reflexe

Jedním z nejnáročnějších požadavků sociální práce je požadavek reflexivity. Schopnost reflektovat jednání své i jednání ostatních – především klientů a klientek a zároveň reflektovat sociálně-strukturální procesy je pro úspěšné vykonávání role sociálního pracovníka či pracovnice zásadní. V takovém případě můžeme hovořit o hluboké reflexi. Hluboká reflexe můžeme rozdělit do několika rovin. První rovinou je reflexe vlastních analytických a interpretačních rámců, jejichž prostřednictvím hodnotíme jednání ostatních. Druhou rovinou je reflexe jednání ostatních, především pak reflexe smyslu jejich jednání a důvodů, které je vedou k tomu, že jednají tak, jak jednají. Třetí a pravděpodobně nejobtížnější je reflexe dopadů sociální služby na klienty a klientky či sociální prostředí, ze kteréhoZobrazit text

„Pár otázek, poznámek, úvah aneb Online není prasárna?” Na letošní supervizní konferenci s názvem reflexivita jsme s kolegyní Danou Šedivou realizovali workshop Supervize v těžkých časech – Rýžování zlata v trudném dolu. Výstupy z tohoto workshopu i jeho základní popis si mohou zájemci přečíst zde a zde. V tomto krátkém příspěvku nabízím čtenáři několik otázek a poznámek pouze nad jednou oblastí, kterou jsme ve výše zmíněném workshopu zkoumali, a se kterou se i dál potkávám, řeším ji, prožívám – a tou oblastí je online supervize. Většině z nás, supervizorů, vtrhla online supervize do života na jaře 2020, případně později. Nebo možná přesněji: Do našich supervizních životů vtrhly otázky: Jak naložit seZobrazit text

V průběhu nelehkého období pandemie covid-19 jsem poslouchala zprávy kolegyň a kolegů z nemocničních paliativních týmů, kteří mluvili nejen o péči o pacienty a jejich rodiny, ale i o ambivalenci zkušeností, které mají z práce, kterou museli částečně přesunout do on-line světa, částečně ponechat v osobní „verzi“ a zejména velmi jemně zvažovat, kdy kterou navrhnou a využijí. Zkusila jsem se tedy zeptat kolegyň, většinou sociálních pracovnic, formou krátké ankety, jak by zkušenosti vyhodnotily, a hlavně, co bychom si mohli ponechat v praxi sociální práce jako užitečné nové metody. Konziliární paliativní týmy v nemocnicích jsou multidisciplinární pracovní týmy sestávající z lékařů, sester, sociálních pracovníků, psychologů, spirituálních pracovníků. Tým zajišťuje konzultace a intervence paliativníchZobrazit text

Úvod Sociální práce s lidmi, jejichž obtíže jsou definovány konkrétním somatickým onemocněním, není zcela obvyklá. Taková specializace není obecně možná, a to přesto, že mívá své opodstatnění. Konkrétní lidé potřebují specifickou pomoc, kterou nedostávají ‒ tak vznikl před lety předpoklad sociální práce s onkologicky nemocnými a její zařazení do aktivit neziskové organizace Amelie, z.s., která se věnuje právě onkologicky nemocným a jejich blízkým. Sociální práce v ČR tak dostala do svého portfolia organizaci, která se věnuje nejen specifické sociální práci, ale také advokátním aktivitám, v rámci nichž prosazuje sociální změny související se životem s rakovinou. Onkologie jako medicínský obor prošla v průběhu let velkým vývojem a dopady lze sledovat iZobrazit text

První ze tří článků na téma oznamovací/překažovací povinnosti naleznete zde. Druhý ze tří článků na téma oznamovací/překažovací povinnosti naleznete zde. Tento článek se zabývá procesem oznamovací a překažovací povinnosti a rolí OSPOD v něm. Vycházím tedy ze situace, že se pracovníci či vedení organizace rozhodnou náročné situace spadající do oznamovací a překažovací povinnosti trestního zákoníku (Zákon č. 40/2009 Sb.) oznámit. V takovém případě máme tři varianty, které nám ukládá platná legislativa: Policie ČR, státní zastupitelství a OSPOD, kde se ovšem jedná pouze o oznamovací povinnost, nikoli o povinnost překažovací. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že oznámením na OSPOD se osoba, ať už fyzická či právnická,Zobrazit text

Subjektivní vnímání eticky problematických situací sociálními pracovníky může být v mnoha případech odlišné od teoretických východisek etiky v sociální práci. Sociální pracovník je pak nucen hledat vlastní strategie řešení situací, které vnímá jako eticky problematické a v rozporu s jeho vlastními hodnotami. Vznikají tak individuální „etické kodexy“ a individuální strategie řešení eticky nejednoznačných situací. Ve svém příspěvku se věnuji problémům, které sociální pracovníci ve veřejné správě (zpravidla se jedná o sociální kurátory pro dospělé) vnímají jako eticky problematické. Nabídnout chci určitý vhled do toho, jak sociální pracovníci subjektivně vnímané problematické situace řeší a jaké volí strategie jejich zvládání. Příspěvkem chci také poukázat na to, že stávající teoreticky definované etickéZobrazit text

Předkládaný text pojednává o reflexi aktuální praxe v oblasti orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Aktuální platná legislativa ukládá OSPODům povinnost vykonávat činnosti na základě zpracovaných a průběžně aktualizovaných standardů, které mají garantovat jistou míru kvality poskytovaných služeb, a to zejména v zájmu nezletilých dětí. Otázkou zůstává, zda standardy mohou skutečně výše zmíněné zajistit, kde mohou být limity po formální stránce a jaká je realita v praxi. Text bude věnován zamyšlení se nad tím, jak pracovníci OSPOD pracují s ohledem na zpracované standardy, zda existují limity, které brání kvalitnímu výkonu SPOD. Standardy kvality sociálně-právní ochrany pro orgány sociálně-právní ochrany jsou v praxi uplatňovány od r. 2013 naZobrazit text