Případy sociální pracovnice K-centra, nestátní organizace

Případ, který se vyvíjí dobře

Věře je dnes 25 let. Od šestnácti let chodila s mužem, který byl závislý. S ním se rozešla a všichni její další partneři byli také závislí na drogách. Nějakou dobu chodila i s „vařičem“, s výrobcem drogy. Od sedmnácti začala sama užívat drogy nitrožilně. Krátce na to se nakazila hepatitidou typu C. Od roku 2010 začala navštěvovat K-centrum, to jí bylo 18 let. V té době ještě chodila do učení. Spokojená tam nebyla, od základní školy nezapadala do kolektivu. Byla, jak sama říkala, dítě na okraji.

Věra má dva sourozence, bratry. Jeden v době, kdy jsme jí poznali, žil v zahraničí. Druhý během večírku vypadl nebo vyskočil z okna, byl pak dlouhodobě v rehabilitační péči v ústavu. Takže v čase Věřiny začínající dospělosti už bratři doma nebyli.

Rodiče Věry jsou v pořádku, jsou zdraví, oba pracují. Maminka by pro děti udělala všechno, až moc je ochraňovala. Děti nebyly zvyklé na samostatnost.

Věra šla ještě před osmnáctým rokem bydlet do garsoniéry, ve které předtím bydlel bratr pracující v cizině. Bydlela tam se svým partnerem. Rodiče jí na bydlení přispívali.   

Učení Věra nedokončila. O bydlení brzy přišla, protože jí rodiče přestali podporovat. Bydlela po známých z drogové scény. A vydělávat si začala prostitucí.

V roce 2012 otěhotněla. Poskytovali jsme jí poradenství zaměřené na její zdraví a zdraví dítěte. Zdálo se však, že jí naše rady moc nezajímají.  V říjnu 2012 na ní někdo poslal anonymní udání na OSPOD. Pracovnice OSPOD ji kontaktovala jako rizikovou matku. Ona se zalekla toho, že by o dítě mohla přijít. Začala zase chodit do K-centra a zaměřovala se na to, jak se ochránit před hrozbou, že jí dítě bude odebrané. To už byla v sedmém měsíci těhotenství. Začalo se řešit bydlení a vybavení pro dítě. Podařilo se přizvat ke spolupráci její rodiče, i oni k nám začali docházet na poradenství. Takže střídavě chodila Věra sama nebo spolu s rodiči. Věra plnila nějaké úkoly, na nichž jsme se dohodli. Udělala dohodu s rodiči, že když bude „čistá“ bude u nich moct bydlet. Proto chodila na testování na přítomnost drog v těle. Výsledky testů se hlásily na OSPOD. Testy ukazovaly, že v některých týdnech abstinuje, v některých ne.

V prosinci 2012 poté, co si dala pervitin, překotně porodila císařským řezem, nebyla totiž schopná při porodu spolupracovat. Dítě bylo na oddělení pro nedonošence. Ona tam za ním docházela jen zřídka.

V té době jsme uspořádali případovou konferenci. Byli tam zástupci OSPOD, Arkády, Věra i její rodiče. Domluvilo se, že matka Věry nastoupí na rodičovskou dovolenou a dítě jí bude svěřeno do pěstounské péče. Věra měla bydlet dál s rodiči a její matka jí měla učit, jak se starat o dítě. Bylo to spojeno s podmínkou, že Věra bude dál chodit do Arkády na poradenství a dál bude chodit na testy a bude čistá.

Nějaký čas Věra fungovala podle dohody. Ale zase se v testech objevily známky užívání drog. Dělali jsme s ní motivační rozhovory. Pak přestala chodit domů, toulala se kdoví kde, takže rodiče jí řekli, že už jí v bytě nechtějí.  

Na dalším setkání s pracovnicí OSPOD se domluvilo, že Věra bude k rodičům za synem docházet. Její matka si zapisovala, co Věra dělala, když za synem přišla. Po několika měsících bylo v záznamech vidět, že Věra se na péči už nepodílí, přijde domů, lehne si do postele a spí. Pak domů i přestala docházet, jen své matce volala.

V říjnu 2013 nastal zlom. Věra k nám přišla a řekla, že ví, že abstinenci sama nezvládne. Začali jsme zařizovat léčbu v terapeutické komunitě s vyhlídkou, že po čase by tam s ní mohl být i její syn. To se povedlo.

V prosinci 2013 šla na detoxifikaci. Pak nastoupila léčbu v terapeutické komunitě. Na další schůzce s pracovnicí OSPOD a rodiči jsme domluvili, že když Věra vydrží v léčbě měsíc fungovat, rodiče jí tam přivezou syna. To se také stalo, od ledna 2014 měla Věra syna u sebe.

Absolvovala celou léčbu, zhruba 10 měsíců, i doléčování v Praze. V Praze si potom zařídila i léčbu žloutenky. Pak se vrátila do Písku.  Rodiče jí pomohli najít byt a práci. Pak si našla partnera, který drogy nebere. S ním teď žije. Před dvěma týdny se jí narodila dcera. Rodiče jí pomáhají se synem a všechno se zdá být dobré.  Už skoro pět let Věra drogy nebere.

Případ, který se nevyvíjí dobře

Jitce je dnes 34 let. Experimentovala s různými druhy drog od třinácti let. Přes extázi a pervitin přešla na opiáty, hlavně na heroin. Do třinácti let žila s rodinou v Praze; když její otec zemřel, odstěhovala se s matkou a se sestrou do jižních Čech. Moc se jí tu nelíbilo a na střední školu se vrátila do Prahy. Tam propadla do drogové závislosti. Školu nedokončila, protože v posledním ročníku otěhotněla. Zkoušela abstinovat, prošla léčbou a krátce byla bez drog. Když byl jejímu synovi rok, zase začala drogy užívat a přestala se o syna starat. Ten by svěřen do pěstounské péče její sestře.

To Jitka zpracovala ne jako svoje selhání, ale jako spiknutí rodiny proti sobě. Měla pocit, že jí dítě ukradli. Začala chodit do K-centra, chtěla testování, aby dokázala, že abstinuje. Jenže testy ukazovaly, že bere drogy dál. Po necelých dvou letech vzdala snahu získat dítě do své péče. A přestala syna navštěvovat.

Našla si partnera – uživatele opiátů. Byli pak spolu v substitučním programu, Brali Subutex a další léky. Žili v partnerově bytě. Zkoušeli pracovat, v tom byl Jitčin partner úspěšnější než ona. Ona vlastně nikdy nepracovala. Jestli si dobře pamatuji, nejdelší doba, jakou vydržela pracovat byly dva týdny. O bydlení pak přišli a začali se živit prodejem drog. Partner měl sem tam nějaké brigády. Bydleli po garážích, po squatech.

Občas zkoušela kontaktovat sestru a svého syna. A také zkoušela přijít do jiného stavu s tímto partnerem. Kde kdo, včetně nás, jí vysvětloval, že v její situaci to není dobrý nápad. Ona si představovala, že jí dítě vytáhne z jejího neutěšeného života. (Tuhle představu má dost našich klientek.) Několik let se jim dítě nedařilo. Tak se s přítelem rozešla a letos si našla nového partnera, s ním okamžitě otěhotněla a v současné době čeká dvojčata.

Nový partner je také závislý na drogách, nepracuje. Bydlí spolu ve stanu. Ona je v pátém měsíci a blíží se zima. My jsme jí navrhovali, že by mohla bydlet v azylovém domě a tam by pak mohla být i s dětmi. Jenže tam s ní partner bydlet nemůže a ona nechce být bez něj. Ona připouští, že on se o ni nepostará, ale nechce se ho vzdát. Ona dál užívá opiáty v kombinaci s léky. Je vyhublá, podvyživená. Do poradny ke gynekoložce chodí. Samozřejmě jí všude říkají, co drogy s jejími dětmi udělají. Na specializovaná vyšetření nechodí, protože ta se platí a musí se za nimi jezdit daleko. Ona, pokud má nějaké peníze, tak je přednostně dá za drogy. Takže se ani neví, co se s dětmi v jejím těle děje.

Jakmile jí doporučíme něco, co se jí nelíbí, tak za námi přestane chodit. Ona si vůbec nechce připustit možnost, že by jí děti mohly být odebrány. Přitom je to dost pravděpodobné.

Navíc je trestně stíhaná za prodej drog. Chodí na výslechy na policii. Takže je možné, že skončí ve vězení pro ženy. Paradox je, že tam by měla ona, případně i děti zaopatření základních potřeb. Za celou dobu, co ji známe, jsme u Jitky nezaznamenali její snahu řešit situace, do kterých se dostávala tak, aby nesměřovala do dalších a větších těžkostí.

Kateřina Veselá,
sociální pracovnice K-centra, Arkáda Písek
 
Zpracoval   O. Matoušek