Standardizace práce se sexualitou v sociálních službách

Úvod

Standardy kvality sociálních služeb byly v České republice [1] povinně zavedeny již od roku 2007 a staly se významnou oporou pro poskytovatele sociálních služeb. Přestože se dotýkají většiny důležitých aspektů kvality poskytování služeb, oblast práce se sexualitou se v nich explicitně neobjevuje. Nejblíže této oblasti je standard č. 2, který se věnuje obecně ochraně práv uživatelů a spoléhá na provázanost s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Právo na aktivní podporu v oblasti sexuality a vztahů uživatelů služeb nacházíme v článcích 22 a 23 této Úmluvy. [2] Samotné zpracování standardu č. 2 a jeho uvedení do života organizace však pro kvalitní práci se sexualitou nestačí. Mnoho služeb se i v současné době práci se sexualitou nevěnuje a těmito potřebami svých klientů se nezabývá. Naše organizace NEBUĎ NA NULE, z. s. – unie sexuálních důvěrníků České republiky, sdružující odborníky pracující se sexualitou a vztahy lidí s postižením v rámci sociálních služeb a speciálního školství, si klade za cíl takový standard pojmenovávat a zavádět do praxe. [3]

Mnoho sociálních služeb dnes už potřebu práce se sexualitou uživatelů vnímá jako akutní. Absence oficiálního rámce, který by jejich fungování v této oblasti upravoval, jim komplikuje orientaci v možnostech sociální služby a poskytování možné podpory uživatelům. Standard by pojmenoval oblast jako jednu ze stěžejních pro kvalitu lidského života a ukončil debaty o tom, zda lidé s postižením vůbec nějaké sexuální a vztahové potřeby mají. Zároveň by stanovil povinnost s tématem pracovat, a to v rámci jasné struktury podpory a nutného zajištění základních podmínek pro uspokojení sexuálních a vztahových potřeb uživatele, především pak v pobytových službách. Práce se sexualitou by se tak jasně odlišila např. od sexuální asistence, včetně nástrojů a metod práce. Právě chápání jasných kompetencí pracovníka v oblasti sociálních služeb je nezbytné pro bezpečnou a profesionální práci se sexualitou, kterou by dnes už moderní sociální služba měla svým uživatelům nabízet.

Osa zapojení pracovníka do práce se sexualitou klienta jako východisko

Jako výchozí nástroj pro standard používáme Osu zapojení pracovníka do práce se sexualitou klienta. [4] Osa rozděluje práci se sexualitou na čtyři úseky podle toho, jaká je intenzita práce, ale hlavně míra intimity, do které je nutné s klientem při řešení zakázky vstoupit. Pilíře standardu se přitom nacházejí na začátku, v první polovině osy.

Základní požadavky směřují především k respektování sexuality u lidí s postižením jako takové a od toho se odvíjejících podmínek pro realizaci sexuality a možnosti naplňování sexuálních a vztahových potřeb. Zajištění intimity a soukromí je tak především v pobytových službách stěžejní podmínkou, bohužel často odvislou od materiálně technických možností zařízení, kde je služba provozována. I v nepříznivých podmínkách se ale dá pracovat s časovými itineráři, intimními místnostmi, využitím koupelen a nouzově i toalet. Klíčový je přístup pracovníků, kteří potřebnost intimity v životě svých klientů vnímají a snaží se ji i v nevyhovujících podmínkách zajistit.

Základní kompetence pro práci se sexualitou

A u respektujícího přístupu pracovníků zůstáváme i nadále. Pojí se s ním soubor základních kompetencí pro práci se sexualitou.

První bazální kompetencí je schopnost aktivní podpory pohlavní identity člověka s postižením nebo znevýhodněním. Hendikep nesmí přebíjet pohlavnost člověka a už vůbec nahrazovat jeho pohlavní identitu, čehož jsme v naší praxi často svědky.

Druhou důležitou kompetencí je schopnost tzv. „adekvátní reakce“, tedy schopnost správně vyhodnotit situaci, ve které se klient nachází a vhodným způsobem na ni reagovat. Zde se často setkáváme s chybami jako je tolerance projevů sexuality přesahujících sociální a zákonné normy, někdy dokonce i bagatelizace sexuálních trestných činů, a to jen z důvodu postižení klienta, nebo naopak zveličování problému a patologizace běžných a přirozených projevů sexuality ze stejného důvodu opět kvůli postižení klienta.

Třetí základní kompetencí je pak správné vyhodnocení a nastavení fyzického kontaktu s klientem v rámci služby. I zde se pracovníci často dopouštějí mnoha chyb, které pak klienty matou a potvrzují jim nesprávné vzorce chování. Není možné, aby pracovník v rámci své profese suploval jinou sociální roli, než ve které v rámci služby ve vztahu ke klientovi je. Mnoho pracovníků si zřejmě neuvědomuje, že mohou takovým přístupem klienta velmi poškodit. Patologické chování některých uživatelů služeb je ale přímo způsobeno nesprávným přístupem pracovníků a postupně graduje do stavu, kdy se začne setrvání uživatele ve službě podmiňovat nasazením tlumící medikace.

Standard by měl dále zahrnovat i nabídku srozumitelné a dostupné sexuální výchovy, osvěty, intervence nebo poradenství. Taková nabídka je nejenom právem lidí s postižením, ale také nezbytnou podmínkou k tomu, aby mohli naplňovat své sexuální a vztahové potřeby svobodně, zodpovědně a bezpečně v rámci zákonných a společenských norem. Poskytování sexuální výchovy, osvěty, intervence a poradenství potřebuje jasný rámec s vytyčením kompetencí pracovníka a metod práce se sexualitou.

Mnoho současných služeb chápe, že je nutné se klientům v této oblasti věnovat, a pro oblast práce se sexualitou tedy vytvořili posty tzv. sexuálních důvěrníků, tedy kompetentních pracovníků, na které se zakázky v rámci služby mohou směřovat. Sexuální důvěrníci disponují dovednostmi a pomůckami a vyhodnocují, zda se mohou zakázkou klienta v rámci služby ještě zabývat, nebo jestli už zakázka náleží jinému odborníkovi mimo sociální službu. Vyhodnocení zakázky klienta vůči možnostem a rámci sociální služby a limitům pracovníka je opět jednou z klíčových dovedností. Není možné, aby pracovník v rámci služby pracoval na zakázce, kterou má řešit např. lékař specialista, nebo sexuální asistence. Zároveň je nutné zdůraznit, že přímé uspokojování sexuálních a vztahových potřeb klientů pracovníky nikdy nemůže být předmětem a cílem sociální služby.

Protokol sexuality

Jako ukotvení rámce standardu a vymezení konkrétních kompetencí i metodických postupů slouží tzv. protokol sexuality – tedy materiál, který si organizace poskytující sociální služby zpracovávají. Jedná se o soubor pravidel, který koncepčně, kompetenčně a metodicky vymezuje možnosti práce se sexualitou uvnitř dané služby. Obsahově se takové protokoly mohou výrazně lišit podle toho, s jakou cílovou skupinou se ve službě pracuje a o jaký typ služby se jedná. [5]

Sebezkušenostní výcvik pro sexuální poradce

NEBUĎ NA NULE, z. s. jsme připravili na základě četných žádostí o hlubší zkompetentnění sexuálních důvěrníků vzdělávací modul Sebezkušenostní výcvik: Sexuální poradce pro specifické cílové skupiny lidí s postižením, který přináší 250 hodin intenzivního vzdělávání pro práci se sexualitou v sociálních službách, případně ve speciálním školství. Snažíme se tak, aby byla kvalitní odborná pomoc v České republice dostupná a standard byl vyžadován ve všech službách.

Závěr

Mnoho klientů nebo jejich rodičů či opatrovníků dnes už podporu v rámci sociální služby poptává a organizace, které mají téma zdravě uchopeno, tak získávají konkurenční výhodu. Bohužel ty, které s tématem pracovat odmítají, nelze v současné době k práci se sexualitou klientů nijak přimět, a proto je nutné snažit se o celostátně fungující a legislativně ukotvenou standardizaci práce s touto důležitou oblastí lidského života. Čím více se pak ve službě s tématem sexuality odborně pracuje, tím lepší mají uživatelé možnosti uspokojit své sexuální a vztahové potřeby, což má výrazný vliv na kvalitu jejich života.

Petr Eisner,
ředitel Unie sexuálních důvěrníků, NEBUĎ NA NULE, z. s.
a
Hana Šimáčková,
předsedkyně, NEBUĎ NA NULE, z. s.

Použité zdroje a literatura:

[1] ČERMÁKOVÁ, Kristýna a Milena JOHNOVÁ. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: průvodce poskytovatele. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002. ISBN 80-86552-45-4. [online]. Copyright © [cit. 24.04.2021]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/225517/pruvodce+%281%29.pdf/a3da091b-e13e-bb30-eafa-e62f1e4fe817

[2] Úmluva o právech osob se zdravotním postižením a Opční protokol: Convention on the rights of persons with disabilities and Optional protocol. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011. ISBN 978-80-7421-037-2. [online]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/225517/umluva_CJ_rev.pdf/20ea6636-6d53-9f6c-7a8b-5dfda91db7f4

[3] O NÁS – nebuď na nule. o nás – nebuď na nule [online]. 2019 NEBUĎ NA NULE, z.s. [cit. 24.04.2021]. Dostupné z: https://www.nebudnanule.cz

[4] OSA ZAPOJENÍ PRACOVNÍKA DO PRÁCE SE SEXUALITOU KLIENTA 2020 – nebuď na nule. o nás – nebuď na nule [online]. Copyright © 2019 NEBUĎ NA NULE, z.s. [cit. 24.04.2021]. Dostupné z: https://www.nebudnanule.cz/osa-zapojeni-pracovnika-do-prace-se-sexualitou-klienta/

[5] VENGLÁŘOVÁ, Martina a Petr EISNER. Sexualita osob s postižením a znevýhodněním. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0373-5.