péče

V posledních letech se v USA, kde už dvacet let působím jako sociální pracovnice, věnuje zvýšená pozornost péči o sebe sama (angl. self-care). Snažíme se vést naše klienty k zodpovědnosti za své zdraví a podporovat je v činnostech, které jim pomáhají zvládat každodenní fyzickou, psychickou i sociální zátěž a přispívají k pocitu pohody (angl. well-being). Bohužel i nám, sociálním pracovníkům, se někdy stane, že sami u sebe zanedbáváme to, k čemu v dobré víře nabádáme druhé –⁠ péči o naši tělesnou schránku, duševní hygienu, vztahy s rodinou a přáteli, duchovní život. Vymlouváme se na nedostatek času, jsme zahlceni pracovními povinnostmi a potřebami našich klientů, kteréZobrazit text

„Bezdomovci nejsou zpravidla žádoucími pacienty klasické zdravotní péče – přišli o většinu dokladů, nepřispívají do zdravotního pojištění, jejich zdravotní stav je špatný, ale ne natolik akutní, aby museli být hospitalizováni.“(Matoušek et al., 2005, s. 322) S problematikou bezdomovectví a péčí o tuto skupinu klientů se setká téměř každý zdravotnický pracovník napříč specializacemi a zdravotnickými zařízeními. Osoba bez domova, jako klient zdravotní péče, má svá specifika a péče o něj vyžaduje ještě větší dávku empatie, porozumění a trpělivosti. Na druhou stranu je nutno, aby zdravotničtí pracovníci měli dostatečné zázemí a podmínky (materiálně technické a personální standardy, supervizi, vzdělání, atp.) při poskytování kvalitní péče o tyto osoby. Jako ideálníZobrazit text

Článek je věnován jednomu z aktuálních trendů v péči o duševní zdraví – zavádění pozice peer lektorů. Stručně v něm nastíníme teoretický rámec a profesní kvalifikaci pro tuto pozici a představíme projekt, v jehož rámci proběhlo zapojení několika peer lektorů do výuky budoucích sociálních pracovníků (do budoucna pak případně i psychologů, lékařů a ergoterapeutů). Především se však budeme věnovat tomu, jak se samotní peer lektoři k zapojení do výuky vztahují, jaké to přináší benefity jim a co pro ně tato profese znamená. Od 90. let 20. století se po celém světě rozšiřuje zaměstnávání lidí se zkušeností s psychiatrickou péčí na pozicích peer pracovníků (Davidson et al., 2006). Jedním z klíčovýchZobrazit text

Jako neslyšící předsedkyně Tichý dům neslyšících, z. s., chápu, že domovy seniorů, léčebny, sanatoria, hospice a další zařízení se snaží poskytovat běžným klientům kvalitní péči a zajistit důstojné a aktivní staří. Ale ne všem neslyšícím klientům je však obdobná speciální péče dopřána. Uvedená zařízení chybí a také proškolený personál, který by lépe chápal, co to je být sluchově postižený, a který by také ovládal znakový jazyk neslyšících (mateřský jazyk neslyšících) či simultánní přepis (překlad mluvené řeči do psané formy v reálném čase) a znal jejich specifika. Všimla jsem si slyšícího personálu nevědoucího si často rady, jak s neslyšícími starými lidmi efektivně komunikovat. Na vlastní oči jsem viděla,Zobrazit text

Když se člověk projde po Gorkého ulici v Brně, narazí na Domov mládeže v krásné secesní budově. Málokoho dnes v této souvislosti napadne jméno Marie Steyskalové, která stála u zrodu původní ženské útulny a domova pro sirotky, která v tomto domě původně sídlila. Marie Steyskalová se narodila roku 1862 v Brně do učitelské a vlastenecké rodiny. Otec, který působil jako učitel a později pracoval v Ústavu pro zanedbanou mládež, velmi brzo zemřel. Starost o rodinu se sedmi dětmi padla plně na matku Petronelu. Tato velmi energická žena se s pomocí známých a příbuzných nejen dokázala o rodinu postarat, ale zároveň se ještě v Praze vyučila porodní bábou. Je pravděpodobné, že vzory obouZobrazit text