Penitenciární sociální práce před propuštěním odsouzeného na svobodu

Náplní práce sociálního pracovníka pracujícího s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody je zejména sociální práce, která je zaměřena na plynulý přechod odsouzeného do řádného občanského života.

Sociální pracovník se podílí na vytváření koncepce zacházení s odsouzenými, zpracovává sociální posouzení, spolupracuje s příslušnými orgány sociálního zabezpečení, poskytuje sociálně-právní poradenství, provádí výchovnou a poradenskou činnost pro odsouzené, udržuje přímé pracovní kontakty s orgány státní správy, církvemi, charitativními a zájmovými občanskými sdruženími v místě věznice, ale také v místě trvalého pobytu odsouzeného, navazuje potřebné kontakty s blízkými osobami odsouzených, podílí se na řešení sociálních problémů.

Sociální pracovník je s odsouzenými po celou dobu jejich výkonu trestu

Vedle individuálního sociálně-právního poradenství vede také skupinové sociálně-právní poradenství s odsouzenými. Sociální pracovník je v kontaktu s odsouzenými během celého průběhu jejich výkonu trestu odnětí svobody, tedy od jeho nástupu do výkonu trestu, v průběhu výkonu trestu, až po jeho propuštění na svobodu, kdy poté přebírá sociální práci

v případě zájmu a potřeby propuštěného sociální kurátor v místě jeho trvalého pobytu, a to
v rámci tzv. postpenitenciární (následné) péče.

Příprava odsouzeného na život po propuštění z vězení začíná již při jeho nástupu do výkonu trestu odnětí svobody a prolíná se celým průběhem výkonu trestu odnětí svobody. Sociální pracovník bývá často jediným člověkem, který si v tomto prostředí vytváří s odsouzeným obyčejný důvěrný lidský vztah. Musí být dostatečně trpělivý a silný, aby byl schopen unést všechny zkoušky ze strany odsouzeného, a musí být schopen přijímat odsouzeného vždy bez předsudků.

Společnost, ale také vztahy se vyvíjejí a tím se vyvíjí a mění i celková situace odsouzeného. Právě proto provádí v rámci bezproblémového začlenění propuštěného do společnosti sociální pracovníci věznic před koncem trestu jednotlivých odsouzených tyto aktivity: Předvýstupní poradenství, které se provádí cca 2 měsíce před koncem trestu u každého odsouzeného. Při tomto individuálním pohovoru s odsouzeným sociální pracovníci zjišťují podmínky, do kterých se bude daný jedince po propuštění vracet.

Prevence možných problémů po propuštění

Zjišťuje se, zda má rodinné zázemí, zajištěné bydlení, zaměstnání, zda je schopen svou novou situaci řešit. V případě, že by se odsouzenému až v této předpropouštěcí době vyskytl nějaký existenční problém, který by ho čekal po propuštění na svobodu, je ještě dostatek času tento začít řešit, a to zejména ve spolupráci se sociálními kurátory v místě trvalého pobytu odsouzeného či jeho rodinných příslušníků. Vše je na ochotě a zájmu odsouzeného svůj problém řešit. V případě, že problém odsouzený řešit nechce, jsou mu nastíněny problémy, které se na současný problém mohou nabalit.

Každý odsouzený je v rámci předvýstupního poradenství náležitě poučován o možnosti následné pomoci, o spolupráci se sociálními kurátory, je poučován o evidenci na úřadě práce v případě, že nemá zajištěno zaměstnání, jsou mu vysvětlena veškerá práva a povinnosti uchazeče o zaměstnání, včetně potřebných dokladů k první evidenci uchazeče o zaměstnání, je také poučen o vyřízení sociálních dávek státní sociální podpory a hmotné nouze a v neposlední řadě také o možnosti využít v případě potřeby náhradního ubytování v místě jeho trvalého pobytu či v blízkém okolí, tak aby jeho přechod do občanského života byl co nejméně problémový.

Základní aktivity práce s propouštěnými

V případě, že odsouzený žádá následnou pomoc od sociálního kurátora a souhlasí s odesláním Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody, zasílá toto věznice sociálnímu kurátorovi do místa trvalého bydliště odsouzeného cca 6 týdnů před jeho propuštěním. Zatímco předvýstupní poradenství se provádí s každým odsouzeným, kterému končí trest odnětí svobody, další popisované aktivity se provádějí s odsouzenými, jejichž sociální situace toto vyžaduje, jedná se především o:

1. Poskytnutí ošacení a obuvi – pro mnohé z nás naprosto banální věc, ale pro odsouzeného, který nemá funkční rodinné a sociální zázemí a výkon trestu odnětí svobody nastoupil v letním čase v ošacení odpovídající letnímu počasí a konec trestu má stanoven na čas zimní, je toto nezbytná materiální pomoc. Takovému odsouzenému je v průběhu jeho věznění předána adresa na Český červený kříž či na Charitu, kdy tyto organizace odsouzenému zdarma pošlou základní ošacení a obuv, případně si odsouzený vybere z vězeňského skladu ošacení a obuvi.

2. Příspěvek při propuštění – jestliže odsouzený nemá při propuštění dostatek financí na svém účtu, který by postačil k úhradě nezbytných potřeb, lze odsouzenému při propuštění poskytnou finanční příspěvek až do částky 2 000 Kč. Nezbytnými potřebami se v tomto případě myslí cestovné do místa pobytu a stravné, popř. nocležné do 1. možné návštěvy sociálního kurátora, který již propuštěnému zajistí následnou sociální pomoc. Sociální pracovníci věznice napíší Návrh na poskytnutí příspěvku odsouzenému podle jeho celkové sociální situace a tento návrh schvaluje ředitel věznice.

3. Zajištění spojení do místa pobytu – řada odsouzených se musí po propuštění dostat domů z věznice, která může být mnohdy vzdálená od místa jejich pobytu i stovky kilometrů. Tito neznají způsob dopravy od dané věznice, proto jsou sociální pracovníci věznice i v tomto případě nápomocni a odsouzeným ochotně poskytují podrobný seznam spojů, a to jak autobusových, tak i vlakových či spoje městské hromadné dopravy.

4. Zajištění kontaktu se sociálním kurátorem – v neposlední řadě je každému odsouzenému v případě jeho zájmu a potřeby poskytnut kontakt na příslušného sociálního kurátora, který odsouzeného v případě potřeby navštíví v rámci kontinuální sociální práce již v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, popř. pouze z preventivních důvodů, či tohoto odsouzený kontaktuje v případě potřeby až po propuštění.

Doporučení k bezproblémové reintegraci do společnosti

Pokud propuštěného člověka po odpykání si trestu odnětí svobody nikdo na svobodě nečeká, jeho další existence na svobodě přináší velká rizika, která mohou být nad jeho síly je zvládnout. S malou částkou peněz, která mu byla poskytnuta při propuštění, popř. ji měl našetřenou z pracovního procesu ve vězení, v lepším případě s platnými doklady totožnosti a s propouštěcí zprávou z věznice se vydává takovýto člověk na novou cestu svým životem. Je to pro něj život cizí, zapomenutý život, společnost je pro něj jiná, rychle se vyvíjí, obchody jsou jinde, než byly, zboží je dražší, městská hromadná doprava jezdí jinam, než jezdila, toto všechno vede k tomu, že propuštěný jedinec zjišťuje, že je cizí ve svém vlastním městě. Mít zajištěno již před koncem výkonu trestu odnětí svobody bydlení a zaměstnání je nejlepší krok k včasné a bezproblémové reintegraci zpět do společnosti a k prevenci kriminální recidivy.

(Text byl publikován v čísle 2/2012.)

Lenka Kujevská, Martina Dundrová
terapeutka, sociální pracovnice
Věznice Heřmanice

 

Použité zdroje:

DUNDROVÁ, M. Penitenciární sociální práce jako forma prevence recidivy páchání trestné činnosti. Bakalářská práce. Ostrava: FSS OU, 2011.

HÁLA, J. Úvod do teorie a praxe vězeňství. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2005.

JUSTOVÁ, M. Zem, ktorá nemá svoje nebo: Sociálna práca s trestanými osobami. 1. Turany: Sofa, 2009.

Náplň práce sociální pracovnice. Věznice Heřmanice, Ostrava, 2010.

Vyhláška č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů.