Sociální pracovník Úřadu práce pro agendu příspěvku na péči

Smysl existence pracovní pozice

Hodnocení nároku na dávku – příspěvek na péči. Příspěvek na péči je určen lidem, kteří se kvůli vážnému zdravotnímu stavu neobejdou bez pomoci při zvládání každodenních činností.

Sociální situace cílové skupiny a její hlavní potřeby

Pro přiznání dávky je potřeba, aby nepříznivý zdravotní stav trval minimálně rok, nebo se během jednoho roku nedá čekat jeho zlepšení. Z příspěvku si příjemce může hradit služby blízké osoby nebo pečovatelskou službu. Péči můžou nemocnému poskytovat rodinní příslušníci, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb nebo hospic. Jak nemocný s příspěvkem nakládá, může kontrolovat úřad práce, který dávku vyplácí.

Během sociálního šetření úředníci posuzují, při kolika z deseti životních potřeb, definovaných činnostmi resp. úkony, žadatel potřebuje asistenci. Každá z potřeb zahrnuje několik úkonů, pokud člověk nezvládne jeden z nich, považuje se za nezvládnutou. U dětí se posuzuje 9 potřeb.

Pokud úřad práce příspěvek na péči nepřizná nebo přizná nižší stupeň závislosti, žadatel se proti jeho rozhodnutí může odvolat. Odvolání řeší MPSV, podává se na úřadu práce. Poslední možností je žaloba ke krajskému soudu. Z právního hlediska jde o správní řízení.

Systémový kontext (legislativa, standardy)

  • Zákon o sociálních službách (Z 108/2006).
  • Vyhláška 505/2006.
  • Vyhláška 332/2013 (standardizovaný záznam sociálního pracovníka).
  • Instrukce MPSV č. 5/2015 (sociální šetření v rámci řízení o příspěvku na péči).
  • Instrukce č. 13/2016 (sociální šetření během hospitalizace).
  • Občanský zákoník (Z 89/1012).
  • Správní řád (Z 500/2004).

Organizační rámce

Pracovník je zaměstnán Úřadem práce. Zprávu o svém sociálním šetření pracovník postupuje posudkovému lékaři OSSZ. Konečné rozhodnutí o přiznání dávky vydává krajská pobočka ÚP ČR.

Způsob definování cílů pro pracovníky

Pracovník určuje míru soběstačnosti žadatele o dávku.

Popis jednotlivých pracovních činností

Pracovník provádí sociální šetření, a to u žadatele v jeho domácnosti nebo ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, pokud hospitalizace trvá víc než šedesát dní, případně v pobytových zařízeních, u dětí někdy ve školských zařízeních. Potřeby/činnosti jsou následující: Mobilita, Orientace, Komunikace, Stravování, Oblékání a obouvání, Tělesná hygiena, Výkon fyziologické potřeby, Péče o zdraví, Osobní aktivity (tj. kontakty a vztahy s jinými osobami, styk se společenským prostředím, stanovení a dodržení denního programu, vykonávání aktivit obvyklých vzhledem k věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizování svých záležitosti) a Péče o domácnost (včetně nakládání s penězi).

V praxi sociální šetření trvá zhruba kolem 45 až 60 minut. Do doby šetření se nezapočítává cesta ke klientovi a zpět. Za jeden den sociální pracovník vykoná průměrně 4 až 5 sociálních šetření.

Sociální pracovník návštěvu žadatele domlouvá předem. Při šetření mohou být přítomny osoby, jejichž přítomnost si žadatel přeje. Významné je navázání dobrého kontaktu se žadatelem a jeho blízkými. V průběhu sociálního šetření si sociální pracovník dělá poznámky, podle nich později vypracuje záznam ze sociálního šetření. V obydlí se sociální pracovník nechá provést prostory, které žadatel využívá.

Vedle toho pracovník poskytuje klientovi, případně blízkým lidem poradenství týkající se obstarávání kompenzačních pomůcek, nároků na odlehčovací služby pro pečující osoby apod. Poskytuje také pomoc s formulací žádosti o přezkumné řízení.

Okruh spolupracujících subjektů

Lékařská posudková služba Okresní správy sociálního zabezpečení.

Typy výsledků

Formalizované: Počet zpracovaných hodnocení. Počet přiznaných příspěvků. Počet úspěšných odvolání.
Faktické: Zlepšení klientovy životní situace

Předpoklady k výkonu profese

Nutná formální kvalifikace: VOŠ a VŠ dle zákona o sociálních službách.
Potřebné znalosti: Legislativa. Znalost místní sítě zdravotnických a sociálních služeb. Zdravotnické minimum. Psychiatrické minimum. Adiktologické minimum. Znalost procesu umírání a zpracování smrti blízkými lidmi.
Potřebné specifické dovednosti: Znalost metodiky hodnocení klientovy soběstačnosti. Schopnost detekovat disimulaci i simulaci.
Měkké dovednosti: Komunikace s klientem a členy jeho rodiny.
Žádoucí postoje, hodnotová orientace: Orientace na potřeby klienta. Podpora využívání zdrojů v rodině a komunitě.
Využívané teorie, přístupy a metody: Hodnocení situace klienta a naplnění jeho životních potřeb. Hodnocení rizik.

Kritéria úspěchu v profesi

Kvantitativní kritéria: Viz výše výsledky.
Kvalitativní kritéria: Zlepšení klientovy situace / kvality klientova života.

Faktory ztěžující výkon práce

Zdroje stresu/vyhoření: Klient nespolupracuje. Klient účelově přehání svou neschopnost. Klient si nechce přiznat svou neschopnost. Totéž se může vyskytovat u členů rodiny (přehánění nebo popírání problémů). Klient je v terminálním stádiu nemoci. Rodina/zařízení nepečuje o klienta přiměřeně.
Navrhovaný příspěvek není přiznán nebo je přiznán v nižším stupni, než bylo navrhováno. (Cíle práce posudkových lékařů jsou někdy vnímány jako protichůdné tomu, co je úkolem sociálního pracovníka.) Nedostatečná komunikace s posudkovými lékaři. Chybějící zpětná vazba od posudkových lékařů týkající se toho, jak výsledek šetření využili. Délka správního řízení. Nespokojený klient svou frustraci z průběhu řízení obrací proti sociálnímu pracovníkovi. U některých stavů/nemocí seznam životních potřeb neumožňuje adekvátní hodnocení míry závislosti. „Prožívání respondentů do značné míry ovlivňuje velký objem práce, zahlcení administrativou, nedostatek prostoru věnovat se klientům a podrobněji se zabývat jejich situací. Ani nedostatečné finanční ohodnocení a ocenění práce ze strany zaměstnavatele i ze strany klientů nepomáhá respondentům k pozitivním pocitům.“ (Pohanová, 2019)
Kritické a velmi náročné situace: Klient vyhrožuje sebevraždou. Klient zemře dřív, než je řízení skončeno. Kontakt s pozůstalými.

Poznámka:

V některých případech jeden pracovník zajišťuje na Úřadě práce ještě agendu dávek pro osoby se zdravotním postižením.

Zdroje:

Doleželová, E. (2016): Profese sociálního pracovníka na kontaktním pracovišti Úřadu práce ČR. Diplomová práce. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, Ústav pedagogiky a sociálních studií.

Havlíková, J., Hubíková, O. (2017): Spolupráce mezi sociálními pracovníky a lékaři: příklad řízení o příspěvku na péči. Zprávy VÚPSV, Praha.

Pohanová V. (2019): Postavení sociálních pracovníků na Úřadu práce ČR – oddělení příspěvku na péči a dávek pro osoby se zdravotním postižením. Diplomová práce. Brno: Fakulta sociálních studií MU, Katedra sociální politiky a sociální práce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *