domácí násilí

Sociální služba intervenční centra je ukotvena v ustanovení §60a zákona o sociálních službách a současně úzce navazuje na ustanovení §44 zákona o Policii ČR. Intervenční centra (dále „IC“) poskytují krizovou pomoc osobám ohroženým domácím násilím a také osobám ohroženým post separačním násilím v podobě expartnerského stalkingu navazujícího na domácí násilí. Pomoc intervenčních center je bezplatná a zahrnuje krizovou intervenci, další socioterapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (v případě pobytové formy služby také na omezenou dobu poskytnutí ubytování a stravy). Síť intervenčních center v ČR zdroj: Wikipedie Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu. Uživatelské jméno nebo e-mailová adresaZobrazit text

Systém péče o děti zasažené násilím v rodině vyžaduje koordinovanou spolupráci mnoha aktérů, mezi něž patří pracovníci z řad policie, sociálně právní ochrany dětí, státního zastupitelství, lékařství a psychologie. Cílem takové spolupráce je prevence sekundární viktimizace dětí, zajištění adekvátní podpory a profesionálního přístupu k této cílové skupině (Johansson, Stefansen 2019). Tato spolupráce se však v české praxi ze systémových důvodů ukazuje jako velmi náročná a limitovaná. Z kvalitativní analýzy Centra LOCIKA (2021) vyplývá, že členové rodiny, kteří byli vystaveni závažnému domácímu násilí, se při vyšetřování a poskytování následné pomoci dostanou do kontaktu s průměrně 47 různými osobami na 15 různých místech a s dětmi mluví po dobu vyšetřování případu 29 různýchZobrazit text

Světová zdravotnická organizace uvádí ve statistice za rok 2018, že asi jedna šestina lidí ve věku 60 let a starších zažila v minulém roce nějakou formu zneužívání. Celostátní tvrdá data v České republice neexistují, máme jen dílčí výzkum, který před 15 lety zveřejnila Jihočeská univerzita o situaci v Jihočeském kraji.[1] Struktura výzkumu byla zvolena optimálně. Dotazováni byli senioři bydlící ve svém bytě, kteří nevyužívají sociální služby, klienti domácí péče i domovů seniorů a ústavů. Potíž je v tom, že data z jižních Čech směšují počty obětí a svědectví. Dozvíme se z nich, že neuctivé, urážlivé, zesměšňující jednání i fyzické napadání a vydírání starých lidí existuje ve statisticky relevantní úrovni. ToZobrazit text

Monografie Děti, rodina a domácí násilí: výzkum klientely Acorusu, z. ú.[1] shrnuje poznatky z výzkumu, který probíhal v rámci projektu Tři pilíře bezpečí[2], jehož nositelem byla pražská organizace pomáhající osobám ohroženým domácím násilím Acorus, z. ú.[3] (www.acorus.cz). Cílem výzkumu, za nějž byl jako partner projektu zodpovědný Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. (VÚPSV, v. v. i., www.vupsv.cz), bylo systematicky zmapovat klientelu pobytových služeb Acorusu a pomocí kvalitativních metod poskytnout podklady pro komplexní posouzení vlivu domácího násilí na psychosociální vývoj dětí a zprostředkovat vhled do jejich prožívání a potřeb. Výsledná studie tak může být cenným zdrojem informací pro odborníky z různých profesních oblastí, kteříZobrazit text

O domácím násilí se v posledních letech mluví nahlas, k obětem domácího násilí se dostávají informace, které jim pomohou méně se stydět, méně se obviňovat za stav věcí, za zkažené partnerství, za to, že si to nechávají líbit, za cokoli, za co se obviňovat lze. Pomáhají jim uvědomit si, že situace, ve které se nacházejí, není běžná, a je dobré s ní něco udělat. Bránit se. Když s rodinami, ve kterých domácí násilí probíhalo, pracujete, zvyknete si. Zvyknete si na to, že jeho oběti dlouho snášely nesnesitelné, snažily se vycházet s partnerem, se kterým to nebylo možné, nechaly si postupně, nejprve velmi nenápadně, brát životní prostor, posléze důstojnost. Nakonec jimZobrazit text