Role sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu domácí hospicové péče

Ve svém příspěvku poukazuji příkladem dobré praxe na význam role sociálního pracovníka v multidisciplinárním sociálně-zdravotním týmu terénní hospicové péče. Popisuji jednotlivé činnosti, metody sociální práce v přístupech sociálního pracovníka, koordinátora hospicového týmu a zároveň i důvěrníka klienta. Znalost kompetencí jednotlivých členů v týmu klade zvýšené nároky především na odbornost sociálního pracovníka, jeho znalosti, schopnosti i profesionalitu.

Domácí hospicová péče Oblastní charity Blansko působí na území okresu Blansko již od roku 1999. Za poslední čtyři roky prošlo touto péčí cca 145 klientů a jejich rodin. Cílovou skupinu tvoří nevyléčitelně nemocní, u nichž byla ukončena léčba vedoucí k uzdravení. Služba je poskytována těm, kteří chtějí dožít doma, o které jejich blízcí mohou a chtějí pečovat. Indikačním kritériem je vyčerpání kauzální léčby. Další léčba a péče je zaměřena na zmírnění potíží, které onemocnění způsobilo.

Multidisciplinární tým

V multidisciplinárním týmu Domácí hospicové péče (dále jen DHP) pracují zdravotní sestry, které prošly odborným proškolením v paliativní péči, sociální pracovník s odbornou průpravou směřující ke zvládání traumatických situací i psychohygieny, psychologové, duchovní a dobrovolníci. Tento tým zajišťuje odbornou komplexní péči. Sociální pracovník je v tomto týmu vnímán jako profesionál – vzdělaný v oboru a pracuje v souladu s Etickým kodexem sociálních pracovníků[1] i Etickým kodexem hospicové péče[2]. Jeho prioritami jsou práva a zájmy klienta. Umí být aktivním spolupracovníkem a dát klientovi podporu, kterou zároveň dokáže udržet pod kontrolou.

Lékařskou péči v DHP na Blanensku řídí 2 lékařky, které úzce spolupracují s praktickými lékaři a onkology, dojíždí do domácnosti ke klientům minimálně 1x týdně a dále dle potřeby. Na telefonu jsou rodině i ostatním členům týmu k dispozici 24 hodin denně.

Určitým problémem je nemožnost preskripce léčiv a absence paliativní ambulance. Při indikaci léčiv se lékařky DHP obrací na praktické lékaře, kteří mají určitou omezenou možnost preskripce. Registrované zdravotní sestry pracují pod agenturou domácí péče, zdravotní výkony jsou hrazené pouze smluvně zavázanými zdravotními pojišťovnami. Ve spolupráci s nemocnicí Blansko je v současné době rozjednáno zřízení paliativní ambulance.

Úkoly a role sociálního pracovníka

Sociální pracovník v hospicovém týmu je součástí sociálního systému klienta a svým jednáním jej významně ovlivňuje. Na klienta a jeho potíže nenahlíží jen na základě klientova chování, ale také z pohledu prostředí, kde žije (rodina, komunita). Nepřipravenost systému na tuto formu péče, neodpovídající podmínky, které provázejí umírajícího doma, mohou vést ke ztrátě důvěry a k nejistotě.

Úkolem sociálního pracovníka je vnímat člověka komplexně, v kontextu jeho bytí, vztahů a prostředí, nikoliv jen jeho chorobu. Zjištění všech okolností utrpení je procesem, který stojí za námahu. Pocity viny a výčitek, neodpuštění, starost o rodinu, osamění, strach jsou zátěží jak pro klienta, tak i pro jeho okolí. Vyřešení vztahových záležitostí může podstatnou měrou ulevit od bolesti, která se zdá být pro klienta „nesnesitelnou“.

Při řešení problematických situací v péči o klienta je úkolem sociálního pracovníka určit osoby, kterých se klientův problém dotýká, a zahrnout je do procesu řešení problému. Klient je chápán jako autonomní a kompetentní řešit svůj problém. Sociální pracovník zdůrazňuje význam jeho aktivity a zároveň funguje jako facilitátor, který aktivuje nevyužité zdroje a hledá společně s klientem různé vhodné alternativy. Svým chováním se snaží navázat důvěryhodný vztah, který přináší klientovi světlo do života a zmírňuje jeho utrpení.

Skutečnost, že klient považuje nalezená východiska za svá vlastní, dává daleko větší naději, že se jich bude také držet. V sociální práci platí, že největší cenu pro klienta má to, na co si přijde sám, často svízelně, se značnou námahou a mnohdy také navzdory počátečním neúspěchům. Je důležité nechat klienta hned od začátku mluvit. Mohou se tím odstranit případné předpojatosti, které vůči sobě pociťujeme.

Je-li nutné zajistit rodině pomoc v podobě péče o imobilního klienta, spolupracuje sociální pracovník s příslušnými sociálními službami – pečovatelskou a odlehčovací službou. Ve spolupráci se zdravotní sestrou průběžně mapuje situaci v rodině, spolupracuje na individuálním plánu péče, zjišťuje potřebnost sociálních úkonů, zprostředkovává zajištění zdravotních úkonů a předává ostatním členům týmu další pokyny k péči. Dle přání klienta zprostředkovává kontakt na psychologa, duchovní službu, zajišťuje pomoc rodině v oblasti vyřizování nepojistných dávek, apod. Sociální pracovník tak plní úlohu koordinátora a zprostředkovatele pomoci a zároveň je klientovi a jeho rodině průvodcem a oporou.

Průběh práce s klientem

Klienti jsou přijímáni do DHP na základě písemné žádosti, kterou potvrdí praktický lékař, ošetřující lékař při hospitalizaci nebo jiný lékař-specialista. Lékařka DHP společně se sociálním pracovníkem DHP navštíví klienta v jeho přirozeném prostředí. Sociální pracovník provede vstupní sociální šetření, lékařka nastaví paliativní léčbu. Klient je seznámen s možnostmi, limity, právy a nabídkou služeb. Je sestaven plán péče, frekvence a rozsah návštěv. Jednotlivé návštěvy, včetně telefonických konzultací, jsou zaznamenávány do písemné dokumentace, kterou společně s klientem sepíše sociální pracovník.

Sociální pracovník je také svolavatelem a zároveň facilitátorem multidisciplinárního týmu, který se schází na společných konzultacích jedenkrát týdně, kdy se domlouvá na dalším postupu.

Ne všichni klienti DHP potřebují zdravotní nebo sociální péči, může jít také o edukační, psychologickou, duchovní podporu, která je stěžejním pilířem DHP. Zjistí-li sociální pracovník, že některé potřeby klienta jsou nad rámec jeho kompetencí, obrátí se na ostatní členy týmu. Jde o otázky smyslu života, duchovní bolesti či přijmutí skutečností.

Při umírání nabývají na intenzitě psycho-sociální těžkosti a také bolest spirituální. S trápením psychického a sociálního rázu se snaží pomoci psychologové a další sociální pracovníci. Tato oblast péče se v DHP začíná postupně rozvíjet, je kladen důraz na pomoc v umírání. I přes to, že umírání má u každého člověka zcela jedinečnou podobu, základní snahou DHP je, aby nemocný netrpěl po žádné stránce a aby byl řádně ošetřován ve všech svých dimenzích. Pastorační péče vychází z potřeb akutní i paliativní medicíny. Utrpení mnohdy spočívá v samotě. Každý člověk se v určitých okamžicích svého života dostává do situací, kdy hledá blízkost někoho či něčeho, a právě v  duchovním světě nachází naději.

Součástí činnosti DHP je péče o pozůstalé. Dvakrát ročně jsou pořádána setkání pro pozůstalé, kteří tak mají možnost konzultovat svoje problémy či získat důležité informace.

Závěr

Nikdo z nás nezná svůj okamžik smrti. Ať dojde k tomuto momentu kdykoli, je pro umírajícího dobré mít někoho nablízku, kdo by mu dával najevo svoji přítomnost a podporu. Je třeba si uvědomit, že sociální pracovník v týmu DHP plní dva úkoly – vykonává službu a zajišťuje pomoc. Velký důraz by měl být dán na nezbytnost ve vyjednávání mezi institucemi o potřebách klienta, tak aby byly dodržovány profesní principy sociální práce. Vyjednávání může vést k rozšíření služeb nebo ke změně jejich pojetí. Multidisciplinární tým hospicové péče neslibuje uzdravení, ale nebere naději. Neslibuje vyléčení, ale slibuje léčitelnost a péči o pozůstalé. Lidem dnes záleží na kvalitě jejich života, jejich autonomní rozhodování začíná převažovat nad paternalistickým přístupem. Sociální pracovník v tomto týmu musí mít otevřené nejen oči, ale i srdce.

Iveta Čípková,
vedoucí Oddělení sociálních služeb
Městský úřad Blansko
 
POUŽITÁ LITERATURA
HAŠKOVCOVÁ, H. 2000. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. Praha: Galén.
MATOUŠEK, O. 2008. Slovník sociální práce. Praha: Portál.
MATOUŠEK, O. a kol. 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál.
OPATRNÝ. A. 1995. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Praha: Pastorační středisko.
SVATOŠOVÁ, M. 1995. Hospice a umění doprovázet. Praha: Nadace NROS z programu PHARE.
 
Elektronické zdroje informací:
 
 

Napsání článku bylo podpořeno v rámci projektu Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje.


 


[1] Etický kodex sociálních pracovníků představuje užitečný nástroj řízení. Vedle toho, že pomáhá sociálním pracovníkům v každodenním rozhodování, lze jej také užívat k posilování etického povědomí, ale i ke zvyšování důvěry vztahu ke klientům.

[2] Etický kodex hospicové péče Oblastní charity Blansko pomáhá pracovníkům řešit etické problémy či dilemata, přispívá k identifikaci s oborem, vede k větší jistotě při provádění sociální práce. Vyjadřuje respekt k hodnotám lidských práv, uznává jedinečnost člověka, pravidla ve vztahu k povolání, ke kolegům, profesní a osobní růst, spolupráci a kvalitu služby.