Význam rodiny pro společnost snad ani není třeba zdůrazňovat. A přece, neklesající počet rozvodů a rozchodů, navyšující se počet rodin bez jednoho z rodičů napovídá, že její stabilita je ohrožena. Možná právě proto valné shromáždění OSN v roce 1993 rozhodlo, že 15. května se bude slavit Mezinárodní den rodiny, což ještě více podtrhlo její důležité postavení. Ono klišé, Rodina – základ státu, se stává předmětem zájmu. Klademe si otázky, jak upevnit roli a postavení rodiny. A také co učinit, aby rodina byla symbolem pevných a trvalých vztahů a stala se skutečně základem společnosti.

V průběhu staletí podoba rodiny a její funkce podlehly značným změnám vlivem společenského vývoje a pevnost vztahů uvnitř rodiny je více ohrožená. Což nutí stát, instituce či organizace zamýšlet se nad tím, jak přispět k upevňování vztahů a podporovat tak naplňování základních funkcí rodiny, ze kterých jsou nejvýznamnější funkce emocionální a výchovná. 

Centrum pro rodinu a sociální péči z. s. v Ostravě je organizací, pro kterou je hodnota rodiny jednou z nejvyšších.  V podpoře rodiny vidí jádro a základní smysl veškeré práce. Základním cílem je přispět ke zlepšování vztahů, k prevenci nežádoucích partnerských dysfunkcí a k trvalému posilování základních funkcí rodiny, zejména té emocionální a výchovné. Na organizaci se stále častěji obracejí lidi s tím, že řeší krizi v partnerství, manželství či rodině. Jako možnou cestu pomoci organizace nabízí mediace, rodinné konzultace, psychologické poradenství, či aktivity primární prevence.

Mediace je vhodná všude tam, kde se lidi nemohou dohodnout na společném řešení situace/konfliktu. Cílem mediace v zásadě bývá větší orientace zúčastněných stran v tom, co je podstatou jejich neshody, jaké mají možnosti, jakým rozhodnutím a důsledkům z toho plynoucím vlastně čelí, jaké budou jejich další kroky i v případě, že se neshodnou. Dále mediace dává prostor pro lepší porozumění situaci druhého a důvodům, pro které jedná, jak jedná. V mediaci často dochází k rozhodnutí, o kterém si zúčastnění nebyli jistí, a nyní ho chtějí udělat a vědí proč. 

Rodinné konzultace slouží zejména ke zvyšování rodinných kompetencí. Cílem Rodinných konzultací je vyšší stabilita rodinného systému, předcházení rozpadu rodiny a přetrvávání dysfunkcí v rodině, které by mohly vést k jejímu rozpadu. Klienti zde mají možnost naučit se, jak efektivně a konstruktivně komunikovat v rodině. Dále Rodinné konzultace napomáhají k nalezení vhodných výchovných stylů, pomáhají lépe porozumět jeden druhému a svým dětem. V rámci rodinných konzultací často dochází k uvědomění, že rodina je místo, kam patřím, kde můžu být sám sebou, kde zažívám přijetí a odpuštění. Klienti jsou současně vedeni k přebírání zodpovědnosti za vztahy v rodině a spolupodílení se na budování trvalých vztahů. Vytváří se zde prostor pro uvědomění si své individuality a důležitosti v rodinném systému, a to jak dospělého, tak dítěte. Na každém členu rodiny záleží, jak rodina bude vypadat, jak bezpečně a spokojeně se v ní bude žít. Soužití v rodině, pokud nám záleží na její trvalosti a stabilitě, je závislé na vzájemné spolupráci. Spolupráce zase vyžaduje vytváření prostoru pro naslouchání jeden druhému, respektování potřeb těch druhých, a především úctu a přijetí druhého. Aktivitami Centra pro rodinu a sociální péči se zaměřujeme zejména na uvědomování si potřebných stavebních kamenů pro budování trvalých rodinných svazků, což jsou: úcta a přijetí, spolupráce místo individualismu, odpuštění, vděčnost, a také v neposlední řadě smysl pro humor.

Pod aktivitami primární prevence se rozumí různé přípravné kurzy, které mohou pomoci předcházet partnerským, manželským či rodinným krizím. Nabízí se zde možnost získání dovedností např. komunikačních nebo výchovných. 

Otázkou je, co může pomoci v budování trvalých vztahů v rodinách, kde se budeme cítit bezpečně a spokojeně?  Klíčem a odpovědí může být otočit svůj zrak od hledění si svých cílů a potřeb na druhé, na jejich potřeby, a spíše než mluvit, radit a poučovat, naučit se naslouchat. Na mysl mi přichází příběh o tom, jaký je rozdíl mezi nebem a peklem, kde podmínky jsou stejné: jeden společný kotel s jídlem, všichni mají dlouhé lžíce delší než paže. V pekle jsou všichni vyhublí, protože se snaží nakrmit pouze sebe, a v ráji jsou všichni spokojeni, nakrmeni, protože krmí jeden druhého.

Katarína Dubělčíková,
vedoucí střediska Centrum pro rodinu a sociální péči z. s., Středisko RODINA