nemocnice

V průběhu nelehkého období pandemie covid-19 jsem poslouchala zprávy kolegyň a kolegů z nemocničních paliativních týmů, kteří mluvili nejen o péči o pacienty a jejich rodiny, ale i o ambivalenci zkušeností, které mají z práce, kterou museli částečně přesunout do on-line světa, částečně ponechat v osobní „verzi“ a zejména velmi jemně zvažovat, kdy kterou navrhnou a využijí. Zkusila jsem se tedy zeptat kolegyň, většinou sociálních pracovnic, formou krátké ankety, jak by zkušenosti vyhodnotily, a hlavně, co bychom si mohli ponechat v praxi sociální práce jako užitečné nové metody. Konziliární paliativní týmy v nemocnicích jsou multidisciplinární pracovní týmy sestávající z lékařů, sester, sociálních pracovníků, psychologů, spirituálních pracovníků. Tým zajišťuje konzultace a intervence paliativníchZobrazit text

„Bezdomovci nejsou zpravidla žádoucími pacienty klasické zdravotní péče – přišli o většinu dokladů, nepřispívají do zdravotního pojištění, jejich zdravotní stav je špatný, ale ne natolik akutní, aby museli být hospitalizováni.“(Matoušek et al., 2005, s. 322) S problematikou bezdomovectví a péčí o tuto skupinu klientů se setká téměř každý zdravotnický pracovník napříč specializacemi a zdravotnickými zařízeními. Osoba bez domova, jako klient zdravotní péče, má svá specifika a péče o něj vyžaduje ještě větší dávku empatie, porozumění a trpělivosti. Na druhou stranu je nutno, aby zdravotničtí pracovníci měli dostatečné zázemí a podmínky (materiálně technické a personální standardy, supervizi, vzdělání, atp.) při poskytování kvalitní péče o tyto osoby. Jako ideálníZobrazit text