Reflexe praxe: Nás zajímá příběh

Chudoba, nezaměstnanost, absence dostupného bydlení či rozpad rodin, to jsou některé ze zásadních problémů, které významně ohrožují společenské fungování rodin. Politika státu definovala nástroje, jejichž pomocí lze ohrožené rodiny podporovat a zajišťovat tak zdravý vývoj dětí v rodinách. 

Jedním z těchto nástrojů jsou sociální služby, či lépe jeden typ sociálních služeb: sociálně aktivizační služby pro rodiny dětmi. „Podporujeme zejména rodiny s více dětmi, chudé rodiny či rodiny zadlužené v zajištění optimální výchovy a péče o jejich děti,“ popisuje zaměření sociálně aktivizační služby Radka Růžičková, vedoucí služby Rodinný sociální asistent, která je registrovanou sociální službou sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi pro region Znojemska. 

„Velmi často jde o vzájemné nepochopení se.“

„Našim klientům se nedaří naplňovat očekávání školy, sousedů, OSPODu či širší rodiny, a tak prožívají problémy, které jim pomáháme zvládat,“ charakterizuje problémy rodin Radka Růžičková. „Přitom jde velmi často o vzájemné nepochopení se. Například škola nebo OSPOD po rodičích něco vyžadují, ale v procesu předávání požadavků dojde k neuvědomovaným komunikačním potížím, které pak vedou k nedorozuměním a někdy i k zásadním problémům rodin, které jen těžko sami zvládají,“ dodává.

Služba Rodinný sociální asistent je terénní sociální službou. Podporuje rodiny s dětmi v jejich přirozeném sociálním prostředí a všude tam, kde rodina na Znojemsku potřebuje. Převážnou část práce s rodinami zabírají podpůrné asistenční činnosti s vyplňováním různých formulářů, kterým lidé nerozumějí, doprovody na jednání s různými institucemi a trpělivá informačně vzdělávací činnost, která v ideálním případě vede k samostatnosti rodin.

„Nejdůležitější je vybudovat na důvěře založený vztah s rodinou,“ líčí problematiku navázání spolupráce Radka Růžičková. „Jak vám by se líbilo, kdyby k vám domů přišel cizí člověk a začal by vám povídat, co máte dělat jinak, co začít dělat a co nedělat vůbec,“ pokračuje. „Chvíli trvá, než členové rodiny pochopí, že jsme tu proto, abychom jim pomohly, a ne proto, abychom je kontrolovaly.“ Navázání takového vztahu trvá i půl roku.

„Sociální pracovnice je často jediná, kdo vyjadřuje zájem o rodinu.“

Pracovnice Rodinného sociálního asistenta se nezaměřují na vedení rodičů k úklidu, praní a plnění ledničky nebo dětí k dělání úkolů a pravidelnému ořezávání tužek. Zaměřují se na to, aby rodiče měli zájem mít uklizeno, čisto a plnou lednici a aby děti chodily do školy a chtěly si dělat úkoly. „Naši klienti pociťují bezmoc a nezájem ze strany druhých. Naše sociální pracovnice je často jediná, kdo vyjadřuje zájem o rodinu, o děti či o maminku, která všechny živí. Je to sice cizí ženská, ale maminka dříve nebo později pochopí, že u nich není proto, aby jí kontrolovala lednici a pračku,“ popisuje své zkušenosti Radka Růžičková. „Nás zajímá příběh. To, že v rodině je něco špatně, neuklízí se, nepere se a děti nechodí do školy, má nějakou příčinu, kterou společně hledáme. Ne vždy se ji snažíme odstranit, protože to není možné (např. úmrtí v rodině), ale snažíme se, aby rodina pochopila příčiny svých potíží, naučila se účinné strategie, jak s nimi nakládat. Jakmile se to podaří, je velice pravděpodobné, že členy rodiny začne zajímat, jak žijí, a jejich situace se zlepší,“ rozvíjí téma průběhu práce s rodinou.

„Informace usnadňují naši komunikaci při řešení případů klientů.“

Ke zlepšení situace rodiny je ale zapotřebí i podpory mimo rodinu, a to v institucích, se kterými se rodina při řešení svých problémů setkává. „Nám se podařilo navázat dobrou spolupráci se všemi důležitými organizacemi na Znojemsku,“ předává své zkušenosti Radka Růžičková. „Když služba začínala, obešla jsem všechny důležité instituce a navázala jsem první kontakty. Od té doby pravidelně každý rok organizuji společná setkání, na kterých pracovníkům z jiných organizací vysvětluji, co a jak děláme a proč zrovna toto neděláme a z jakého důvodu. Získáváme tím mnoho cenných sdílených informací, které později velmi usnadňují naši komunikaci při řešení konkrétních případů našich klientů.“ 

Při vzájemných setkáních pracovníků z různých organizací je diskutována důležitost společného směrování konkrétní rodiny jedním směrem. Není možné, aby OSPOD směroval rodinu zásadně jiným směrem než škola či Rodinný sociální asistent. Každá organizace by měla při svých intervencích do problémových situací rodin brát na zřetel jasné směrování konkrétní rodiny i možnosti a limity jiných zapojených organizací.

Roman Baláž