Recenze knihy: Sexualita osob s postižením a znevýhodněním

Recenze knihy: Martina Venglářová, Petr Eisner a kol. Sexualita osob s postižením a znevýhodněním. Praha: Portál, 2013.

Sexualita patří k základním lidským potřebám a je hodnotnou součástí života všech lidských bytostí bez rozdílu. Přes tento nezpochybnitelný fakt však můžeme vysledovat, že osoby se zdravotním postižením/znevýhodněním byly prizmatem medicínského modelu velmi často vnímány jako „pasivní příjemci péče“, kteří jsou „asexuální“, což generovalo řadu mýtů o jejich sexuálních potřebách. Humanizační tendence ve společnosti odrážející paradigmatický posun k sociálnímu modelu postižení (Pfeiffer, 2005) však mají za následek, že postupně dochází ke zplnomocnění těchto jedinců jako aktivního subjektu sexuálních práv. Nastíněný myšlenkový přerod, podpořený mj. Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením (2007), způsobuje, že ačkoliv oblast sexuálních potřeb námi sledované skupiny osob patřila v diskurzu sociální práce ještě na počátku nového milénia k výrazně teoreticky i empiricky poddimenzovaným tématům, v současné době stojí, i s přihlédnutím k její lidskoprávní dimenzi, v centru pozornosti mnohých odborníků.

Většinu dosavadní knižní produkce v této oblasti ovšem musíme připsat zejména zahraničním autorům. V tomto ohledu je proto nutno ocenit recenzovaný počin, který v době jeho vydání patřil k vůbec prvním odborným publikacím (viz např. jen Kracík, 1984, 1992; Drábek, 2013) tuzemské provenience o naplňování sexuálních potřeb u vybraných skupin uživatelů sociálních a zdravotních služeb. Kromě toho bohaté profesní zkušenosti dvou hlavních autorů ve čtenáři budí naději, že publikace nebude pouhou syntézou teoretických poznatků, ale i praktickou příručkou, po níž mohou sáhnout jak poskytovatelé sociálních a zdravotnických služeb, tak i samotní lidé se zdravotním postižením a znevýhodněním.

Jak se jí tato očekávání podařilo naplnit? Úvodem je třeba říct, že hodnocenou knihu, na níž v různém mentálním podílu participovali celkem čtyři autoři, lze z hlediska obsahu pomyslně diferencovat na dvě části: Obecnou, která nabízí základní vhled do tématu a je pokryta celkem třemi kapitolami. Ta první, Lidská sexualita a její změny, od Martiny Venglářové je otevřena historickou exkurzí do fenoménu lidské sexuality, na niž je navázáno introspekcí do vývoje oboru sexuologie, včetně akcentu na specifika sexuologie v českém prostředí. Je na škodu, že teprve až v druhé polovině kapitoly je obšírněji vymezen klíčový pojem kapitoly – sexualita a dílčí aspekty s ní související, v souvislosti s čímž působí text poněkud nekonzistentním dojmem. Kladně však kvituji, že tato obecněji pojatá část kapitoly je prokládána praktickými příklady a v závěru osvětluje principy přístupu k sexualitě klientů různých typů služeb. Uvedená pasáž, jež si jistě najde své příznivce na poli sociálních služeb, by tedy mohla vytvořit ideální platformu pro více prakticky zaměřené kapitoly, které monografie rovněž nabízí.

Druhá kapitola, nazvaná Psychosexuální vývoj a jeho poruchy, od sexuoložky Jany Spilkové však tohoto potenciálu nevyužívá. Na pouhých sedmi stranách textu je totiž čtenář seznámen s fázemi sexuálního vývoje člověka, přičemž jen dva závěrečné odstavce textu jsou specificky vztahovány ke sledované skupině osob s postižením. Na seznam použité literatury navíc není v textu řádně odkazováno, což poněkud snižuje odborné vyznění kapitoly.

S podobnými úskalími se, žel, setkáme i při čtení třetí kapitoly, v níž se Martina Venglářová zaměřuje na Sexuální poruchy. Tato je totiž nasycena jenom dvěma tematickými celky: (1) Sexuálními dysfunkcemi, jejich příčinami a možnostmi léčby a (2) Sexuálními deviacemi a možnostmi jejich sexuologické léčby. Znovu se však jedná o generalizovaný náhled na pojednávané téma, kdy pouze zanedbatelné množství informací je cíleno na osoby s postižením/ znevýhodněním.

Jakkoliv první části recenzovaného počinu nelze upřít, že obsahuje relevantní informace, nabízí se otázka, jestli by tyto obecné informační toky nebylo možné syntetizovat do homogennějších celků, na něž by bylo plynule navázáno zbylými šesti praktičtěji zaměřenými kapitolami, jež tvoří druhou pomyslnou část publikace. Text by tak působil o poznání přímočařeji.

Pokud čtenář prožíval při čtení vstupních kapitol drobné rozčarování, toto bude zcela určitě rozptýleno při čtení druhé části knihy, jež téma sexuality osob se zdravotním postižením/ znevýhodněním zaostřuje a přináší v této souvislosti převážně prakticky pojímaný materiál. Dokladuje to hned čtvrtá kapitola nazvaná Práce se sexualitou v rámci organizace od Petra Eisnera. Jedná se o informačně hutný, přesto však čtivý text, který je jasně vztahován k praxi sociálních a zdravotnických služeb. Kapitola, přestože je rozsáhlá, je obsahově vyvážená, logicky uspořádaná, reflektující různé aspekty spjaté s tématem, a hojně doplněna o praktické příklady, což patří také k jejím nejsilnějším bodům. Oceňuji, že značná pozornost je věnována ose zapojení pracovníka do práce se sexualitou člověka s postižením, a to s dostatečnou reflexí možných úskalí a etických dilemat, ale i cílových skupin (od uživatele služby až po jeho rodinné příslušníky), s nimiž je třeba v této souvislosti spolu/pracovat. Kladně hodnotím také zevrubnou deskripci Domu sexuality v organizaci a Protokolu sexuality, včetně příkladů dobré praxe a možných rizik.

Obsah páté kapitoly – Osvěta – jež je rovněž autorským příspěvkem Petra Eisnera, je navzdory obecnému názvu primárně koncentrován na uživatele s mentálním postižením. V textu jsou adekvátním způsobem diskutována všechna relevantní subtémata, přičemž pozitivně hodnotím zejména představení jednotlivých forem, metodických postupů a pomůcek, jichž lze při poskytování sexuální osvěty této cílové skupině v zařízeních sociálních služeb využít, ale i uvedení praktických příkladů jak z domácího, tak zahraničního prostředí.

Je na škodu, že teprve až v druhé třetině knihy se – vzhledem k převažujícímu zájmu autorů o cílovou skupinu osob s mentálním postižením (viz např. 5. kapitolu) – objevuje samostatná kapitola věnující se sexualitě lidí s mentálním postižením. Dovedu si totiž představit, že by měla své opodstatnění spíše na začátku druhé části publikace. Kompenzací ale budiž fakt, že Martina Venglářová a Petr Eisner v ní praktickou optikou nahlížejí na aktuální a rovněž i některá „palčivá“ témata. Ať už jde o nejčastější mýty o sexualitě lidí s postižením anebo o specifika doprovázející sexuální život těchto osob, včetně problematických aspektů souvisejících s naplněním těchto jejich potřeb, a to s přihlédnutím ke stupni jejich mentálního postižení.

V tuzemských akademických kruzích lze tematiku sexuálního násilí páchaného na osobách s postižením považovat za teoreticky i empiricky neukotvenou. Kladně proto hodnotím zařazení takto zaměřené kapitoly do recenzované monografie, jež je výsledkem tvůrčí spolupráce Martiny Venglářové a advokátky Lucie Hrdé. Druhá jmenovaná spoluautorka do textu přispěla úvodním vymezením právních pojmů souvisejících se sexuálním násilím, zatímco hlavní autorka už konkrétně zaměřuje svou pozornost na specifika sexuálního násilí u osob s mentálním postižením, a to s akcentem na signály indikující sexuální násilí u sledované skupiny osob, na profil pachatele a doporučené intervence při vzniku incidentů, přičemž musím znovu ocenit praktické pojetí předložených informací. Nemalá pozornost je věnována také prevenci sexuálního násilí. Drobnou výtku směruji snad jen k místy nevhodně užité terminologii (např. „mentální handicap“) a nejasné práci s použitými zdroji, neboť jejich seznam plně nekoresponduje se skutečně uvedenými citacemi v textu.

Jestliže autoři doposud intenzivně diskutovali možná specifika doprovázející naplnění sexuálních potřeb u osob se zdravotním postižením, osmá a devátá kapitola, jež jsou shodně příspěvkem od Martiny Venglářové, tuto linii zajímavým způsobem doplňují o další dvě cílové skupiny ohrožené nižší mírou saturace sexuálních potřeb – seniory a lidi s duševním onemocněním. V předposlední kapitole pojednávající o sexualitě seniorů oceňuji reflexi možných limitů, s nimiž mohou být osoby v seniorském věku konfrontovány při snaze saturovat sexuální potřeby, či představení možností podpory jejich intimity v kontextu podmínek panujících v zařízeních sociálních služeb. Logickým krokem se jeví také zařazení podkapitoly o problematickém chování seniorů se sexuálním podtextem (např. masturbace na veřejnosti, obtěžování pracovnic v přímé péči) a následném postupu při řešení takových situací. V závěru kapitoly pak kladně kvituji pasáž o sexuálním násilí páchaném na této skupině osob.

Závěrečná kapitola o sexualitě osob s duševním onemocněním se pokouší alespoň v základních obrysech postihnout téma, jemuž není v českém prostředí věnována dostatečná pozornost, což si bezesporu zasluhuje slova chvály. Jelikož by nebylo v rozsahových možnostech knihy postihnout všechna onemocnění spadající do této kategorie, autorka se selektivně zaměřuje na schizofrenii, depresi, manické afektivní poruchy a závislosti na psychoaktivních látkách a alkoholu. V širších souvislostech je nicméně primárně propracováno pojednání o sexualitě osob s psychózou, zatímco v případě zbylých zmíněných duševních poruch jde jen o stručný (často v rozsahu čtyř až pěti odstavců) vhled do tematiky, bez hlubšího postihnutí souvisejících aspektů.

Jak tedy zhodnotit recenzovaný počin jako celek? Budeme-li se na něj dívat jako na odbornou monografii, pak je třeba ocenit šíři diskutovaných témat i snahu nabídnout čtenáři integrující pohled na zvolený fenomén, v návaznosti na což autoři čerpají z poznatků psychologie, sexuologie, speciální pedagogiky, sociální práce anebo vývojové psychologie. Toto komplexní pojetí si tedy určitě najde širokou škálu příznivců mezi odbornou i laickou veřejností. Současně je však nutno kriticky reflektovat jisté rezervy publikace, jež spočívají zejména v místy nelogickém uspořádání jednotlivých kapitol (jakkoliv mají v knize své opodstatnění), méně obratné analýze a syntéze problému v kapitolách sytících první třetinu knihy, ale i ve volnější práci s odbornými zdroji. Pokud bychom ale knihu vnímali z hlediska jejího praktického přínosu, tedy spíše jako příručku, pak je třeba uznat, že se jedná o cenný materiál, který může v českém prostředí přispět k otevření odborné diskuse na toto téma, a tedy i k jeho detabuizaci. Platí to zejména o kapitolách ve druhé a třetí třetině knihy. Oceňuji přitom, že autoři nenahlíží na pojednávaná témata nekriticky, ale reflektují taktéž možná rizika, resp. úskalí, s nimiž mohou být sociální pracovníci konfrontováni při práci se sexualitou jejich uživatelů. I proto se domnívám, že by se publikace měla stát jakousi „povinnou četbou“ pro všechny sociální pracovníky. Text je navíc psán čtivým jazykem a je doplněn o bohatý obrázkový a grafický materiál, v návaznosti na což si v něm každý čtenář najde pasáže, které ho, ať už při prvotním seznámení s tématem, anebo snaze implementovat ho do praxe, obohatí. I proto se některé výše formulované slabší stránky recenzovaného počinu v konečném důsledku stanou nepodstatnými.

Magdalena Hanková,
Centrum výzkumu FHS, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Použitá literatura a zdroje

DRÁBEK, T. 2013. Partnerský a sexuální život osob se zdravotním postižením – publikace pro odborné sociální poradenství. Praha: Svaz tělesně postižených v České republice, o. s.

 KRACÍK, J. 1992. Sexuální výchova postižené mládeže. Praha: Karolinum.

KRACÍK, J. 1984. Tělesně postižený jedinec a výchova k  manželství a  rodičovství. Sociální politika, 10(6), 136–137.

PFEIFFER, D. 2005. The Conceptualization of Disability. In: MAY, G. E., BRASKE, M. B. (Ed.). Ending Disability Discrimination. Strategies for Social Workers. Boston: Pearson & AB.

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. 2007.