Na podzim roku 2020, byla studentům sociální práce a přidružených oborů nařízena pracovní povinnost. Jak se s touto změnou vyrovnávali, co jim práce v zařízeních dala, jak danou situaci zvládali, dařilo se jim skloubit pracovní a studijní povinnosti? Jaké to bylo být celý den v ochranných pomůckách a mnoho dalšího přinášíme v různých podobách přímo od studentek a studentů sociální práce v první linii.
Příběh Terezy
„Pracuji v jednom nejmenovaném domově pro seniory v Ostravě jako pracovnice přímé péče. Tato pozice zahrnuje péči o seniory, jedná se o hygienu, podávání stravy a v současné době také dezinfekci povrchů a mytí nádobí. Chodím jenom na ranní směny od 6:30 do 14:00.
Pracovní povinnost zvládám dobře. Samozřejmě při druhé vlně covid-19 se v domově covid vyskytl, což bylo pro mě i pro mé blízké dost nepříjemné, ale teď se situace trochu stabilizovala, takže už je to dobré (konec listopadu). Jelikož jsem pracovní povinnost vykonávala již na jaře ve stejném domově pro seniory, nepřekvapilo mě, že mě povolali znovu. Při první vlně to byl samozřejmě šok, když mi zavolali, ale při druhé jsem to čekala.
Pracuji s ochrannými pomůckami. Celou směnu máme na sobě respirátor třídy FFP2, rukavice a dezinfekci, které pravidelně používáme po každém úkonu. Na respirátor a rukavice jsem si už zvykla, ale, když jsem jednou musela mít štít u pacienta bylo to dost nepříjemné a také nepraktické.
Každý den se v práci učím něco nového ať už o bazální stimulaci, polohování nebo třeba komunikaci. Práce v domově mi hodně dala, co se týče péče o seniory, ale i co se týče komunikace. Když jsem nastoupila do domova měla jsem celkem velké problémy komunikovat s lidmi. V domově jsem se naučila lépe komunikovat, ať už s klienty nebo s pracovníky. Tato práce mě svým způsobem baví, ale nedokážu si představit, že bych ji vykonávala dlouhodobě.
Nevnímám svou práci jako sociální práci spíš jako ošetřovatelskou. Sociální práce, jak jsem měla možnost zjistit je úplně jiná než práce, kterou dělám já. Samozřejmě obě práce spojuje komunikace s klienty a pracovnicemi. Jak pro pracovnici přímé péče, tak pro sociální pracovnici je důležitý kontakt s klientem.
Práce v domově a studijní povinnosti se skloubit dají. Někdy je to dost náročné, protože člověk přijde domů a je unavený a jediné na co myslí je spánek. Mám ale štěstí, že profesoři a celkově škola se nám snaží vyjít vstříc, když potřebujeme. Berou ohled na to, že vykonávám pracovní povinnost, a i když nestíhám skoro žádnou přednášku ani cvičení, snaží se nám posílat materiály a informace k předmětům.
V současné době nepotřebuji žádný druh podpory. Mám skvělé rodiče a přítele, který má také pracovní povinnost. S nimi můžu všechno probrat a sdílet své zážitky, takže nepotřebuji žádný druh podpory. Mé okolí ze začátku, když mi zavolali z Krajského úřadu, že mám pracovní povinnost, byli trošku vyděšení, protože v té době se ještě v domově ve velkém objevoval covid, byli tam vojáci a celkově ta situace nebyla nejlepší. Nebáli se ani tak o sebe, spíše o druhé, v té době s námi bydlel člověk, který byl v rizikové skupině osob. Já osobně jsem měla strach, že bych mohla chytnout covid a roznesla bych ho po rodině a nakazila všechny, které mám ráda, a to bylo asi to nejhorší. Jak jsem ale psala výše v současné době se covid v zařízení stabilizoval.“
Příběh Petra
„Pracuji v domově pro seniory v Ostravě. Během nouzového stavu a pracovní povinnosti vykonávám přímou péči. Konkrétně se jedná o výpomoc sestrám, které zabezpečují hygienu klientů, podávání stravy klientům, pomoc s oblékáním, třídění čistého prádla a v neposlední části také dezinfekce společných prostor, jako kulturní místnost apod. a také invalidních vozíků, chodítek a stolů na pokojích klientů. V aktuální situaci, kdy onemocnění koronaviru postihlo i členy personálu které měly za úkol umývat nádobí po snídani, svačinách a obědě tak aktuálně také umýváme nádobí.
Pracovní situaci zvládám celkem v pořádku, protože už během jarní vlny pandemie covid-19 jsem byl na základě pracovní povinností povolán k výpomoci právě v tomto stejném domově pro seniory. Jak jsem již zmínil výše tak jelikož jsem zde pracoval na jaře, tak jsem nebyl překvapen tím, že jsem byl vybrán.
Po dobu celé směny tzn. 7,5 hodiny, musím používat respirátor a rukavice. Při kontaktu s člověkem pozitivním na covid- 19 a jeho věcmi což se mi stálo jen jednou tak jsem musel mít po dobu trvání tohoto kontaktu na sobě navíc ještě jedny rukavice na respirátoru roušku a ochranný štít. Na práci v rukavicích a respirátoru jsem si rychle zvykl, ale horší pro mě osobně byla práce se štítem, kdy v kombinaci s mými dioptrickými brýlemi se mi pracovalo poměrně špatně.
Upřímně si myslím, že člověk obzvlášť v tomhle odvětví se učí nové věci každodenně. Práce se seniory nebyla nikdy pro mě nějak oblíbená, takže to beru čistě jako důležitou pomoc pro společnost. Svou práci vůbec nevnímám jako sociální práci, protože všechny činnosti, které dělám, jsou spíše součásti sociální péče nebo ošetřovatelství. Osobně můžu vídat práci sociální pracovnice, která sídlí na každém patře v tomto domově a její náplň práce rozhodně není taková, jakou já musím vykonávat.
Co se týče pracovní povinností a studijních povinností tak skloubit to nějak jde, i když účast na různých přednáškách a cvičeních nemohu splnit. V tomto ohledu je škola ohleduplná, akceptuje mou účast na pracovní povinnosti a zpracování různých seminárních prací atd., většinou na to mám prostor po návratu z pracovní povinnosti. Často musím bojovat s únavou, abych se nějak dokázal pohnout kupředu ve tvorbě seminárních prací. Spojení pracovní povinnosti a osobního života vcelku funguje, protože trávím čas na pracovní povinnosti během rána a dopoledne a odpoledne tak mohu skloubit jak vzdělání, tak svůj osobní život.
Osobně žádný druh podpory aktuálně nepotřebuji. Své zážitky nejvíce asi sdílím s přítelkyní, která také absolvuje pracovní povinnost, takže se spolu o tomto volně bavíme. Mé okolí hlavně rodinní příslušníci měli obavy o zdraví, když se dozvěděli, že budu vykonávat pracovní povinnost v zařízení, které bylo nejvíc promořeno nákazou covid- 19.“
Michaela Horváthová,
redaktorka časopisu Sociální práce | Sociálna práca
