Výchova ke zdraví a rozvoj zdravotní gramotnosti ve vzdělávání s akcentem na aktivity v akademickém prostředí

1. Zdraví, životní styl a zdravotní gramotnost v kontextu výchovy a vzdělávání

Zdraví je hodnotou lidského života, která bývá vnímána jako jedna z nejvýznamnějších, skutečně doceňovanou se stává většinou úměrně s přibývajícím věkem jedince.

Vývoj nahlížení na „zdraví“ se v průběhu let mění jak v odborné, tak i laické veřejnosti. Lze říci, že v současné době dominuje tzv. holistické, neboli celostní pojetí zdraví (event. nemoci), které přistupuje k jedinci jako k osobnosti v bio-psycho-sociálním (event. i spirituálním) kontextu (Čeledová & Čevela, 2010; Raudenská & Javůrková, 2011; Machová, Kubátová et al., 2015 aj.).

Definice zdraví také prodělaly svoji genezi, nicméně nejplošněji užívanou je definice podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO), která říká, že „zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody (well-being), a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo vady (infirmity)“. V roce 1978 v Alma-Atě na konferenci WHO pak bylo přijato usnesení, které „zdraví“ označuje za základní lidské právo a dosažení nejvyšší možné úrovně zdraví formuluje jako celosvětově nejdůležitější společenský cíl, k čemuž je nutná spolupráce mnoha resortů, nejen zdravotnictví, ale také odborů sociálních či ekonomických, včetně resortu vzdělávání (Declaration of Alma-Ata, 1978).

V prostředí České republiky, stejně jako v jiných vyspělých zemích, se setkáváme s nejčastějšími příčinami morbidity a mortality, které jsou vázány na životní styl (Zpráva o zdraví obyvatel České republiky, 2014). Životní styl tedy zapříčiňuje nejdominantnější vliv na zdraví, event. manifestaci tzv. neinfekčních epidemií (dříve civilizačních chorob), a to až z 50 % (Machová, Kubátová et al., 2015). Faktory životního stylu tak mohou na zdraví působit protektivně (podporovat přirozené determinanty zdraví), či rizikově (iniciovat vznik, urychlit nástup či rozvoj neinfekčních epidemií). Mezi faktory životního stylu se řadí výživa, pohybová aktivita, denní režim, duševní hygiena a vztah k závislostnímu chování a návykovým látkám (absenci či konzumaci), což potvrzuje Čeledová & Čevela, 2010; Raudenská & Javůrková, 2011; Hřivnová, 2013; Machová, Kubátová et al., 2015; Jankovská, Jakubalová, Křístek et al., 2016 aj.

Formování optimálních návyků životního stylu je žádoucí již od útlého věku, a to jak v rodinném prostředí, tak školním (předškolním) vzdělávání (Hřivnová, 2013). Cílem intervencí je formovat zdravotní gramotnost, která je vlivným mechanismem zapříčiňujícím kvalifikované rozhodování o svém zdraví a aktivní péči o něj (Holčík, Káňová & Prudil, 2015; Jankovská et al., 2016 aj.). Zdravotní gramotnost je totiž definovaná jako soubor kognitivních a sociálních dovedností, které determinují motivaci a schopnost jednotlivců získávat přístup ke zdravotním informacím, rozumět jim a využívat je k rozvoji a udržení dobrého zdraví (Holčík, Káňová & Prudil, 2015:59–60). V řadě výzkumů k vědomostem a chování v oblasti zdraví a životního stylu (detailnější pojednání v příspěvku Hřivnová & Chrásková „Zdraví a životní styl v rovině vědomostí, postojů a chování nastupující generace“ v tomto čísle časopisu) jsou však detekována negativní zjištění. Aby tedy bylo možné negativní tendence v oblasti zdraví a životního stylu měnit, jsou žádoucí systémová opatření v multiresortním pojetí (více opět v příspěvku Hřivnová & Chrásková tohoto časopisu), školství nevyjímaje.

Implementace této problematiky do vzdělávání vychází také z požadavků mezinárodních programů na podporu zdraví, jako je např. HEALTH 21 (1999), HEALTH 2020 (2013), které jsou modifikovány pro potřeby ČR jako Zdraví 21 (2003) a Zdraví 2020 (2014).

1.1   Výchova ke zdraví ve vzdělávání

Poprvé se systémově do vzdělávání v České republice zakomponovala tematika výchovy ke zdraví s jejím přímým pojmenováním v roce 1995, kdy byl formulován tzv. Standard základního vzdělávání. Nejvíce tuto podmínku pak zahrnoval tehdy schválený program základního vzdělávání „Základní škola“ (o něco méně pak program „Obecná škola“ a „Národní škola“), jak uvádí Fialová, Flemr, Marádová & Mužík (2014).

S inovovaným systémem vzdělávání (kurikulární reforma od roku 2001 v přípravných fázích, spouštěna v prostředí edukační reality postupně v první dekádě 21. století) dle tzv. kurikulárních dokumentů a Rámcových vzdělávacích programů specifických pro jednotlivé stupně vzdělávání se tematika výchovy ke zdraví promítá do předškolního, základního, gymnaziálního i středního odborného vzdělávání.

V úkolech předškolního vzdělávání je dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) uvedeno, že předškolní vzdělávání má usnadňovat dítěti jeho další životní i vzdělávací cestu. Jeho úkolem je proto rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě žít ve společnosti ostatních a přibližovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané“ (RVP PV, 2004:5).

Nejdominantněji je problematika výchovy ke zdraví rozpracována v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV), a to ve všech jeho verzích, tedy od roku 2004 až po poslední revizi v roce 2016. Mezi hlavní cíle základního vzdělávání patří „učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný“ (RVP ZV, 2013:9; RVP ZV, 2016:8). Tímto je zajištěno, aby každý pedagog naplňoval tento cíl u svých žáků, specificky pak pedagog pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví, který je realizován na druhém stupni základních škol pod vzdělávací oblastí Člověk a zdraví. Na prvním stupni je tematika výchovy ke zdraví zakomponovaná pod vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, kde je jedním z pěti tematických okruhů Člověk a jeho zdraví, ve kterém žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají zdraví jako stav bio-psycho-sociální rovnováhy života. Žáci se seznamují s tím, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci a poskytování první pomoci. Osvojují si bezpečné chování a vzájemnou pomoc v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci docházejí k poznání, že zdraví je důležitá hodnota v životě člověka“ (RVP ZV, 2013:36; RVP ZV, 2016:43).

Na druhém stupni jsou pak rozvíjeny znalosti a dovednosti formované z této vzdělávací oblasti primárně ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví. Výchova ke zdraví vede žáky k aktivnímu rozvoji a ochraně zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a učí je být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí. Žáci si osvojují zásady zdravého životního stylu a jsou vedeni k jejich uplatňování ve svém životě i k osvojování účelného chování při ohrožení v každodenních rizikových situacích i při mimořádných událostech. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví vzdělávací obor Výchova ke zdraví obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a je velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Žáci si rozšiřují a prohlubují poznatky o sobě i vztazích mezi lidmi, partnerských vztazích, manželství a rodině, škole a společenství vrstevníků“ (RVP ZV, 2013:73; RVP ZV, 2016:91). Tento vzdělávací obor prodělal v průběhu existence RVP ZV nejzásadnější změnu v roce 2007 z hlediska časové dotace, kdy z původních 3 hodiny / 4 ročníky druhého stupně / týden byla dotace snížena na 2 hodiny / 4 ročníky druhého stupně / týden. Stran obsahového zaměření byly největší inovace v roce 2013, kdy byly doplněny nové očekávané výstupy a rozšířené učivo (zejména k tématům dopravní výchovy), event. upravená formulace očekávaných výstupů a nabídky učiva (např. témata výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví). V roce 2015 byly vypracovány Standardy pro základní vzdělávání – Výchova ke zdraví, které jsou doporučovaným materiálem MŠMT pro prostředí edukační reality ve vztahu k RVP ZV 2013. Standardy mají podobu rozpracovaných očekávaných výstupů do tzv. cílových indikátorů a obsahují také ilustrativní úlohy, které mohou dopomoci při kontrole, zda došlo k naplnění očekávaného výstupu, resp. indikátoru žákem (Hřivnová, 2016a). V roce 2016 byly očekávané výstupy doplněny o formulaci na tzv. minimální úrovni v rámci podpůrných opatření (RVP ZV, 2016, s. 94) z důvodu pojetí RVP ZV směrem k inkluzivnímu vzdělávání. Pedagogy pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví připravují v rámci profesní specializace pedagogické fakulty (více v kap. 2 a 3 tohoto příspěvku).

V rámci vyššího sekundárního vzdělávání, tedy na gymnáziích a středních odborných školách, je problematika výchovy ke zdraví dle daných RVP také zakomponována.

Gymnaziální vzdělávání bezprostředně rozšiřuje vzdělávání základní a tak v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (RVP G) je identická vzdělávací oblast jako v RVP ZV Člověk a zdraví, ve které se uvádí, že zařazení oblasti Člověk a zdraví do vzdělávání umožňuje prohloubit vztah žáků ke zdraví, posílit rozumové a citové vazby k dané problematice a rozvinout praktické dovednosti, které určují zdravý životní styl a kvalitu budoucího života v dospělosti. Zařazení této vzdělávací oblasti vychází i z předpokladu, že dobře připravení a motivovaní absolventi gymnázií mohou později výrazně ovlivňovat životní a pracovní postoje ke zdraví v celé společnosti“ (RVP G, 2007:56).

Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání jsou specificky připravené podle kategorií soustavy oborů vzdělání a každý z nich má svůj vlastní RVP (pro možnost uvedení citačního zdroje je využit příklad RVP pro obor Veterinářství). Nicméně v rámci všeobecného vzdělávání, které navazuje na vzdělávání základní, je zakomponována vzdělávací oblast „Vzdělávání pro zdraví“. Cílem této oblasti je vybavit žáky znalostmi a dovednostmi potřebnými k preventivní a aktivní péči o zdraví a bezpečnost, a tak rozvinout a podpořit jejich chování a postoje ke zdravému způsobu života a celoživotní odpovědnosti za své zdraví. Vede žáky k tomu, aby znali potřeby svého těla v jeho biopsychosociální jednotě a rozuměli tomu, jak působí výživa, životní prostředí, dodržování hygieny, pohybové aktivity, pozitivní emoce, překonávání negativních emocí a stavů, jednostranné činnosti, mezilidské vztahy a jiné vlivy na zdraví. Důraz se klade na výchovu proti závislostem (na alkoholu, tabákových výrobcích, drogách, hracích automatech, počítačových hrách aj.), proti médii vnucovanému ideálu tělesné krásy mladých lidí a na výchovu k odpovědnému přístupu k sexu. Protože jsou lidé v současnosti vystaveni řadě nebezpečí, která ohrožují jejich zdraví a často i život, nabývají na významu i dovednosti potřebné pro obranu a ochranu proti nim, tj. pro chování při vzniku mimořádných událostí“ (RVP pro obor vzdělání Veterinářství 43-41-M/01, 2007:39). Vzdělávací oblast zahrnuje jak teoreticko-praktickou rovinu proaktivního přístupu ke zdraví, tak tělesnou výchovu.

Jak je tedy z analýzy jednotlivých Rámcových vzdělávacích programů patrné, výchova ke zdraví prostupuje všemi stupni vzdělávání, a proto je nezbytně nutné připravovat edukované a erudované pedagogy, vybavené odbornými a didaktickými kompetencemi umožňujícími naplňování požadavků na kvalitní vzdělávání žáků v této oblasti.

2. Aktivity podpory zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti v gesci pedagogických fakult a dalších institucí

V České republice se na vzdělávání pedagogů prioritně podílí pedagogické fakulty, kterých je v rámci veřejných vysokých škol devět. Na šesti z nich, a to Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykovy univerzity v Brně, Univerzity Karlovy v Praze, Ostravské univerzity v Ostravě, Západočeské univerzity v Plzni a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (webové portály jednotlivých univerzit), jsou specificky připravováni učitelé pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví vyučovaný v rámci nižšího sekundárního vzdělávání, a to ve většině v rámci bakalářského i navazujícího magisterského studia. Marádová (2016) uvádí, že Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy pak má akreditovaný studijní obor i s přesahem aprobace na střední školy. Geneze studijních oborů připravujících pedagogy pro vzdělávací oblast Výchova ke zdraví na výše uvedených fakultách započala většinou v letech 2004–2007. Specifika profesní přípravy pedagogů pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví jsou zmíněna v kapitole 3 tohoto sdělení na příkladu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Fialová, Flemr, Marádová & Mužík (2014) i Marádová (2016) doporučují, aby všichni budoucí pedagogové, bez ohledu na profesní aprobaci, byli kompetentní naplňovat vzdělávací cíl „učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný“ (RVP ZV, 2016). Autoři navrhují, aby bylo umožněno všem budoucím učitelům absolvovat v obecném základu učitelské přípravy předměty vztahující se k rozvoji zdravotní gramotnosti. Tento fakt je podpořen skutečností, že v rámci nižšího sekundárního vzdělávání mají žáci absolvovat vzdělávací obor Výchova ke zdraví, ten však často v praxi základních škol bývá vyučován neaprobovaným učitelem (Mužíková, 2010; Hřivnová, 2014), a tak je žádoucí, aby každý pedagog byl v této oblasti erudován. Dalším impulzem pro implementaci podpory zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti v učitelském základu je potřeba vnímání problematiky zdraví v širších souvislostech tak, aby každý učitel byl schopen převzít zodpovědnost za zdraví svých žáků (zejména v rovině prevence úrazů v době školní docházky) a také disponoval kompetencí vést žáky k zodpovědnosti za vlastní zdraví a ochraně zdraví svého i zdraví ostatních lidí. Díky vzdělávání učitelů v této problematice se také zvyšuje pravděpodobnost jejich schopnosti zapojení se do projektů na podporu zdraví ve školách, které často prostupují napříč spektrem vzdělávacích oborů a oblastí (Fialová et al., 2014, Marádová, 2016, Hřivnová, 2017). Konkrétní implementace disciplín s tematikou podpory zdraví do společného učitelského základu je opět specifikována na příkladu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v kapitole 3.

Pedagogické fakulty krom profesní přípravy, dané obsahovou náplní studijních programů a oborů, realizují na poli podpory zdraví, výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti nesčetné množství aktivit edukačních i vědeckovýzkumných. Z hlediska limitujícího rozsahu příspěvku jsou zde zmíněny pouze vybrané aktivity, se kterými se autorka měla možnost potkat osobně.

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně řešila v letech 2005–2011 výzkumný záměr Škola a zdraví pro 21. století, v rámci kterého se uskutečnilo několik odborných konferencí a seminářů, vzniklo mnoho odborných publikací a dalších výstupů s cílem komplexního pohledu na zabudování problematiky zdraví v jeho složce tělesné, psychické a sociální do základního školního vzdělání, řešení metodologických a metodických otázek v koncepci výchovy ke zdraví a ověření evaluačních nástrojů pro zjišťování efektivity utváření zdravotní uvědomělosti a odpovědnosti (dovedností, vědomostí, postojů, percepčních a hodnotících schémat, chování atd.) žáka a školy jako instituce. Projekt vycházel z předpokladu, že prostředí školy je zásadní determinantou zdraví, která se realizuje v životním období, kdy se formují celoživotní sociální a zdravotní návyky (Škola a zdraví pro 21, online). Na tento projekt navázaly další aktivity, výzkumné projekty a odborné konference, např. „70 ve zdraví“ (2016) či „Život ve zdraví“ (2017). Brněnská pedagogická fakulta také mnoho let organizuje pracovní setkání akademiků participujících na profesní přípravě učitelů vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví (www.ped.muni.cz).

Na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích byla vytvořena tradice konferencí „Výchova ke zdraví a zdravý životní styl“ (v roce 2017 se uskuteční již 6. ročník mezinárodní konference) v gesci Katedry výchovy ke zdraví. Tato katedra také zaštiťuje „Akademické centrum zdraví“, které se zabývá podporou, rozvojem a výzkumem zdravého životního stylu v duchu obecně přijímané potřeby podpory a obnovy zdraví obyvatelstva ČR, nabízí zdravotní cvičení i cvičení jógy, poradenskou činnost, řeší duševní hygienu, syndrom vyhoření, koncepční podporu zdraví atp. (www.pf.jcu.cz).

Samozřejmě mnoho aktivit na podporu zdraví, výchovu ke zdraví a rozvoj zdravotní gramotnosti realizují i další instituce ze státního i neziskového sektoru. Jedním z hlavních participantů a realizátorů mnoha projektů pro rozličné cílové populační spektrum je Státní zdravotní ústav v Praze, zejména Centrum podpory veřejného zdraví (www.szu.cz). Za zmínku stojí např. projekt pro předškolní děti „Zdravý zoubek“ či „Cigareto, s tebou si nezačnu“, pro žáky druhého stupně základních škol „Hrou proti AIDS“, projekt „Jablíčko“ pro děti z vyloučených lokalit či projekt „Parky v pohybu“ zaměřený na zvýšení pohybové aktivity seniorů. Státní zdravotní ústav zaštiťuje i další aktivity směřující k podpoře zdraví a prevence nemocí, jako např. „Pochodem proti Alzheimerově chorobě“, „Solme s rozumem“, „Miluj své srdce“ a další (Nejedlá, 2017).

3. Realizace intervenčního spektra klíčových aktivit výchovy ke zdraví na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

Prioritní aktivitou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v oblasti výchovy ke zdraví je profesní příprava pedagogů pro výuku vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví v prostředí základních škol, v garantující gesci Katedry antropologie a zdravovědy této fakulty. Studium tohoto oboru je realizováno od roku 2007 v prezenční i kombinované formě ve strukturované podobě, tzn. v bakalářském studiu Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání (2015, online) a v navazujícím magisterském studiu Učitelství výchovy ke zdraví pro základní školy (2015, online). V bakalářském studiu jsou posluchači připravováni zejména v odborné problematice zdraví, výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti s multioborovým přesahem tak, aby na zdraví bylo pohlíženo holisticky, tzn. je zde vyváženost předmětů inklinujících k biologickým, psychologickým i sociálním aspektům (studijní disciplíny jako např.: Somatologie, Teorie zdraví a nemoci, Fyziologie výživy, Reprodukční zdraví, Hygiena, První pomoc, Psychologie zdraví, Vývojová psychologie, Zdravotní a sociální politika, Demografie, Programy a projekty k podpoře zdraví aj.).

V navazujícím studiu je rozvíjena odborná platforma, zejména je však formována didaktická a metodická kompetence v oblasti výchovy ke zdraví. Akcent je kladen na metody zážitkové pedagogiky a aktivizační výukové metody s využíváním moderních didaktických prostředků (studijní disciplíny např. Rozvoj zdravotní gramotnosti, Sexuální výchova, Výživa, Prevence rizikového chování, Agresivita a šikana, Psychoterapie a duševní hygiena, Sociální a kulturní antropologie, Didaktika výchovy ke zdraví, Metodický seminář výchovy ke zdraví, Tvorba a metodika projektů podpory zdraví aj.). Výuka je také obohacována odbornými přednáškami, semináři či workshopy se zvanými odborníky z tuzemska či zahraničí.

Katedra antropologie a zdravovědy se také podílí na profesní přípravě všech budoucích pedagogů, kdy do tzv. společných modulů zařazuje vzdělávání v oblasti podpory zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti. V tzv. Modulu pedagogické propedeutiky v bakalářském programu Specializace v pedagogice (2015, online) jsou i