Tradiční služby v netradiční době

Dům u Libuše je centrum denních aktivit, které realizuje volnočasové a nácvikové programy. Služba je registrovaná jako sociálně aktivizační služba pro seniory a osoby se zdravotním postižením a nachází se v krásném prostředí pražské Výtoně, pod Vyšehradem a blízko oblíbené vltavské náplavky. Dům u Libuše je součástí Centra Podskalí Fokusu Praha, z.ú. a své služby poskytuje klientům už 30 let. Již rok čelí, stejně jako další služby (a ostatně celá společnost), náročné výzvě a řeší, jak zároveň být v kontaktu se svými klienty a zároveň nezvyšovat riziko nákazy koronavirem ani pro klienty ani pro pracovníky.

Posláním Libušky, jak tuto službu láskyplně nazývají pracovníci i klienti, je poskytování dlouhodobé podpory lidem se zkušeností s duševním onemocněním tak, aby klienti měli možnost být v kontaktu s dalšími lidmi, žili aktivní spokojené životy a měli příležitost řešit své problémy s někým dalším, setkávat se a sdílet své životní zážitky i emoce. Naplňovat toto poslání je ovšem v době pandemie náročné, být v kontaktu s dalšími lidmi a žít spokojený život plný zážitků je náročné i pro lidi z běžné populace. 

Libušce je vytvořeno příjemné a bezpečné prostředí, přičemž svým charakterem se jedná o službu s výrazně nižším prahem nežli u ostatních sociálních služeb pro lidi s duševním onemocněním v Praze (lze využívat i anonymně, jednorázově i opakovaně, není vyžadováno potvrzení od psychiatra), Libušku využívají i ti klienti, kteří jiné služby nevyužívají. Služba byla dlouhodobě poskytována ambulantní formou, od ledna roku 2020 byla doplněna i forma terénní. 

Vzhledem k hrozbě nákazy koronavirem bylo skupinových aktivit v terénu výrazně méně, nežli bylo původně plánováno, byly realizovány především v letních měsících. Jednalo se především o pěší výlety a procházky v okolí Prahy, případně posezení v přírodě s opékáním u ohně a hrou na kytaru, oblíbené jsou i  sportovní hry jako pétanque, badminton, bruslení, plavání, jízda na kole či koloběžkách. V počtu klientů se situace výrazně nezměnila – služba byla poskytnuta 209 osobám (v roce 2019 to bylo 213 osob), ovšem došlo ke snížení počtu hodin na klienta na 56 % předchozího roku (v důsledku převahy individuální práce).

Rok 2020 přinesl dalekosáhlé změny ve fungování celé společnosti, což se pochopitelně promítlo do sociálních služeb. Klienti patří k ohroženým, jak z hlediska psychických dopadů v důsledku sociální izolace, tak z hlediska závažného průběhu onemocnění, vzhledem k často zhoršenému zdravotnímu stavu vlivem dlouhodobého života v chudobě. Služba tedy musí k ohrožení klientů přistupovat individuálně a své klienty vhodně podporovat tak, aby se ani nezvyšovalo jejich ohrožení nákazou, ale ani aby nebyli odtrženi od služby, která je dlouhodobě podporuje a ke které mají často citový vztah.

Podpora probíhala i nad rámec běžného fungování. Někteří klienti Libušky nemají prakticky žádné sociální zázemí, které by je podpořilo, proto se o jejich zdraví a bezpečí – ostatně i o možnost jít si nakoupit potraviny nebo využít veřejnou dopravu – starala služba. První roušky byly ušity svépomocí pracovníky, další byly získány od dobrovolníků prostřednictvím skupin na Facebooku. Klienti přicházeli do Libušky s důvěrou a neodcházeli zklamáni – na jaře dostával každý dvě šité roušky, návod na údržbu, desinfekční mýdlo a dle vlastní volby případně křížovky, sudoku nebo omalovánky pro dospělé. V následujících měsících již byly zajištěny roušky, respirátory a desinfekce profesionální, služba vždy hledala cesty, jak zajistit tyto pomůcky bezplatně. 

Vzhledem k epidemiologické situaci jsme hledali vhodné alternativy, jak zůstat s klienty v kontaktu a zároveň nezvyšovat riziko nákazy. Jedním z řešení byl kontakt distanční formou. Pro pracovní porady a supervize byl využíván prostor v aplikaci Jitsi, případně Skype nebo Zoom. To u klientů bylo možné jen v minimální míře, neboť většina klientů nemá přístup k počítači ani wifi a nevlastní tzv. chytrý telefon. Častým nástrojem pro komunikaci mezi klientem a pracovníkem se tedy stal běžný telefon. Dříve pracovníkům sloužil telefonický kontakt s klientem především jako způsob, jak si domluvit osobní konzultaci, v minulém roce se stal přímo nástrojem této konzultace. Aby byl i nástrojem kvalitním, byl tým proškolen v oblasti telefonické krizové intervence, ve zkrácené neakreditované verzi kurzu se zaměřením na potřeby konkrétní cílové skupiny. 

Služba hledá vhodnou rovnováhu, jak nezvyšovat riziko nákazy ani pro klienty, ani pro pracovníky, a jak zároveň zůstávat v kontaktu. Toto vyvažování si žádá citlivé řešení a opakované hledání a nalézání odpovědí v situaci, která je komplikovaná, a předchozí profesní zkušenosti nejsou výraznou pomocí, neboť řešená dilemata jsou úplně nová.

Tým byl experimentálně rozdělen na poloviny a část pracovníků byla vždy na home office a poskytovala klientům podporu distančně, přičemž zároveň plnili administrativní úkoly. Toto řešení bylo přijato kvůli riziku karantény a cílem bylo zamezit situaci, kdy by se ocitl celý tým najednou v karanténě. Řešení ale pracovníci nehodnotili pozitivně a poukazovali na obtíže při předávání informací a narušení týmové dynamiky. Dle naší zkušenosti se jedná o dobré opatření při platnosti několika týdnů či měsíců, ale nikoli v horizontu časově neurčitém a dlouhém.

Vzhledem k výše uvedenému začal tým opět fungovat společně, a to při dodržování opatření. U vstupu desinfekce na ruce a roušky pro klienty zdarma, tým v respirátorech. Aktivity upřednostněny individuální.

K nákaze v týmu došlo v lednu, onemocněl jeden z pracovníků, což vedlo k rozhodnutí pro dobrovolnou karanténu všech pracovníků, určující byla snaha ochránit klienty před případnou nákazou. Část práce s klienty se v tu chvíli přesunula do distanční formy, s většinou klientů probíhaly konzultace telefonicky. Ovšem některé aktivity Libušky bylo nezbytné řešit ambulantně – konkrétně hygiena (sprchování, koupelna), praní a sušení prádla (v roce 2020 byla zakoupena nová pračka a sušička, která umožňuje uskutečnit celý cyklus, tedy praní a sušení, za jednu hodinu, což pro klienty představuje velkou výhodu), přístup k počítači pro kontakt s úřady. Situace byla vyřešena s využitím kolegů z dalších služeb téhož centra, konkrétně z Komunitního týmu 11+4 a sociální rehabilitace Hvězdáři.

Sociální pracovníci z jiných týmů byli průběžně v on-line kontaktu se stálým týmem Libušky a pod vedením svých „přátel na telefonu“. Klienti nezvyklou situaci hodnotili pozitivně, k pracovníkům neseznámeným s prostorem přistupovali i s jistým pobavením. Zastupující pracovníci nárazovou změnu programu vlastně uvítali jako změnu rutiny. Týmy měly možnost probrat své pracovní postupy a sdílet praxi, což znamenalo přínos pro obě strany. Tým v karanténě výrazně zlepšil za dobu pauzy své dovednosti v práci on-line, a to jednak při pomoci kolegům v orientaci v prostředí, které jim je vlastní, jednak v práci na metodických dokumentech, kdy si vyzkoušeli paralelní práci v on-line dokumentech.

Vedoucí služby, Bc. Ivan Košteyn, k tomu uvedl: „Kolegové byli skvělí, vlastně jsme se neviděli, ale vykládali jsme jim, co kde je, kam se co dává, co vyžadují a potřebují kteří klienti, zvládla se i potravinová pomoc. Kolegové i klienti byli spokojeni, všechno běželo tak, jak má.“

Výsledně hodnotíme dopad karantény pozitivně – tým Libuše se zlepšil v IT dovednostech (práce na sdílených dokumentech online, příprava a využití online schůzek na různých platformách) a pracovníci služeb sociální rehabilitace měli možnost vyzkoušet si práci svých kolegů. 

V průběhu pandemického období došlo ke změnám potřeb klientů, což vychází i ze situací, které klienti nečekaně musí dnes a denně řešit – důležitou kompetencí se stala informační gramotnost a schopnost vyznat se v situaci a platných nařízeních. Změny jsou velmi rychlé, ale i chaotické, přicházejí různé protichůdné informace. Klient má potřebu se v nich orientovat, mít přehled, vědět, co smí a co ne. Pracovníci odpovídají na otázky, kde znají odpovědi – co klient musí mít, co nesmí dělat?, ale i takové, kde odpovědi nezná – jak dlouho bude trvat…?, kdy už budu moci jít do lesa? Časté jsou intervence týkající se vyrovnávání se strachem, smutkem, vztekem: „Co mohu dělat, abych se nezbláznil, já už to nevydržím!“

Pracovníci ve větší míře nežli dříve jsou žádáni o provázení online světem, do něhož se nyní přesunulo mnoho aktivit, svět internetu je pro klienty zároveň často nedostupný a jeví se jim nedůvěryhodný.

Jak  se týkají změny vedoucího služby? „Tak to mně nikdy nepřišlo o moc jiné než v normálnější zdravější době. Asi je to tím, že mám tu práci rád, že mám dobrý tým, lidi, o které se mohu opřít. Je to více proměnlivé, více se střídají možnosti, je to více na punk, ale to mě vlastně baví. Co mě nebaví, jsou online pracovní porady. Samozřejmě se musíme jako tým vyrovnávat s omezením společných skupinových programů, se změnou struktury dne – více sedíme u počítače a telefonujeme s klienty,“ uvádí Bc. Ivan Košteyn. 

Služba se proměnila, nejsou realizovány dříve oblíbené denní programy – jazykové, výtvarné, sportovní i vzdělávací. Pracovníci se klientům více věnují individuálně, více jezdí do terénu, i do nemocnic, LDN. Služba je více vyhledávána i jiným typem klientů, na Libušku se obrací  lidé, kteří využívali jiné služby, nyní zavřené senioři, ale i mladí lidé s psychiatrickou diagnózou, kteří postrádají knihovny), naopak někteří dřívější stálí návštěvníci se už rok neodvažují přijít.

Magdalena Opletalová,
ředitelka Centra Podskalí, Fokus Praha