracuje a hledá řešení nebo ty, co nám jsou podobní a rozumíme jim. To ale vyžaduje, abychom dokázali překlenout všechny zdánlivě protichůdné názory.”

Michael Lavalette z Velké Británie představil historii radikální sociální práce a střešní organizaci SWAN, jejíž motto Jiná sociální práce je možná rezonovalo sálem a mezi účastníky po celé dva dny. Martin Burrows, také z Velké Británie hovořil o vývoji participace v rámci londýnské organizace Groundswell, která mimo jiné uplatňuje participativní výzkum a její práce je položena na zaměstnávání lidí se zkušeností bezdomovectví v rolích vrstevnických poradců (peer pracovníků).

Příklady dobré praxe poté prezentovaly organizace Platforma pro sociální bydlení, ASLIDO – Akční skupina s lidmi bez domova, Jako doma, Trialog, komunitní projekty Moravskoslezského kraje či Vzájemné soužití.

Jestliže cílem konference bylo podpořit uvažování různých aktérů o možnostech participace v podmínkách České republiky, lze tvrdit, že cíl akce se podařilo naplnit. Důkazem jsou výstupy z workshopů, kdy jednotlivé různorodě složené týmy rozvinuly dílčí témata participace. Lidé v týmech se zamýšleli na tím, kdo, kde, s kým a kdy by měl či mohl usilovat o zapojování lidí s problémy do rozhodování o politice, přístupech a řešeních daných problémů.

Organizátorky jdou ale dále. „Naším dlouhodobým záměrem je přiblížit téma participace širší odborné veřejnosti a zasadit se o to, aby možnost volby takého způsobu práce byl v sociální oblasti samozřejmostí a pomáhající pracovnice a pracovníci měli dostatek informací a dovedností k tomu, aby jej mohli uplatňovat,“ popisuje úmysl organizátorek Eliška Lindovská. Již dnes plánují druhý ročník konference o participativních přístupech. Zvažují změnu formátu akce tak, aby se jednotliví aktéři mohli ještě více zapojit. „Chceme dát lidem prostor už při samotném konkretizování tématu budoucí akce,“ uzavírá Eliška Lindovská.

Roman Baláž